ANALÝZA | Jaká bude ruská odveta za zásah do triády? Volání po jaderném útoku na Ukrajinu sílí

Ukrajinská víkendová operace, při níž byly bezpilotní letouny dopravené v kontejnerech přemístěny do těsné blízkosti ruských vojenských letišť a následně zničily významnou část strategických bombardérů, nepochybně vyvolala v Moskvě značné obavy a zvýšenou pozornost.

Reakce, zejména na proruských propagandistických kanálech, byla natolik výrazná a emocionálně vyhrocená, že v některých případech hraničila s otevřeným voláním po vyvolání třetí světové války. Některé skupiny otevřeně požadovaly jaderný útok na Ukrajinu.

Konkrétně proruské kanály na sociální síti Telegram okamžitě reagovaly a vyzývaly k tvrdým odvetným opatřením, která by podle jejich názoru měla zahrnovat i nejkrajnější prostředky. „Není to jen záminka, ale důvod k jadernému útoku na Ukrajinu. Až se rozplyne hřib, můžete přemýšlet o tom, kdo lhal, udělal chyby a tak dále,“ napsal například kanál vystupující pod přezdívkou „Dva majoři“.

Tento výrok názorně ilustruje, jak snadno může být téma jaderných zbraní instrumentalizováno coby argument pro odvetu. Bloger Alexander Kots podle americké stanice CNN uvedl, že by Rusko mělo „udeřit vší silou, bez ohledu na následky“. Tento postoj je v souladu s trendem, kdy se jaderná rétorika stává prostředkem posilování nátlaku.

Do této diskuse se zapojil také prominentní ruský propagandista Vladimir Solovjov, který označil ukrajinskou operaci za „důvod k jadernému útoku“. Solovjov dlouhodobě vystupuje jako jeden z nejvýraznějších hlasů kremelské propagandy a opakovaně se (mnohdy velmi vulgárně) vyjadřuje nejen proti Ukrajině, ale také proti Evropě, o níž v minulosti opakovaně tvrdil, že by měla být potrestána, případně i zničena.

Zrevidovaná doktrína útok umožňuje

Rusko v uplynulém roce zásadně revidovalo svou jadernou doktrínu, čímž do značné míry změnilo rámec svého vojenského a strategického uvažování o jaderném odstrašení. Původní verze této doktríny, přijatá v roce 2020, jednoznačně stanovovala, že jaderné kapacity Ruské federace mohou být použity výhradně v situaci, kdy by byla „ohrožena samotná existence“ Ruské federace.

Byly tedy primárně chápány jako krajní nástroj odstrašení s cílem zajistit „ochranu národní suverenity a územní celistvosti státu“. Tato formulace zdůrazňovala defenzivní charakter ruské jaderné strategie a zároveň vymezovala poměrně jasné podmínky pro případné nasazení jaderných zbraní.

Nicméně nová doktrína z roku 2024 tuto klíčovou formulaci vypustila a nahradila ji strategií, která je oficiálně označována jako „eskalace za účelem deeskalace“. Tato strategie v sobě zahrnuje možnost využití jaderných zbraní nejen jako krajního řešení v případě existenční hrozby, ale také při méně vyhrocených situacích, kdy by mohla být podle ruského vedení ohrožena „kritická hrozba naší suverenitě“.

Na tuto změnu upozornil například americký think tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS), který konstatoval, že tato doktrinální úprava „podstatně rozšiřuje prostor pro úvahy o využití jaderného arzenálu i v méně vyhrocených situacích, než tomu bylo doposud“. Tímto krokem se ruské vedení fakticky posunulo od relativně zdrženlivého přístupu k mnohem flexibilnějšímu pojetí jaderného odstrašení, které umožňuje interpretovat širokou škálu scénářů jako potenciální důvod pro použití jaderných prostředků.

Nová doktrína není nadále omezena pouze na státy, které jsou s Ruskou federací ve formálním válečném konfliktu. Podle aktualizované verze dokumentu, který představil ruský prezident Vladimir Putin, může být „agrese proti Rusku ze strany jakéhokoli státu, který nevlastní jaderné zbraně, ale za účasti nebo podpory státu, který jaderné zbraně vlastní, považována za společný útok na Ruskou federaci“.

Tato formulace, která dříve v ruské doktríně zcela chyběla, představuje zásadní změnu v ruském přístupu k jadernému odstrašení a fakticky rozšiřuje možnost eskalace i vůči státům, které sice přímo nevedou bojové operace proti Ruské federaci, ale vojensky, finančně či logisticky podporují Ukrajinu.

