Konverzace na Signalu je jen špičkou ledovce. Bezpečnostní problémy v USA sahají mnohem dál

24. března informoval šéfredaktor magazínu The Atlantic Jeffrey Goldberg o úniku citlivých informací v procesu rozhodování o národní bezpečnosti. Národní bezpečnostní poradce Michael Waltz údajně vytvořil skupinový chat na aplikaci Signal, do kterého zapojil místopředsedu vlády JD Vance, ministra obrany Petea Hegsetha a další vysoké činitele, aby prodiskutovali letecké údery proti hnutí Húsíů v Jemenu.

Tento incident nejenže ukázal na zjevnou chybu úsudku některých představitelů administrativy, ale zároveň poukázal na hlubší problémy v samotném fungování NSC.

Během prvních týdnů svého úřadu Trumpova administrativa výrazně přetvořila NSC. Propustila desítky zaměstnanců a vydala směrnici NSCM-1, která redefinovala fungování rady. Dokument zmenšil počet osob zapojených do rozhodovacího procesu a přinesl efektivnější strukturu toku informací k prezidentovi.

Přesto však nebylo jasné, zda tyto změny skutečně představují zásadní odklon od dlouhodobého modelu, v němž se NSC postupně vyvinula z koordinačního orgánu na centrum tvorby politiky. Pokud chce Trumpova administrativa dosáhnout efektivní a funkční zahraniční politiky, měla by se podle expertů vrátit k původnímu účelu NSC – usnadňovat tok informací mezi jednotlivými ministerstvy a agenturami.

Národní bezpečnostní rada byla založena v roce 1947, avšak zákon pouze neurčitě definoval její strukturu a funkci. První prezidenti tento nedostatek využili k tomu, aby ji přizpůsobili svým potřebám.

Za klíčovou postavu ve formování původní NSC je považován tehdejší rozpočtový ředitel James B. Webb. Jeho vize zahrnovala malý poradní orgán tvořený zástupci ministerstev, nikoliv profesionálním aparátem, který by sám vytvářel politiku. Prezident Harry Truman Webbův koncept přijal a NSC sloužila především jako zprostředkovatel mezi prezidentem a ministerstvy.

S nástupem Dwighta D. Eisenhowera do Bílého domu prošla rada určitými změnami, ale základní principy zůstaly stejné. NSC měla být prostorem pro debatu mezi jednotlivými resorty, zatímco prezident měl stanovit strategické priority.

Dnes už NSC neplní původní roli koordinačního orgánu, ale spíše se proměnila v instituci určující politiku. Trumpova směrnice NSCM-1 například umožnila NSC vypracovávat „další varianty kromě těch, které navrhují ministerstva a agentury“. To znamená, že personál rady získal větší pravomoci k nezávislému formování návrhů politiky bez konzultace s resorty, které by ji následně měly realizovat.

Přestože Trumpovo zmenšení NSC mohlo naznačovat snahu o efektivnější rozhodovací proces, redukce personálu vedla k opačnému efektu – soustředění moci do rukou malého týmu pod vedením národního bezpečnostního poradce. To narušilo tradiční vztah mezi prezidentem a ministerstvy zahraničí, obrany a zpravodajských služeb, které byly odsunuté do role pouhých vykonavatelů politiky.

Podobné problémy se však neomezují pouze na Trumpovu administrativu. I předchozí vlády produkovaly strategie národní bezpečnosti (NSS), které spíše představovaly seznam přání než realisticky definované priority. Například NSS administrativy Joea Bidena označila za největší bezpečnostní výzvu autoritářské režimy, avšak zároveň kladla důraz na vztahy s Čínou, boj proti změně klimatu a terorismus – často v kontradikci s hlavním strategickým cílem.

Aby NSC plnila svůj původní účel, měla by se vrátit k roli facilitátora a koordinátora mezi jednotlivými rezorty. Administrativa by měla podpořit tvorbu politiky na úrovni ministerstev, zejména v rámci strategického plánování ministerstva zahraničí.

Jednou z možností je obnovení Plánovacího výboru a Koordinačního výboru pro operace, které by pomohly definovat dlouhodobou strategii a zároveň umožnily NSC soustředit se na krizový management.

Prezidenti Truman i Eisenhower chápali, že politické návrhy musí vzejít z odborníků v jednotlivých oblastech, zatímco jejich úkolem je stanovit hlavní směry. Dnes však NSC přebrala roli tvůrce politiky, místo aby byla nestranným zprostředkovatelem mezi institucemi. Pokud má být americká zahraniční politika efektivní, je nutné tento trend zvrátit a vrátit NSC k její původní funkci.