Čína je spojenec Ruska a každý uznává, že Tchaj-wan je její součástí, prohlásil Putin

Zdůraznil, že vazby mezi Ruskem a Čínou jsou nyní natolik pevné, že je nikdo nedokáže narušit. Zároveň však ujistil, že ostatní země se posilování rusko-čínského partnerství nemusí obávat. Informovala o tom agentura Reuters.

I když Čína a Rusko oficiálně vojenské spojenectví nevyhlásily, čínský prezident Si Ťin-pching a Putin v roce 2022 podepsali dohodu o „neomezeném partnerství.“ K podpisu došlo krátce před zahájením ruské invaze na Ukrajinu. V květnu tohoto roku obě země přislíbily posílit „komplexní partnerství a strategickou spolupráci“ do budoucna.

„Nemyslíme si, že Čína vede v regionu agresivní politiku,“ vyjádřil se Putin k otázce Tchaj-wanu, přičemž naznačil, že právě Tchaj-wan vyvolává napětí v oblasti. Čína považuje Tchaj-wan za své území a pravidelně pořádá vojenská cvičení poblíž ostrova.

„Kolem Tchaj-wanu se toho děje hodně. Každý oficiálně uznává, že Tchaj-wan je součástí Číny, ale ve skutečnosti? Ve skutečnosti provokuje eskalaci,“ uvedl Putin. „Podporujeme Čínu, protože vede rozumnou politiku a je to náš spojenec. Obchodní vztahy máme rozsáhlé, a spolupracujeme i v bezpečnostní oblasti.“

Putin na fóru také prohlásil, že strategické partnerství se Severní Koreou přispívá ke stabilitě v regionu, a uvedl, že by mohly být uspořádány společné vojenské cvičení. „Uvidíme, možná zorganizujeme cvičení. Proč ne?“ dodal. 

Konflikt mezi Čínou a Tchaj-wanem je jedním z nejnapjatějších geopolitických sporů v současnosti. Jeho kořeny sahají až do poloviny 20. století, kdy občanská válka v Číně vedla k rozdělení země. V roce 1949, po vítězství komunistických sil pod vedením Mao Ce-tunga, uprchla nacionalistická vláda Čínské republiky na ostrov Tchaj-wan, kde si uchovala nezávislost. Čínská lidová republika, nově ustanovená v pevninské Číně, se od té doby považuje za jediného legitimního představitele Číny a usiluje o to, aby byl Tchaj-wan formálně začleněn zpět pod její vládu. Tchaj-wan však nadále funguje jako samostatná entita s vlastními demokratickými institucemi, vládou a armádou.

Čína se na Tchaj-wan dlouhodobě dívá jako na „odštěpenou provincii“ a usiluje o jeho opětovné začlenění. Tchaj-wan naopak prosazuje své právo na sebeurčení a status nezávislého státu. V průběhu let se napětí mezi oběma stranami prohlubovalo, přičemž Čína je stále otevřenější i možnosti použití vojenské síly, pokud Tchaj-wan oficiálně vyhlásí nezávislost. V tomto směru v roce 2005 čínský parlament přijal zákon o protiodštěpení, který umožňuje nasazení vojenských sil, pokud by Tchaj-wan vyhlásil nezávislost nebo pokud by se Čína cítila ohrožena.

Zásadním faktorem v této otázce je mezinárodní situace. Většina států světa, včetně USA, neuznává Tchaj-wan jako samostatný stát a uznává politiku „jedné Číny.“ Spojené státy však s Tchaj-wanem udržují neformální diplomatické a ekonomické vztahy a poskytují mu vojenskou podporu, což je pro Čínu dlouhodobým zdrojem napětí. USA mají k Tchaj-wanu závazky vyplývající z tzv. Tchajwanského zákona o vztazích z roku 1979, který Spojeným státům umožňuje Tchaj-wan vojensky podporovat, i když oficiálně jeho nezávislost neuznává.

V posledních letech došlo k výrazné eskalaci vojenských aktivit v regionu. Čína pravidelně pořádá vojenská cvičení v blízkosti tchajwanského vzdušného prostoru a posílá své letouny nad moře u tchajwanského pobřeží, což Tchaj-wan vnímá jako ohrožení. Napětí vzrostlo i po návštěvách vysoce postavených amerických činitelů na Tchaj-wanu, což Čína považuje za zasahování do svých vnitřních záležitostí.

Čína v posledních letech také posiluje svou armádu a modernizuje svůj arzenál, čímž dává najevo, že je připravena využít vojenskou sílu. Na druhé straně Tchaj-wan zvyšuje své obranné kapacity a investuje do modernizace svých ozbrojených sil. Mnozí odborníci varují, že tato situace by mohla snadno přerůst v otevřený konflikt, což by mělo dalekosáhlé důsledky nejen pro Asii, ale i pro globální stabilitu.

Problém Tchaj-wanu se netýká jen Číny a Tchaj-wanu samotného, ale i celého mezinárodního společenství. Především Spojené státy a jejich spojenci v regionu, jako je Japonsko nebo Austrálie, sledují situaci s velkými obavami. V případě konfliktu by totiž mohlo dojít k rozsáhlé destabilizaci regionu a ohrožení mezinárodních obchodních cest v Jihočínském moři. Takový konflikt by měl značné ekonomické a politické důsledky, protože právě Tchaj-wan patří k hlavním světovým producentům polovodičů, které jsou nezbytné pro globální technologický průmysl.

Evropské země se k problému staví opatrně, ale postupně zesilují svou kritiku čínských nároků a vojenských provokací. Evropská unie zdůrazňuje, že je důležité dodržovat mezinárodní právo a že jakýkoli pokus o změnu statusu Tchaj-wanu by měl být řešen mírovými prostředky. Některé státy, například Litva, se navíc rozhodly zintenzivnit vztahy s Tchaj-wanem, což vyvolalo napětí ve vztazích s Pekingem.

Budoucnost vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem zůstává velmi nejistá. Čína dává najevo, že nebude tolerovat žádné snahy o formální vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu a že je připravena bránit své zájmy vojenskou silou. Na druhé straně Tchaj-wan odmítá tlak Číny a nadále posiluje své vztahy s demokratickými státy po celém světě.