Proč Rusové nesnášejí USA? Sociolog nabízí zajímavou odpověď

Od obdivu k nepřátelství

"Antiamerické nálady pokaždé radikálně narostly v průběhu jednoho či dvou měsíců a pokaždé (vyjma poslední krize) se vztahy mezi oběma zeměmi obdobně rychle normalizovaly. Ačkoliv je tomu dnes těžké věřit, na počátku 90. let považovali Rusové Spojené státy nejen za jedinou zbývající supervelmoc, ale též za jednoznačný vzor a svůj hlavní referenční bod v zahraniční politice. Když jste se zeptali, s jakou západní zemí by Rusko mělo mít prioritně dobré vztahy, drtivá většina 74% (Rusů) označila Spojené státy," připomíná Volkov.      

"Na konci roku 1993 se však preference Ruska změnily a pouze 35% lidí tvrdilo, že vzhlíží ke Spojeným státům. Prohlubující se hospodářská krize Rusku jasně ukázala, že míra rozvinutosti ve Spojených státech je v dohledné budoucnosti nedosažitelná. Ruská veřejnost musela spolknout kyselý hrozen ohledně amerického životního standardu, o němž nemohla doufat, že ho dosáhne. Americké bombardování Iráku v roce 1993 pak znamenalo první velké vzepjetí pro proamerické nálady. Veřejné mínění se rozdělilo: Třetina respondentů v průzkumech americkou akci podpořila, ale proti byla celá polovina," uvádí sociolog.  

"V letech 1995-1996 nicméně většina Rusů vnímala americký přístup k jejich vlasti jako laskavý. Pouze 7% považovalo Spojené státy jako nepřítele. V té době již Washington nebyl spojenec, ale stále se nacházel až na šestém místě na seznamu nepřátel, který respondenti sestavovali - (USA) následovaly až po mafii, zkorumpovaných byrokratech, Čečencích a dalších. Dnes Spojené státy tomuto žebříčku vévodí," konstatuje expert.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.    

"Události z let 1998-1999 byly pro ruský postoj vůči Spojeným státům kritické. Toto období se vyznačovalo sérií událostí, které vzájemné vztahy vyhrotily: Americká vojenská operace v Iráku, intervence NATO v Jugoslávii, začátek druhé čečenské války a následná západní kritika Ruska, americký ústup od smlouvy o omezení systémů antibalistických raket a první expanze NATO směrem na východ od kolapsu Sovětského svazu," vyjmenovává Volkov.

Antiamerikanismus jako nástroj vlastní legitimity

"V době, kdy se stal Vladimir Putin prezidentem, se vnímání Spojených států v Rusku velice blížilo tomu, jak vypadá nyní. A to i bez pomoci každodenní televizní propagandy, kterou si s tím (dnes) spojujeme. Dalším vývojem, na který ruská vláda v roce 1999 reagovala, byla západní kritika ruských akcí v Čečensku. Kreml oživil propagandistické postupy obviňující Západ za ruské neúspěchy," tvrdí komentář.

"Poslední rozpor můžeme datovat do let 2003-2004, tedy do období korespondujícího s invazí do Iráku, sérií barevných revolucí, které ruská elita interpretovala jako konspiraci proti Rusku, či druhou fází východní expanze NATO," naznačuje sociolog.

"K dnešnímu rekordnímu antiamerikanismu přispívá několik faktorů. Především od samotného začátku, kdy v listopadu 2013 začaly na Ukrajině demonstrace ve prospěch integrace do Evropské unie, ruské televizní kanály zdokonalovaly propagandistický model, který tyto protesty líčil jako součást amerického spiknutí proti Rusku," vysvětluje odborník.

"Ruská vláda na konci 90. let zjistila, že vymezování se proti Spojeným státům má pozitivní vliv na míru její podpory ve veřejnosti. Kreml tudíž v polovině první dekády nového tisíciletí učinil z antiamerikanismu klíčový prvek své propagandistické kampaně. V posledních letech pak napětí ve vztahu se Spojenými státy představuje jeden z hlavních nástrojů úsilí ruských představitelů udržet si vlastní legitimitu v době hospodářské krize," uzavírá strohým konstatováním Volkov.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.