Evropa čelí nové válce s Ruskem. Může jít o předzvěst něčeho mnohem horšího, varují experti

Velitel finské pobřežní stráže Ilja Iljin, který dříve pátral po ztroskotancích, dnes vyhledává potenciální sabotéry. Jeho tým disponuje desítkami radarů, kamer, lodí i letounů, přesto se nedaří incidentům zabránit. Jen v oblasti Finského zálivu došlo v posledních 18 měsících ke dvěma útokům, v celém Baltském moři pak k šesti. Od roku 2023 bylo vyřazeno minimálně jedenáct kabelů.

Zatímco škody nezpůsobily masové výpadky, vyvolaly v Evropě obavy: co když příští úder bude cílený, masivní a koordinovaný? Mnoho evropských zemí, jako Irsko či pobaltské státy, je na podmořských kabelech závislých. Například Irsko by při jejich výpadku mohlo ztratit až desetinu své elektřiny.

Podmořské kabely jsou sice chráněné a navržené na životnost 40 let, ale i jednoduchý útok – například spuštěním kotvy – je může poškodit. A právě to se podle vyšetřovatelů stalo, když loď Eagle S vloni u finských břehů poškodila více než 100 kilometrů dlouhým tažením kotvy několik kabelů.

Podezření často směřuje k Rusku. I když nebyla dosud žádná sabotáž s jistotou Moskvě prokázána, experti i politici se shodují, že takové útoky slouží ruským zájmům: šíří nejistotu, posilují dojem zranitelnosti a odvádějí pozornost. Stejně jako v případě výbuchu plynovodu Nord Stream v roce 2022, kde se podezření střídá mezi ruskými a ukrajinskými aktéry.

Evropská unie a NATO na hrozbu reagují. Aliance zřídila nový monitorovací program Baltic Sentry a rozmístila fregaty, hlídková letadla a námořní drony. EU pak plánuje investice přes 500 milionů eur na výstavbu záložní infrastruktury a nákup specializovaných lodí pro opravy kabelů.

Jedním z problémů však zůstává právní bezmoc. Pokud se podezřelá loď nachází mimo teritoriální vody daného státu, tedy za hranicí 12 námořních mil, je chráněna mezinárodním právem. V praxi to znamená, že ani při jasném podezření na sabotáž nemohou evropské státy jednat. Příkladem je čínská loď Yi Peng 3, která poškodila dva kabely, ale Peking odmítl povolit její vyšetřování.

Problém zhoršuje i geopolitický kontext. Prezident USA Donald Trump ochladil vztahy se spojenci v NATO a omezil spolupráci v oblasti monitoringu podmořských hrozeb. Evropa tak ztrácí klíčové schopnosti, které dříve poskytovaly americké zpravodajské služby.

Experti podle webu Politico upozorňují, že Evropa čelí tzv. „šedé zóně“ konfliktu – tedy formě hybridní války, kde jsou útoky vedeny skrytě, s možností popření. Cílem není okamžitá destrukce, ale psychologický efekt a destabilizace.

Zároveň je pravděpodobné, že podobné incidenty budou přibývat. Ruská strategie má nízké náklady a přitom vysoký dopad. Například opravy poškozených kabelů mohou stát až 150 milionů eur a trvat i několik měsíců.

Ohrožené jsou zejména ostrovy a okrajové části EU – Irsko, Malta nebo Litva, jejichž propojení na kontinent je slabé. Pokud by došlo ke koordinovanému útoku na kabely a současnému kybernetickému útoku nebo výpadku plynu z Ruska, Evropa by čelila „energetickému Armageddonu“.

Finští představitelé varují, že Evropa se musí naučit žít s novou realitou. Baltské státy připravují zákony, které umožní zadržet podezřelé lodě i mimo teritoriální vody. Velká Británie vyvíjí umělou inteligenci k identifikaci rizikových tankerů. Ale odborníci varují, že dokonalá ochrana neexistuje.

Podmořská válka s Ruskem sice zatím není válkou v klasickém smyslu. Ale v případě další eskalace se může snadno stát jejím předstupněm. A v tom tkví její nebezpečí.