Lukašenko ruskými jadernými zbraněmi ohrožuje většinu Evropy. Na dostřel má Prahu i Reykjavík

Běloruský lídr Alexandr Lukašenko oznámil, že jeho země uchovává již desítky ruských jaderných zbraní a připravuje zařízení pro plánované rozmístění nejnovější hypersonické balistické rakety Moskvy Orešnik. Informoval o tom ve středu server EuroZprávy.cz.

Podle jeho tvrzení má Bělorusko k dispozici desítky taktických jaderných zbraní. Tyto zbraně se obecně vyznačují nižší destruktivní silou ve srovnání se strategickými jadernými hlavicemi, jejichž účelem je zasáhnout rozsáhlé cíle, například města nebo infrastrukturu.

Na rozdíl od nich jsou taktické jaderné zbraně navrženy především pro použití na bojišti, kde mají sloužit k neutralizaci konkrétních vojenských cílů, jako jsou nepřátelské jednotky, základny či zařízení protivzdušné obrany.

Jaké tedy mohou být cíle?

Podle dostupných informací mají rakety Orešnik dostřel až 3000 kilometrů. „Je pravděpodobné, že máme co do činění s novou generací ruských raket středního doletu s doletem 2 500-3 000 km a potenciálním prodloužením na 5 000 km … Je zřejmě vybavena oddělovací hlavicí s jednotlivými naváděcími jednotkami,“ řekl ruský vojenský expert Ilja Kramnik podle britské stanice BBC.

Problémem je, že přesné umístění jaderných zbraní není známé tak, jako v případě ruského a amerického jaderného arsenálu. EuroZprávy.cz ale už v dubnu minulého roku informovaly, že je Rusové zřejmě umístí blízké západních hranic Běloruska. U střel Orešnik panuje ještě větší nejistota, neboť je lze odpalovat z mobilních raketových systémů, které je možné dislokovat prakticky kdekoli.

Když vezmeme v potaz jejich dostřel až 3000 kilometrů, v ohrožení je suverénně většina evropského kontinentu. Pokud by Bělorusové odpalovali rakety Orešnik z Brestu na západě země, mají na dostřel i jižní cíp Portugalska, Island a Kypr; v bezpečí jsou pouze zámořské državy evropských zemí, jako Kanárské nebo Azorské ostrovy.

Rakety Orešnik, odpalované z ruské základny poblíž Kaspického moře, mají omezený dosah, který nestačí k zasažení cílů ve Francii nebo ve Velké Británii. Jejich maximální operační rádius pokrývá oblast končící přibližně na linii Itálie-Německo-Norsko.

Situace se však dramaticky mění, pokud by Rusko odpálilo tyto rakety z Kaliningradské oblasti, odkud by byl v dosahu prakticky celý evropský kontinent. Podobné riziko představuje i potenciální odpálení raket z Brestu na západní hranici Běloruska, což by umožnilo zasáhnout jakékoliv cíle v Evropě s výjimkou nejvzdálenějších regionů.

Lze s jistotou předpokládat, že v případě plánovaného odpálení jaderných zbraní by Bělorusko či Rusko využily strategicky výhodné lokality, které umožňují dosáhnout maximálního možného dosahu raket. Tyto lokality by pravděpodobně zahrnovaly oblasti s blízkostí k západním hranicím, jako je Kaliningradská oblast nebo Brest v Bělorusku, odkud by bylo možné ohrozit většinu Evropy.

Taktické i strategické rozhodnutí by záviselo na konkrétních vojenských cílech, což by mohlo zahrnovat optimalizaci trajektorie letu, minimalizaci doby zásahu a zajištění překvapivého efektu. Tento přístup je v souladu s ruskou doktrínou „eskalace k deeskalaci“, která předpokládá použití jaderných zbraní k rychlému dosažení strategických výhod.

Taktické jaderné zbraně představují odlišnou kategorii hrozby. Rusko, případně Bělorusko, může v tomto případě využít balistické rakety Iskander-M, které mají operační dosah přibližně 500 kilometrů. Pokud by byly Iskandery odpáleny z běloruského území, jejich dosah by zahrnoval většinu Polska, severní část Slovenska a na území České republiky by mohly zasáhnout Moravskoslezský kraj.

Bělorusko může poskytnout Rusku podporu i jiným způsobem než přímým nasazením zbraní. Prostřednictvím komunikačního centra Vilejka, které se nachází severně od Minsku, běloruští operátoři dokáží efektivně asistovat ruským lodím a ponorkám operujícím v Baltském moři. Tyto námořní jednotky jsou vybaveny střelami Kalibr, jejichž maximální dosah činí až 2 500 kilometrů.

Tato spolupráce umožňuje zajištění přesné navigace, efektivní komunikace a koordinace odpalu střel, což dramaticky zvyšuje operační schopnosti ruských sil. Kalibry jsou schopny zasáhnout cíle hluboko v Evropě, čímž se komunikační centrum Vilejka stává strategicky důležitým bodem v případném konfliktu.

Tato spolupráce může vést k situaci, kdy se do přímého ohrožení dostanou klíčová vojenská zařízení NATO. Mezi nejvýznamnější cíle, které by mohly být zasaženy, patří například letecká základna NATO v německém Rammsteinu, která slouží jako hlavní operační centrum amerických sil v Evropě, nebo velitelství pozemních sil aliance v italské Neapoli.

Obě tato zařízení hrají zásadní roli v obranné a operační infrastruktuře NATO, a jejich vyřazení by mohlo mít vážné důsledky pro koordinaci a obranyschopnost aliance.