IT specialista se skrývá před Putinovou mobilizací v lese

Na rozdíl od statisíců jiných však nechtěl opustit zemi. Držely ho tam tři věci: přátelé, finanční omezení a obavy z opuštění toho, co zná. "Odchod by byl složitý krok z mé komfortní zóny," řekl BBC Kalinin, který se narodil před zhruba třemi desetiletími. "Ani tady to není úplně pohodlné, nicméně z psychologického hlediska by bylo skutečně těžké odejít," dodal. A tak se rozhodl k neobvyklému kroku: rozloučil se s manželkou a vydal se do lesa, kde už téměř čtyři měsíce žije ve stanu.

K připojení na internet používá anténu přivázanou ke stromu a k získávání energie solární panely. Vydržel teploty až minus 11 stupňů Celsia a živí se jídlem, které mu pravidelně nosí jeho žena. Život mimo civilizaci je podle něj nejlepší způsob, jak se vyhnout povolání do armády. Pokud mu úřady nemohou předat povolávací rozkaz osobně, nemohou ho nutit jít do války.

V některých ohledech Kalinin pokračuje ve svém životě jako dříve. Stále pracuje osm hodin denně ve stejném zaměstnání, i když v zimě - s omezeným denním světlem - nemá dostatek sluneční energie, aby mohl pracovat celé dny, a tak si hodiny napracovává o víkendu. Někteří jeho kolegové jsou nyní v Kazachstánu, protože po zahájení mobilizace také opustili Rusko, ale jeho internetové připojení skrze anténu na borovici je natolik spolehlivé, že komunikace není problém.

Je také milovníkem přírody, mnoho dovolených trávil s manželkou v kempech na jihu Ruska. Když se rozhodl přestěhovat do divočiny, měl už většinu potřebného vybavení. Důležitou roli v jeho přežití hraje právě manželka, která mu každé tři týdny přiváží zásoby na místo předání, kde se také mohou krátce osobně vidět. On si pak zásoby odváží na bezpečné místo, kam si pro ně jednou za několik dní chodí. Vaří si na provizorních kamnech na dřevo.

"Mám oves, pohanku, čaj, kávu, cukr. Samozřejmě ne dost čerstvého ovoce a zeleniny, ale není to tak špatné," říká muž, jehož novým domovem je velký stan, který se používá při lovu ryb pod ledem. Když se do lesa přistěhoval, zřídil si dva tábory vzdálené od sebe pět minut - v jednom měl přístup na internet a pracoval v něm, druhý byl na více chráněném místě a spal v něm. Jak se blížila zima, obě místa spojil. Nedávno teplota klesla na minus 11 stupňů Celsia, což bylo chladněji, než očekával. Nyní se však dny opět prodlužují a sníh začíná tát. Plánuje tedy zůstat, kde je.

Ačkoli Kalinin povolání do armády neobdržel, situace se podle něj neustále mění a on se obává, že by mu povolávací rozkaz v budoucnu mohl přijít. Oficiálně jsou pracovníci v oblasti informačních technologií od odvodu osvobozeni, ale v Rusku se objevuje řada zpráv o tom, že podobné výjimky jsou ignorovány.

Putin vyhlásil mobilizaci 21. září, krátce po ukrajinské bleskové protiofenzívě v Charkovské oblasti, během níž Ukrajina získala od ruských vojáků zpět tisíce kilometrů čtverečních. Uvedl, že mobilizace je nezbytná k obraně Ruska před Západem. Mnozí obyvatelé země však protestovali a na ruských hranicích vznikaly chaotické scény, zatímco statisíce lidí prchaly.

Mobilizace měla na Rusko silný dopad. Do ní mohlo mnoho Rusů žít stejně jako před válkou. Je pravda, že zmizely některé západní značky a sankce ztížily finanční transakce, ale přímý dopad na společnost byl většinou omezený. Mobilizace přivedla válku na práh mnoha ruských rodin. Najednou byli synové, otcové a bratři v krátké době nasazeni do první linie, často se špatným vybavením a minimálním výcvikem. Pokud se dříve zdál konflikt vzdálený, nyní bylo téměř nemožné ho ignorovat.

Přesto jsou veřejné protestní akce uvnitř Ruska vzácné - což bylo kritizováno na Ukrajině i na Západě. Kalinin však říká, že lidé se oprávněně bojí toho, co by se jim mohlo stát. "Máme totalitní stát, který se stal mocným. V posledních šesti měsících byly neuvěřitelným tempem zaváděny zákony. Pokud se teď někdo ozve proti válce, stát ho bude pronásledovat," říká.

Kalininův život v lese mu přinesl určitou popularitu - jeho téměř každodenní aktualizace na platformě Telegram sleduje 17.000 lidí. Zveřejňuje tam videa a fotografie svého okolí, své každodenní rutiny a toho, jak má svůj tábor uspořádaný. Velkou roli v nich hraje sekání dřeva.

Kalinin tvrdí, že mu z předchozího života mnoho nechybí. Sám se označuje za introverta, kterému nevadí být sám, i když se mu stýská po manželce a rád by ji vídal častěji. Podotýká však, že jeho současná situace je lepší než vyslání na frontu nebo do vězení. "Změnil jsem se natolik, že takové věci, které mi mohly chybět, ustoupily do pozadí. Věci, které mi dříve připadaly důležité, už nemají svou sílu. Existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř než my," říká.