KOMENTÁŘ | Trump měl hájit zájmy všech Američanů. Nedělá to, proto se Kalifornie ozvala

Los Angeles, jedno z největších měst Spojených států, se ocitá v nepokojích, které ještě přiživuje Trumpovo rozhodnutí nasadit proti protestujícím Národní gardu. Policie proti demonstrantům používá slzný plyn a zábleskové granáty. Ulice kalifornské metropole tak připomínají spíše bojiště než místo poklidných protestů proti agresivním politikám prezidenta, které jsou v rozporu s přesvědčením mnoha místních Američanů.

Ano, správně, Američanů. Prezident Spojených států nasazuje do boje proti vlastním občanům kalifornskou Národní gardu. Tato složka sice slouží mimo jiné k udržení vnitřní bezpečnosti a ochraně Američanů, ale tuto úlohu v současnosti nenaplňuje. Gardisté se dostávají do střetů nejen s hispánskými protestujícími, ale také s bělochy, proti nimž prezident běžně neprojevuje nepřátelství.

Jenže situace se mění spolu s tím, jak se mocenská pozice Trumpovy administrativy v Kalifornii komplikuje. Tento stát, tradičně považovaný za baštu demokratických hodnot, se podle očekávání staví na odpor a dává jasně najevo svůj nesouhlas s prezidentovou politikou.

Trump však reaguje tak, jak se od autoritáře a oligarchy dalo čekat – rozhoduje se pro tvrdý zásah státní moci. Nasazení Národní gardy není běžnou odpovědí na občanské protesty a zcela vybočuje z demokratických tradic řešení společenských sporů. Přesto prezident využívá ozbrojenou sílu, aby umlčel kritiku a udržel si kontrolu nad situací. Takové kroky připomínají strategie mocnářů, kteří se za každou cenu snaží udržet svou moc – a jsou pro to schopni udělat prakticky cokoli.

To, že se prezident Trump rozhodl nasadit Národní gardu v Los Angeles, svědčí o tom, že ztrácí kontrolu nejen nad situací, ale i nad svou vlastní politikou – a co je nejhorší, nad sebou samým. Ačkoli administrativa tvrdí opak, prezident působí stále více jako emočně nestabilní jedinec, který se v krizových chvílích uchyluje k nepolitickým opatřením výhodným spíše pro jeho vlastní agendu než pro zájmy celé země.

Právě proto se od samého počátku neměl dostat do čela USA, protože nejmocnější stát světa vede jako svou soukromou firmu, nikoliv jako demokratickou republiku. A není bez zajímavosti, že jako podnikatel několikrát zkrachoval. Zdá se, že tentýž scénář se mu nyní nevadí zopakovat, tentokrát ale na úkor celé Ameriky.

V rámci Spojených států amerických je totiž tím nejdůležitějším slovem ono „spojené“. Unie jednotlivých států drží pohromadě díky ústavě a vzájemné výhodnosti spolupráce. Kalifornie však může sama dojít k závěru, že pro ni bude výhodnější jít vlastní cestou, zvlášť, pokud v čele Bílého domu stojí bezohledný šílenec.

Kalifornie má ekonomickou, politickou i strategickou sílu na to, aby dokázala prosadit svou nezávislost na federální vládě a stát se samostatným státem. A nejen ledajakým, mohla by se stát čtvrtým nejsilnějším hospodářským a technologickým centrem světa, srovnatelným s ekonomikami Japonska či Německa. Tento krok by však znamenal historický zlom v dějinách Unie a přepsal by pravidla, podle nichž Spojené státy dosud fungují.

Zatímco Kalifornie má potenciál zachovat si svou demokratickou tradici i jako samostatný stát, o budoucnosti demokracie ve zbytku Spojených států to zdaleka není jisté. Odtržení Kalifornie by mohlo vyvolat lavinu separatistických tendencí po celé zemi – od Texasu až po Havaj a Portoriko, které zůstává v mnoha ohledech ne úplně dobrovolným vazalem Washingtonu.

Trump tímto hazarduje s budoucností celé americké demokracie a staví ji do riskantní situace, která se může snadno vymknout kontrole. A výsledek vůbec nemusí být takový, jaký by si prezident představoval.