Nenávisti na život a na smrt předcházely přátelské vztahy. Proč se Američané a Íránci nesnášejí?

Washington s Teheránem mají dlouhodobě nepřátelské vztahy. Zatímco se s Íránci sbližují Rusové a Severokorejci, mezi touto šíitskou mocností a západními spojenci v čele s USA hrozí konflikt.

Napětí mezi Íránem a Západem se promítá i do hrozící války Íránu s Izraelem. Teherán se podle serveru Politico už v srpnu „vysmál“ západním výzvám ke zvážení útoku proti Izraeli. „Taková žádost postrádá politickou logiku, je v rozporu se zásadami a pravidly mezinárodního práva a představuje veřejnou a praktickou podporu Izraele,“ poznamenal mluvčí íránské diplomacie Násir Kanaání.

Írán opakovaně proklamoval úmysl pomstít se za smrt šéfa Hamásu Ismaila Haníji, zatímco ostatním zemím v regionu nezbývá než čekat. Izrael – zdá se – je připravený na cokoliv, ale hned několik jiných států může potkat strašlivý osud, jak EuroZprávy.cz psaly už dříve.

Izrael může mít jistotu, že se za něj postaví Washington. Americké námořnictvo i letectvo posílilo svou přítomnost v blízkovýchodním regionu, nedaleko íránských břehů se nachází letadlová loď USS Theodore Roosevelt, ve Středozemním moři další plavidla, schopná vysadit jednotky v Libanonu a evakuovat americké občany. 

Případná americko-íránská válka by ale neskončila podobně jako invaze do Iráku a Afghánistánu, ale právě naopak – půjde o brutální a zřejmě velmi táhlý konflikt, v němž je třeba kalkulovat i s možným jaderným rozměrem. 

USA a Írán nebyli vždy nepřátelé

Ač to tak dnes nevypadá, Spojené státy a Írán kdysi mívaly velmi dobré vzájemné vztahy. Ještě v roce 1972 americký prezident Richard Nixon odcestoval do Teheránu, aby jednal o pomoci při ochraně bezpečnostních zájmů USA v regionu. Íránu slíbil, že si může koupit jakýkoli nejaderný zbraňový systém. Arabské ropné embargo vůči Spojeným státům ale způsobilo nárůst cen ropy a tím pádem i nákupy špičkových zbraní Teheránem.

Když v roce 1979 proběhla v Íránu islámská revoluce a moci se ujal ajatolláh Ruholláh Chomejní, začaly se karty obracet. V Teheránu vznikla podle odborného serveru Council on Foreign Relations „ostře protizápadní islámská teokracie“. Chomejní následně prohlásil, že exportuje revoluci do sousedních zemí, roku 1985 v Libanonu vzniká Hizballáh a slibuje věrnost nejvyššímu íránskému vůdci.

Washington přerušil diplomatické styky s Íránem koncem roku 1979, když skupina radikálních íránských vysokoškolských studentů unesla dvaapadesát Američanů. Radikálové požadovali vydání někdejšího šáha, který se od islámské revoluce skrýval na území USA. K jejich propuštění došlo po 444 dnech, když nový prezident Ronald Reagan podepsal Alžírské dohody o jejich propuštění.

Nakonec vypukla irácko-íránská válka, která trvala mezi lety 1980-1988. USA tehdy podporovaly Irák hospodářsky, technologicky i výcvikem. Dělo se tak i přesto, že CIA nalezla důkazy o využití chemických zbraní proti Íráncům iráckými silami.

Některé přísné sankce vůči Teheránu zrušila v 90. letech šéfka americké diplomacie Madeleine Albrightová. Po útocích z 11. září 2001 a americké invazi do Afghánistánu Íránci dokonce spolupracovali s Američany na Bonnských dohodách o budování státu a repatriaci afghánských uprchlíků.

Definitivně ke dnu vztahy mezi Washingtonem a Teheránem začaly jít s projevem prezidenta George W. Bushe z roku 2002. Ten označil Írán, Irák a Severní Koreu za „osu zla“ s tím, že „Írán agresivně usiluje o zbraně hromadného ničení a vyváží teror, zatímco hrstka nevolených osob potlačuje naději íránského lidu na svobodu“. Íránská vláda v reakci na to zastavila tajná setkání s americkými diplomaty zaměřená na dopadení členů Al-Káidy a boj proti Tálibánu.

Po řadě let dohadů mezi Íránem a Západem roku 2015 vstoupil v platnost takzvaný Společný komplexní akční plán – neboli jaderná dohoda. Jenže o tři roky později nový prezident Donald Trump od dohody odstoupil a zahájil sankční kampaň „s cílem vyvinout na Írán maximální tlak“. Írán reagoval zvýšením obohacování uranu, zároveň se zintenzivnila nenávistná rétorická a vojenská eskalace.

O další rok později, v roce 2019, Trump označil Islámské revoluční gardy za zahraniční teroristickou organizaci. A to i přesto, že IRGC jsou oficiálně součástí íránské státní armády. Další kritické zhoršení vztahů přišlo po zabití velitele elitních jednotek Quds Qasema Solejmáního v Bagdádu. Írán slíbil pomstu a oznámil, že se „již nebude zavazovat k omezení v rámci jaderné dohody“. Následně přišla řada útoků IRGC proti americkým základnám v Iráku.

Napětí mezi Íránem a Západem se tak neustále prohlubuje a možnosti diplomatického řešení se zdají být stále vzdálenější. Pokud nedojde k deeskalaci, hrozí nejen vojenský konflikt, ale i širší destabilizace celého Blízkého východu.

Spojenectví Íránu s Ruskem, Čínou a Severní Koreou navíc představuje pro Západ strategickou výzvu, která může mít dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní bezpečnost.

Je tedy na světových lídrech, aby hledali cestu k dialogu, než napětí přeroste v nekontrolovatelný konflikt s katastrofálními následky pro všechny zúčastněné strany.