Je čínská armáda připravena na válku? Nová zpráva zpochybňuje, jestli by vůbec obsadila Tchaj-wan

V poslední době se objevily různé názory na to, jak dobře je čínská armáda připravena na možnou válku, zejména s ohledem na vojenské výdaje, které Čína v posledních letech vynaložila na modernizaci své armády, píše CNN.

Pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga Čína investovala značné prostředky do posílení své vojenské síly, včetně budování největší námořní flotily na světě, rozvoje hypersonických zbraní a pokročilých stealth letadel. Všechny tyto kroky vedly k obavám, že by Čína mohla být připravena na vojenský konflikt, zejména v souvislosti s napětím kolem Tchaj-wanu.

Přestože se zdá, že čínská armáda dosáhla významného pokroku, nová zpráva od think tanku RAND Corporation, který sídlí ve Washingtonu, zpochybňuje skutečnou připravenost Číny na válku. Timothy Heath, dlouholetý expert na Čínu a autor této zprávy, tvrdí, že modernizace čínské armády je spíše zaměřena na posílení politické stability a kontroly Komunistické strany nad Čínou než na přípravu na vojenský konflikt. Podle Heatha čínská armáda nepřipravuje své síly na válku s vnějším nepřítelem, ale spíše na ochranu a posílení moci Komunistické strany.

Zpráva RAND Corporation uvádí, že armáda Číny, ačkoli má moderní technologie a zbraně, může čelit vážným problémům, pokud by došlo k vojenskému konfliktu, zejména proti silnému protivníkovi, jako jsou například Spojené státy. Jedním z hlavních problémů je skutečnost, že čínská armáda tráví až 40 % svého výcviku politickými tématy, což podle Heatha snižuje čas, který by mohl být věnován praktickému vojenskému výcviku a přípravám na skutečnou válku.

Vojenské jednotky v čínské armádě jsou vedeny nejen vojenskými veliteli, ale také politickými komisaři, kteří se zaměřují na udržování loajality vůči Komunistické straně. Tento systém velení, který je silně politizován, může omezovat flexibilitu armády v krizových situacích, což by mohlo být v případě války velkým problémem. Podle Heatha tento dvojí systém velení snižuje schopnost armády reagovat rychle a efektivně na měnící se vojenské podmínky.

Heath v této zprávě rovněž poukazuje na to, že čínská armáda nemá za cíl vyhrát válku, ale především udržet stabilitu a kontrolu uvnitř Číny. Vojenské modernizační úsilí, které se soustředí na rozvoj vojenské síly, je podle něj primárně určeno k posílení image a důvěryhodnosti vlády Komunistické strany, nikoliv k přípravě na vojenský konflikt. To znamená, že vojenský rozvoj Číny je více o domácí politické agendě než o schopnosti vést válku proti jinému státu.

Tato zjištění však vyvolala silnou kritiku ze strany jiných odborníků, kteří tvrdí, že zpráva zcela podceňuje skutečný vojenský potenciál Číny. Andrew Erickson, profesor strategie na Námořní válečné akademii USA, tvrdí, že Si Ťin-pching jasně uvedl svůj vojenský cíl – připojit Taiwan k pevninské Číně, a to i za cenu použití vojenské síly. Erickson si myslí, že čínská armáda je na tento scénář dobře připravena a že její vojenský rozvoj je součástí širšího cíle, který zahrnuje také zajištění kontroly nad Tchaj-wanem.

Další odborníci, jako bývalý americký zpravodajec John Culver, rovněž zpochybňují závěry zprávy RAND Corporation. Podle nich sice válka není primárním cílem Číny, ale čínská armáda se stále připravuje na možnost, že by v určitém okamžiku mohla být nucena použít vojenskou sílu, pokud by to politické okolnosti vyžadovaly. Zpráva totiž nezohledňuje skutečnost, že Čína buduje vojenskou sílu, která by byla schopná vést konflikt s jinými mocnostmi, včetně Spojených států, pokud by došlo k eskalaci situace.

I přes tyto kritiky je zřejmé, že Čína dosáhla významného pokroku ve svých vojenských schopnostech. V posledních letech se zaměřila na intenzivní program výstavby válečných lodí a v současnosti vlastní největší námořní flotilu na světě. Čína vyvinula také pokročilé stealth letouny a hypersonické zbraně, které jsou schopné zasahovat cíle na velké vzdálenosti. Navíc čínské raketové síly, které jsou součástí armádní struktury, získaly nové rakety, které mohou mít zásadní vliv na případnou vojenskou konfrontaci.

V rámci této vojenské modernizace Čína vyvinula také ambiciózní projekty, jako je například budování nových válečných lodí typu Type 055, které jsou považovány za jedny z nejvýkonnějších válečných lodí na světě. Tato plavidla vyžadují rozsáhlý výcvik a technické dovednosti od posádek, což představuje další výzvu pro Čínu v oblasti lidských zdrojů. Výstavba těchto vysoce technologických válečných lodí může být totiž snazší než zajištění dostatečně kvalifikovaných posádek.

Dalším problémem, kterému čelí čínská armáda, je korupce uvnitř jejích řad. Pentagon v prosinci 2024 uvedl, že rozsáhlá protikorupční kampaň uvnitř čínské armády a vlády brání Xiho vojenskému plánu a má negativní dopad na schopnost armády fungovat efektivně. Podle amerických zpravodajských zpráv korupce ohrožuje politickou stabilitu armády, což může mít dalekosáhlé důsledky pro její schopnost provádět vojenské operace.

Zpráva RAND Corporation rovněž zpochybňuje, zda je Čína skutečně způsobilá k vojenské invazi do Tchaj-wanu, i když Si Ťin-pching dal armádě za úkol být připravena do roku 2027. Podle Heatha se čínští vůdci nezaměřují na přípravu obyvatelstva na válku a neexistují žádná prohlášení, která by glorifikovala válku nebo ji činila nevyhnutelnou. Naopak, čínští vůdci se soustředí na stabilitu a udržení moci a na prosazování politických cílů bez nutnosti přímé vojenské konfrontace.

Jiní odborníci ale varují, že je nebezpečné posuzovat čínské vojenské záměry z perspektivy západní logiky. Je těžké předvídat, co by Čína považovala za vítězství v případě konfliktu s Tchaj-wanem. Může se jednat o blokádu ostrova, vojenský zásah za účelem ukázat sílu nebo plnohodnotnou invazi. Možná Čína vsadí na politický tlak a udrží neustálou vojenskou přítomnost kolem Tchaj-wanu.

Závěrem lze říci, že modernizace čínské armády není pouze o zajištění vojenské převahy nad Tchaj-wanem, ale i o posílení moci Komunistické strany v zemi. Nové zbraně a technologie jsou součástí širšího politického cíle, který zahrnuje udržení moci a kontroly nad čínskou společností. To ukazuje, že čínská vojenská modernizace může být stejně tak o domácí propagandě a stabilitě jako o přípravě na válku.