Ztráty ruské armády na Ukrajině jsou obrovské. Jak se jí přesto daří počty vojáků zvyšovat?

Pro mnoho mužů, kteří nemají co ztratit, se fronta stala posledním možným zaměstnavatelem. Dřívější překážky jako záznamy v trestním rejstříku, nemoci či dokonce HIV již nejsou automatickým důvodem k odmítnutí. Za záplavou těchto nabídek stojí koordinovaný náborový systém, který je řízen prostřednictvím více než osmdesáti regionálních vlád Ruské federace. Kreml tlačí na regiony, aby zajistily potřebné lidské zdroje, a tak se z nich staly de facto náborová centra, která spolu navzájem soutěží o smluvní vojáky.

To, co začalo jako dočasné řešení válečné situace, přerostlo v polokomerční náborový průmysl. Ten je poháněn federálními bonusy i místními rozpočty, které umožňují regionálním úřadům najímat personální agentury. Ty následně využívají náboráře na volné noze, kteří inzerují on-line, prověřují uchazeče a provádějí je celým procesem odvodu.

Tento trh práce v obranném sektoru je pečlivě sledován západními zeměmi. Pokračující růst ruské armády – navzdory ztrátám přibližně jednoho milionu vojáků, kteří byli od roku 2022 zabiti nebo těžce zraněni – ohromuje zpravodajské služby a znepokojuje diplomaty. Tento vývoj je považován za klíčový pro pochopení ruského postoje při mírových jednáních a možného budoucího rozšiřování agrese na sousední území.

Bývalý ředitel CIA David Petraeus uvedl, že pokud bude Putin schopen nadále financovat obrovské náborové bonusy a platby pozůstalým, může Rusko udržet nákladnou a zdlouhavou kampaň, která charakterizuje boje na Ukrajině. Schopnost Ruska udržovat početní stavy uprostřed masivních ztrát vysvětluje, proč je Vladimir Putin i po čtyřech letech invaze přesvědčen, že může přinutit Ukrajinu přijmout jeho podmínky. A to buď diplomatickou cestou, nebo vyčerpávající válkou.

Kreml od začátku invaze přetvořil svou mobilizační strategii. Po neúplné mobilizaci v září 2022, která vyvolala emigrační vlnu, se systém změnil. Cílem je méně nátlaku a více finanční motivace, která cílí na nejzranitelnější vrstvy společnosti. Putin v září 2024 nařídil, aby se ozbrojené síly rozrostly na jeden a půl milionu aktivních vojáků. Dnes se nábor zaměřuje na společensky zranitelné muže, jako jsou lidé s dluhy, záznamy v trestním rejstříku nebo ti, kteří jsou lapeni v dravých mikroúvěrech.

Alexander a Olga, kteří dříve v Moskvě zajišťovali civilní pracovníky, přešli na nábor vojáků, protože je to mnohem lukrativnější. Využívají Telegram, kde na kanálech věnovaných náboru jsou denně zveřejňovány desítky inzerátů. Regiony se předhánějí ve výši náborových bonusů, které se nyní pohybují okolo dvaceti šesti tisíc dolarů, včetně federálních plateb. Tato částka může zcela změnit život ruské rodiny, zejména v regionech se slabým trhem práce, čímž se vojenská služba stává jednou z mála cest k sociálnímu vzestupu.

Tento náborový stroj umožňuje přijímat přibližně třicet tisíc dobrovolníků měsíčně, což stačí na dorovnání těžkých ztrát a udržení dlouhodobých operací. Washingtonské Centrum pro strategická a mezinárodní studia odhaduje, že Rusko ztratilo asi jeden milion zabitých a zraněných vojáků. V kontrastu s tím jsou ukrajinské jednotky oslabené, přičemž na některých částech východní fronty připadá na jednoho ukrajinského vojáka až sedm ruských. Ruská početní převaha je jedním z důvodů, proč ruská armáda každý měsíc zabírá území, jehož rozloha se zhruba rovná americkému městu Atlanta.

Němečtí bezpečnostní představitelé se domnívají, že Putin je na dobré cestě k dosažení cíle armády o velikosti jeden a půl milionu vojáků. Tento rychlý vojenský a průmyslový rozmach znervózňuje evropské politiky, kteří v něm vidí přípravu na vojenské akce i za hranicemi Ukrajiny. Poslanec německého Bundestagu Roderich Kiesewetter se domnívá, že Rusko mobilizuje v takovém rozsahu, který naznačuje možnost většího vojenského střetu s dalšími evropskými státy.

Anton, pětačtyřicetiletý otec tří dětí z moskevské oblasti, narukoval k armádě, když čelil finančnímu kolapsu, nezaměstnanosti a dluhům, a hrozilo mu vězení kvůli podvodu. Slibovaný měsíční plat, plus náborový bonus, pro něj představoval více než desetinásobek jeho předchozích nelegálních příjmů. Slouží v Doněcké oblasti a stará se o provoz dronů. Popisuje, že mezi vojáky se nemluví o vlastenectví, ale o finanční nutnosti. "Bylo to jediné, jak se vyhnout stíhání – buď zemřít, nebo získat medaili," říká. Pro mnohé je vstup do armády loterií, kde přežití nebo i těžké zranění přináší finanční odměny.