Tento posun ve vojenské strategii nelze podceňovat, neboť přináší do mezinárodních vztahů významnou míru nejistoty a potenciálně zvyšuje riziko eskalace konfliktů, které mohou vést k destabilizaci celého bezpečnostního prostředí v Evropě i ve světě. Podle CSIS je proto nezbytné sledovat, jakým způsobem bude tato doktrína implementována v praxi, a jaké konkrétní kroky bude ruské vedení podnikat při její případné aplikaci.

Ukrajinci zasáhli důležité kapacity

Ukrajinské bezpečnostní službě (SBU) se podařilo úspěšně identifikovat a následně zlikvidovat cíle, které dlouhodobě a systematicky představovaly hrozbu pro ukrajinské území a především pro civilní obyvatelstvo. Podle dostupných informací se jednalo o vojenské základny a letiště, na nichž byly dislokovány strategické bombardéry Tu-95, které byly pravidelně využívány k vypouštění raket na ukrajinské území.

Ruská bezpečnostní politika dlouhodobě staví svou obrannou a odstrašovací strategii na existenci takzvané jaderné triády, tedy systému jaderného odstrašení, který je tvořen třemi základními pilíři: jadernými ponorkami, strategickými bombardéry a balistickými raketami umístěnými v podzemních silech. Každá ze složek této triády představuje samostatnou a zároveň vzájemně zastupitelnou kapacitu. V případě zničení jedné části této struktury je předpokládáno, že další složky zůstávají schopny pokračovat v jaderném odstrašení.

Ukrajinská operace se však zaměřila na jednu z těchto klíčových komponent – strategické bombardéry, konkrétně typ Tu-95, které mají schopnost nést rakety dlouhého doletu, včetně potenciální výzbroje jadernými hlavicemi.

Tento zásah není pouze dílčím úspěchem z hlediska obrany ukrajinského území, ale má rovněž významné strategické důsledky, jak informoval server MSNBC. Znamená totiž zásah do schopnosti Ruska vést leteckou část svého jaderného odstrašení, což může mít implikace pro jeho celkovou obrannou doktrínu a schopnost odstrašení.

Zásah do strategických bombardérů může také posílit psychologický efekt na ruské velení i obyvatelstvo. Ruské vedení bude nuceno znovu promyslet své priority při ochraně klíčových prvků jaderné triády, přičemž pravděpodobně zvýší investice do protivzdušné obrany a ochrany leteckých základen. Ukrajinská úspěšná operace tímto krokem jednoznačně prokázala, že ani strategická letka není imunní vůči přesně cíleným útokům.

Narušení jednoho z pilířů ruské jaderné triády by ale mohlo vést k přehodnocení ruské obranné strategie a potenciálně k její eskalaci, například k posílení dalších částí triády – konkrétně strategických raket v silech či ponorek.

Budou pokračovat barbarské útoky

Pokud by se ruské vedení skutečně rozhodlo využít jaderné zbraně, mohlo by teoreticky uvažovat nejen o odvetném úderu přímo proti Ukrajině, ale i o akcích namířených proti státům, které Ukrajinu podporují a zároveň disponují jadernými kapacitami. V praxi by to mohlo znamenat riziko pro státy, jako jsou Spojené státy americké, Francie nebo Velká Británie.

Použití jaderných zbraní nelze považovat za samozřejmý krok. V takovém případě by Rusko muselo disponovat věrohodnými důkazy, že některý ze států, které vlastní jaderné kapacity a podporují Ukrajinu, se na útoku proti ruským vojenským základnám skutečně podílel – například prostřednictvím zpravodajské podpory nebo dodávkami technologií, které umožnily provedení útoku.

Pokud by Kreml skutečně přistoupil k využití jaderných zbraní, musel by rovněž počítat s vážnými důsledky, včetně možné vojenské odvety a politické izolace. Prominentní ruský politický analytik Sergej Markov v této souvislosti varoval před unáhlenými rozhodnutími a vyzval k maximální opatrnosti. Podle jeho názoru by použití jaderných zbraní vedlo ke „skutečné politické izolaci“ Ruska na mezinárodní scéně.

Vladimir Milov, někdejší náměstek ruského ministra pro energetiku, neočekává, že by Rusko v dohledné době změnilo svou vojenskou strategii. Podle něj bude Kreml nadále podnikat „barbarské“ útoky konvenčními raketami a drony proti ukrajinským městům, „jaké ukrajinský lid již roky zažívá“. „Jiná možnost není, protože Rusko nemá kapacitu na zahájení rozsáhlé vojenské ofenzivy. Chybí mu dostatek personálu,“ vysvětlil Milov, který v současnosti žije v exilu.

„Lidé často hovoří o možnosti použití jaderných zbraní a podobně. Nemyslím si však, že je to v tuto chvíli reálné. Nicméně Putin již mnohokrát prokázal, že se uchyluje k barbarství a pomstě,“ zdůraznil ruský politik podle CNN.