Rusko chce učinit Rusko znovu velkým. Přesto není vojenskou hrozbou

Mnozí analytici si povšimli, že Trumpem jmenovaní poradci a úředníci se dělí na dvě hlavní skupiny. Jedna se drží klasické republikánské linie považující za svou povinnost bránit světový řád před ambice nedemokratických systémů – mezi které řadí i Rusko. Ta druhá, reprezentovaná konspirační teoretikem a poradcem prezidenta Stevem Bannonem, prosazuje myšlenku izolace USA a vyjadřuje sympatie k Putinovy a jeho projektu nacionalistické obnovy tradičních hodnot a samotného Ruska.

Galleotti se domnívá, že následkem svého nesouvislého, chaotického až amatérského jednání Trump v konečném důsledku zapříčiní, že Trump nedokáže přinést slibovanou změnu zahraniční politice USA. Uplatní se přirozené, mírně izolacionistické tendence systému a odstoupí se od předchozího, více aktivního Obamova přístupu, jinak ale nedojde k žádnému většímu posunu. Trumpova otevřená rusofilie - nebo spíše Putinofílie – pouze vedla k tomu, že Kongres zesílil sankce na Rusko a zabránil Trumpovi s tím udělat cokoliv jiného.

Je Rusko hrozba?

Ohledně otázky údajných ruských snah rozšířit své panství na východě Evropy, Galeotti nevěří, že Rusko představuje vážnou vojenskou hrozbu, s jedinou výjimkou – a to pro Ukrajinu. Podle něj by se v tomto případě mohlo Rusko prostě přepočítat a rozpoutat krvavý konflikt, z kterého by tratily obě strany, protože Kyjev velmi posílil svoji armádu. V jiných oblastech si Rusko uvědomuje, že by spíše tratilo než cokoliv získalo vojenskou agresí. Jeho intervence do baltských zemí by mohla pouze zapříčinit, že doposud váhavé Švédsko a Finsko by se přidaly k NATO.

Jeho přítomnost na východě zajišťuje, že Rusko se o nic nechce pokusit, protože ví, že je mnohem slabší než tato mezinárodní organizace. Podle Galleottiho NATO nicméně nebrání politickým „válečným operacím“ Ruska, tj. agresivní kampani zahrnující špionáž, dezinformace a podvratnost. Pokud nechce Evropa podlehnout, měla by být chytřejší a ochotnější vynaložit prostředky na řešení, tvrdí Galleotti a podotýká, že EU by se mohla transformovat na jakési NATO v této oblasti.

Ambice Putina

Politická válka, kterou vede Rusko, zapadá do širších ambicí Putina. Tím je „učinění Ruska znovu velkým.“ Jako v případě Trumpa to spíše než rozšiřování panství znamená nabytí ztracené důstojnosti a respektu, upozorňuje Galeotti. Putin by rád, aby Rusku bylo nasloucháno i v těch v nejdůležitějších záležitostech, bez ohledu na to, zda se jej přímo týkají, a aby bylo nezávislé od jakékoliv vnější kontrole (ať je to OSN nebo mezinárodního právo). A taktéž, aby post-sovětské země (krom těch baltských, nad kterými už zlomil hůl) uznaly, že patří do jeho sféry vlivu.

Tak tomu je v případě Gruzie. Rusko nyní ovládá dvě gruzínské provincie a podle gruzínské vlády se nechce zastavit jen u tohoto a pomalu rozšiřuje své hranice. Galeotti se domnívá, že Putin má dvojí zájmy, co se týče Gruzie. Zaprvé chce, aby uznala, že patří do ruského „sféry privilegovaných zájmů" podle fráze premiéra a bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva. Zadruhé, Gruzie má ambice k stále užším vztahům se Západem a činí vážné kroky, aby se stala skutečně demokratickým národem. Putin jí za to chce potrestat a zkrotit a proto vede informační války, aby ji rozdělil a rozvrátil.

Nemožnost změn?

Tyto ambice by mohly ohrozit změna režimu a vnitřní ruská opozice, Galeotti si však nemyslí, že rostoucí disident ve formě mnoha lokálních protestů má šanci cokoliv změnit. Putinův režim – který označuje za kleptokratický autoritarismus – není hloupý a mermomocí se snaží zajistit, aby mu nevyklouzla kontrola moci z prstů. Veškerý disident je podle Galeottiho ve stavu pomalého dohořívání. Pokud by však Putin odstoupil nějakým způsobem z politiky, bylo by podle něj nicméně zajímavé, jak by na to ruská společnost zareagovala.

Pokud by skutečně nastala v Rusku změna režimu, pak by ten nový musel vyrovnat s nepříjemným problémem, kterým je Čečensko. Současné vedení pomocí masivních dotací se snaží zajistit, že brutální režim Ramzana Kadyrova nebude se pokoušet o destabilizaci regionu. Zatavení dotací by jej k tomu mohlo přivést. Snaha navrátit Čečensko pod ruskou vládu by pouze vedla ke krvavé válce a na to ani současná Moskva nemá žaludek. Čečensko tak zůstává palčivým problémem, uzavírá rozhovor Galeotti.