Mohou nést jaderné zbraně i vyprovokovat nukleární konflikt. Drony změnily svět víc, než jsme si mysleli

Drony mohou být zapojeny do jaderného odstrašení několika způsoby. Mohou poskytnout stálý dohled nad jadernými silami protivníka a zvýšit schopnost včasného varování. Díky své flexibilitě a schopnosti operovat v nepřátelském prostředí by mohly posílit i tzv. druhý úder – schopnost odvetného úderu v případě jaderného útoku, čímž se zvyšuje důvěryhodnost jaderného odstrašení.

Zároveň ale přinášejí významná rizika. Například autonomní drony provádějící průzkumné mise by mohly být nesprávně vyhodnoceny jako předzvěst útoku, což by mohlo vést k nepředvídané eskalaci. Studená válka ukázala, jak snadno může dojít k mylné interpretaci vojenských kroků – příklady jsou karibská krize v roce 1962 nebo incident Able Archer v roce 1983.

Současná situace není o nic méně napjatá. USA, Rusko i Čína zvyšují své jaderné kapacity, přičemž čínský arzenál roste rekordním tempem a Rusko opakovaně vyhrožuje jaderným úderem v souvislosti s válkou na Ukrajině. USA údajně zvažují rozšíření vlastního jaderného arzenálu, aby čelily rostoucím hrozbám nejen z Ruska a Číny, ale i ze Severní Koreje. To vše ukazuje, že svět se posouvá k nové éře jaderné nestability.

Rychlost, nenápadnost a nízké náklady činí drony ideálním nástrojem pro preventivní útoky na klíčovou vojenskou infrastrukturu protivníka. Pokud by například některá země využila drony k útoku na nepřátelské velitelské a kontrolní centrum pro jaderné síly, mohla by tím paralyzovat schopnost protivníka odpovědět.

Ještě nebezpečnější je možnost použití dronů jako nosičů jaderných nebo přesně naváděných konvenčních zbraní. Teoreticky by mohly být využity pro „odzbrojující úder“, tedy útok, který by měl eliminovat schopnost nepřítele provést jadernou odvetu. Takový scénář by zásadně narušil strategickou rovnováhu a mohl by vyvolat závody ve zbrojení na zcela nové úrovni.

S rostoucí mírou autonomie dronů se objevuje zásadní otázka: Jak zajistit, aby nedošlo k nechtěnému jadernému konfliktu? Pokud by byly rozhodovací procesy delegovány na umělou inteligenci, mohla by selhat a učinit chybná rozhodnutí s katastrofálními důsledky.

Již dnes armády spoléhají na různé autonomní systémy, které monitorují nepřátelské hrozby a vyhodnocují nejefektivnější obranné strategie. V budoucnu by mohla AI přebírat ještě větší roli, což ale přináší zásadní problém: pokud se vojenská rozhodnutí začnou odehrávat v řádu sekund, může být lidská kontrola prakticky vyloučena.

Vysokorychlostní hypersonické zbraně, kybernetické útoky na velitelské systémy a umělou inteligencí řízené obranné mechanismy vytvářejí scénář, v němž může být strategické rozhodování extrémně zkráceno. Státy by se mohly dostat do situace, kdy budou muset reagovat okamžitě, aniž by měly čas zvážit diplomatická nebo méně destruktivní řešení.

Na druhé straně mohou drony hrát klíčovou roli i v obranných systémech. Například roje dronů by mohly sloužit k likvidaci nepřátelských bezpilotních letounů nebo k zachycení přilétajících střel.

Další možností je využití dronů k eliminaci jaderných raket v různých fázích jejich letu. V budoucnu by mohly být nasazeny i v kosmickém prostoru, kde by chránily satelitní infrastrukturu a další strategické cíle před útoky z vesmíru.

Jednou z výhod dronů je jejich relativní cenová dostupnost. Namísto drahých antiraketových systémů založených na laserových nebo částicových zbraních by státy mohly využít levnější roje dronů k obraně proti balistickým raketám. Tento koncept je zatím v počátečních fázích vývoje, ale mohl by se stát klíčovou součástí budoucí protivzdušné obrany.

Role dronů v jaderné strategii bude mít zásadní dopady na mezinárodní odzbrojovací úsilí. Současná dohoda o omezení strategických jaderných zbraní (New START) mezi USA a Ruskem vyprší v roce 2026 a obě strany budou muset jednat o jejím prodloužení nebo nahrazení novou smlouvou.

Jedním z hlavních problémů bude, zda a jak zahrnout drony do budoucích dohod o kontrole zbrojení. Rusko i Čína mohly vnímat rozvoj dronových technologií jako snahu USA získat výhodu v jaderném odstrašení, což by mohlo komplikovat vyjednávání.

Ruská doktrína jaderného použití se navíc v posledních letech posouvá směrem k větší ochotě nasadit jaderné zbraně i v konfliktech menšího rozsahu. Tento trend ještě více zvyšuje nebezpečí eskalace a podtrhuje nutnost mezinárodní spolupráce v oblasti jaderné bezpečnosti.

Válčení se neustále mění s příchodem nových technologií. Zatímco drony mohou posílit jaderné odstrašení, zároveň přinášejí rizika eskalace a destabilizace mezinárodního řádu. Vojenské plánování budoucnosti bude muset brát v úvahu nejen technologické možnosti těchto strojů, ale i etické a strategické dopady jejich nasazení.

V konečném důsledku bude záležet na tom, jak státy tuto technologii využijí – zda se drony stanou nástrojem k posílení bezpečnosti, nebo naopak povedou k většímu riziku jaderného konfliktu.