Dva se perou, Putin se směje? Profesor promluvil o Rusku a blízkovýchodní krizi

Rusko může tiše sedět

Jednotky Kuds vedou zpravodajskou činnost, tajné i otevřené vojenské operace a staly se předním íránským nástrojem v jeho asymetrickém tažení proti Washingtonu a snaze vybudovat si na Blízkém východě sféru vlivu, deklaruje profesor. Dodává, že atentát na předního činitele na území třetího státu je přímou výzvou nejen pro íránský režim, ale také pro suverenitu Iráku, jelikož při útoku byl zabit i velitel iráckých milicí Abú Mahdí.

Irácký parlament tak vydal apel k vypovězení amerických vojáků ze země, připomíná Galeotti. Soudí, že amerického prezidenta Donalda Trumpa, kterého čeká nejprve impeachment a následně boj o znovuzvolení, zřejmě toto nechá klidným, protože odsunem jednotek z Iráku splní jeden ze svých předvolebních slibů.

„Tento úder nevypadá ani tak jako součást blízkovýchodní strategie, jako spíše přiznání její absence, rychlé uhašení ohně a zloby a optika blízká televizi Fox,“ pokračuje odborník. Dodává, že mnohým neunikla paralela s nálety na Irák, které v roce 1998 nařídil tehdejší americký prezident Bill Clinton během svého impeachmentu.

Expert nepochybuje, že Írán se nějakým způsobem pomstí, ale míní, že dokud se eskalace nevymkne kontrole, Rusko může zůstat spokojeně potichu, ačkoliv není jasné, zda ze situace více vytěží Washington, či Teherán.

Není jisté, zda ruského prezidenta Vladimira Putina Sulejmáního smrt výrazně pobouřila, ale neexistují indicie, že by oba muži navázali osobní pouto, byť se v roce 2015 setkali, konstatuje Galeotti. Konstatuje, že Putin musí být spokojen, protože incident podporuje jeho tvrzení, že USA jsou arogantní imperiální mocností.

Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 Putin varoval před nebezpečím unipolárního, neboli amerického světa, kde nic nedokáže zastavit téměř neomezené, přehnané užívání vojenské síly v mezinárodních vztazích, které údajně žene svět do „propasti permanentních konfliktů“, připomíná profesor. Podotýká, že nyní může Putin poukazovat na americké akce, když ospravedlňuje ruské snahy o změnu světového řádu a exkurze na krvavé pole cílené fyzické likvidace.

„Také mu to umožňuje hrát střízlivého státníka,“ pokračuje expert. Připomíná, že ruská média vyzdvihují, že Putin se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem vyjádřili své obavy a ruské ministerstvo zahraničí zase upozornilo na neexistující mezinárodní mandát k útoku a hovořilo o zájmech amerických politiků v aktuálním volebním roce.

Na straně dobra

Podobně jako v případě dohody o íránském jaderném programu, která se po jednostranném americkém odstoupení a následném uvalení sankcí na Teherán v roce 2018 ocitla ve fázi klinické smrti, může Rusko bez obav tvrdit, že je na straně dobra a že právě Sulejmáního smrt tlačí Írán k obnově tohoto programu, domnívá se Galeotti. Dodává, že bez ohledu na stav této dohody jde o další příležitost, aby Rusko demonstrovalo své světové postavení.

Ze skutečnosti, že se Írán ocitl v přímé konfrontaci, může Rusko také přímo těžit, upozorňuje odborník. Vysvětluje, že Teherán a Moskva sice mají některé společné zájmy, především minimalizovat vliv USA na Blízkém východě, ale nejde o velké přátele. Společně sice podporují syrský režim, avšak z jiných důvodů a jedním z motivů ruské intervence z roku 2015 bylo zamezit tomu, aby se ze Sýrie stal íránský vazal, tvrdí profesor.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

 „Ve skutečnosti jsme loni v Aleppu viděli střety mezi milicemi podporovanými jednotkami Kuds a těmi napojenými na Moskvu, když se ruská vojenská policie pokusila převzít kontrolu letiště al-Najráb, které se stalo jednou z nejdůležitějších základen íránských Revolučních gard v regionu,“ píše expert. Podotýká, že v říjnu pak Revoluční gardy zadržely ruskou novinářku Julii Juzikovou coby údajnou izraelskou špiónku a íránské ministerstvo zahraničí zařídilo její propuštění až po silném nátlaku z Moskvy.

Rusko může z aktuální situace profitovat i finančně, protože kvůli obavám z eskalace napětí v regionu cena ropy vystřelila na 69 dolarů za barel, a to v době, kdy se Moskva obávala, že by naopak mohla klesnout k 25 dolarům, tudíž jde o vítaný, i když krátkodobý bonus, nastiňuje Galeotti. Zároveň varuje před tendencí mluvit o Putinově vítězství, která se objeví pokaždé, když něco staví Spojené státy do špatného světla.

Bude záležet na tom, jak se krize vyvine a zda přeroste v otevřený konflikt, zdůrazňuje odborník. Podotýká, že blízkovýchodní geopolitika je ze své podstaty složitá, nepředvídatelná a špatně ovladatelná.

V momentě, kdy je Írán zaměstnán, Spojené státy musí volit mezi machistickými gesty a potřebou zklidnění situace a Irák zuří na svém vlastním „písečku“, je tak z pohledu Moskvy tichou úlevou, že tentokrát může vše pouze sledovat a nemusí nebýt v centru dění, naznačuje Galeotti.