Dva roky Macrona u moci. Kam se poděly jeho evropské sny? Srazily se s realitou

Mladý buřič Macron chtěl znovu založit Evropu

Vše přitom vypadalo nadějně. Když byl 5. května 2017 zvolen prezidentem „mladý buřič", vsadil na „refondaci" (znovuzaložení) Evropy. „Uprostřed euroskeptické vlny vedl Emmanuel Macron kampaň pod hvězdným modrým praporem Evropské unie, jež na jeho volebních mítincích vlála hned vedle vlajky trikolóry," píše Le Monde. „Naděje byla evropská. S přesvědčením, že v novém světovém pořádku bude Francie silná pouze v silné Evropě, se otevřely nové vyhlídky na historický projekt dvacátého století," připomíná.

O dva roky později jsou Macronovy výsledky daleko za nadějným očekáváním. Co způsobilo tyto výsledky? Liberálně-levicový večerník se domnívá, že jsou za tím tři faktory: německá nehybnost, neochotu severských zemí a nedůvěra zemí střední Evropy. To vše mu neumožnilo, aby získal v evropských zemích klíčovou podpory pro svůj ambiciózní program. „Dokázal postupovat jen pomalu, krok za krokem," míní Le Monde.

Ačkoliv mezi své realizované návrhy může uvádět zavedení evropské směrnici o vysílání pracovníků do zahraničí, jež figuruje na prvním místě jeho seznamu, nelze ji rozhodně považovat za úspěch na „úrovni prezidentských ambicí" týkající se „boje proti sociálnímu dumpingu". To samé se týká jeho „velkého zápasu" o vytvoření „čistého rozpočtu pro eurozónu": i zde se musel musel spokojit s málem. Francie sice získala více bodů v oblasti obrany, ale i zde je očekávaný cíl „strategické autonomie" pro Evropu stále „mimo dosah".

Večerník Le Monde míní, že v obtížném prostředí, kterému v současnosti dominuje brexit, ale i politické zvraty ve prospěch krajní pravice v Itálii a úpadek éry německé kancléřky Angely Merkelové, je třeba prezidentu Macronovi přiznat, jak píše, „pozoruhodnou vytrvalost ve svém evropském závazku".

Od jeho pařížského projevu, ještě jako kandidáta v Porte de Versailles, dne 10. prosince 2016, přes své vystoupení s projevem na Sorbonně, dne 26. září 2017 až k projevu v Cáchách, ze dne 10. května 2018: prošel od „refondace" Evropské unie až k vysněné „renesanci", aniž by slevil ve své ambici „oživit evropský projekt".

V jeho očích má tento projekt „existenciální rozměr" pro společenství států, které podle něj procházejí bodem zlomu a čelí drakonické volbě: být se jim podaří „znovuzrození" nebo je čeká „úpadek". Nešetřil podle večerníku žádného úsilí, aby toto varování neopakoval, neustoupil ani před žádnou z možností, jak toto varování dramatizovat.

Macronova varování nebyla vyslyšena. Arogance mu právě nepomohla

Úspěch se bohužel nedostavil. Macron, píše francouzský večerník, nebyl bohužel vyslyšen. „Velký úspěch jakého se mu dostalo mezi evropskými státníky v měsících po jeho zvolení, byl rychle vymazán národním sobectvím a tradičním podezříváním o francouzských postranních myšlenkách," píše Le Monde.

Prezident Macron, domnívá se editorial listu, selhal v metodě. „Když vsadil na francouzsko-německý motor, čekal příliš dlouho na odpověď z Berlína na jeho návrhy ze Sorbonny," poznamenává večerník. Ta totiž ve skutečnosti „nikdy nepřišla".

Francouzský prezident, který se vzápětí snažil na svém evropském turné získat dalších spojence, nedokázal vytvořit žádnou koalici. „Stejně jako se mu to občas stalo na národní scéně, i zde své partnery své zarazil arogantními formulacemi," připomíná Le Monde. Vzápětí zjistil, že se ocitl sám v izolaci. A potom nastala dlouhá krize „žlutých vest", jež následně významným způsobem snížila jeho kapacitu leadershipu v Evropě, dodává editorial.

„Vše ale není ztraceno," míní závěrem nadějně francouzský večerník. Prezidentu Macronovi se podařilo podnítil diskusi o digitálním zdanění, volném obchodu v hodině klimatické změny, ale i diskusi o integraci eurozóny a evropské obraně.

Vše ale bude nyní záležet na volbách do Evropského parlamentu. V sázce je mnoho: buď se Macronovi podaří se odrazit, aby se pokusil napravit svá pochybení. „Nebo také ne," končí varovně editorial večerníku Le Monde.