Brutální konflikt si vybral svou daň. Súdán zažívá nejhorší krizi na světě, stojí na pokraji totálního kolapsu

Přesně dva roky od vypuknutí bojů v hlavním městě Chartúmu se v Londýně sešli zástupci 20 zemí na jednání o obnovení mírových rozhovorů. Diplomatické snahy však dlouhodobě ustupují do pozadí kvůli jiným globálním krizím, zejména válkám na Ukrajině a v Pásmu Gazy. Mezitím přicházejí zprávy o masakrech v uprchlických táborech v oblasti Dárfúru, kde RSF údajně provedla útoky, při nichž zahynuly stovky lidí.

Podle OSN došlo k více než 400 potvrzeným úmrtím při útocích na tábory Zamzam a Abu Shouk, a podle humanitárních organizací by skutečné číslo mohlo být ještě mnohem vyšší. Odhady uvádějí, že z tábora Zamzam bylo od minulého víkendu vyhnáno až 400 000 lidí.

„Súdán je nyní ve všech ohledech na tom hůř než kdykoli předtím,“ uvedla Elise Nalbandianová z organizace Oxfam. „Je to největší humanitární krize, největší krize vysídlení a největší potravinová krize současnosti. Překonáváme všechny nesprávné rekordy.“

Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže dochází v Súdánu k masivnímu porušování mezinárodního humanitárního práva. Obyvatelstvo je sevřeno mezi válčícími stranami a nese tíhu konfliktu. Více než 13 milionů lidí bylo vyhnáno ze svých domovů, z toho 4 miliony do sousedních zemí, a téměř 25 milionů obyvatel trpí nedostatkem potravin.

Ve městě El Fašir, posledním hlavním městě provincie Dárfúr, které ještě není pod kontrolou RSF, zuří těžké boje. Město je od května loňského roku pod obléháním a nyní je podle OSN epicentrem humanitární katastrofy.

Organizace spojených národů i Světový potravinový program opakovaně upozorňují, že Súdán nedostává ani zdaleka takovou pozornost jako jiné globální krize. „Mezinárodní společenství Súdán prakticky ignoruje,“ uvedla Leni Kinzliová z WFP. „Není to jen zapomenutá krize, je to ignorovaná krize.“

Kořeny současného konfliktu sahají do roku 2018, kdy vypukly masové protesty proti diktátorovi Umaru Bašírovi. Po jeho sesazení v roce 2019 se armádní generál Abdel Fattáh al-Burhán a vůdce RSF Mohamed Hamdan Dagalo (známý jako Hemedti) spojili, aby převzali moc. Jejich spojenectví se však brzy rozpadlo a v dubnu 2023 přerostlo ve válku o nadvládu nad zemí.

RSF, která vyrostla z nechvalně známých milic džandžauíd, byla v první fázi konfliktu velmi úspěšná a rozšířila boje do většiny země. Obě strany konfliktu jsou obviňovány z válečných zločinů, včetně hromadných znásilnění, vražd a etnických čistek. Obzvláště brutální byly útoky na příslušníky etnické skupiny Masalit, z nichž mnozí uprchli do sousedního Čadu.

Letos v lednu Spojené státy formálně označily násilnosti páchané RSF za genocidu, což je již podruhé za méně než 30 let, kdy se tento termín v souvislosti se Súdánem používá. Spojené arabské emiráty byly mezitím obviněny z podpory RSF prostřednictvím dodávek zbraní, což však oficiálně popírají. Na bojištích však byly nalezeny emirátské pasy, což naznačuje i možnou přímou účast.

Mezinárodní společenství čelí sílící kritice, že navzdory opakovaným varováním selhává v prevenci dalšího krveprolití. Podle vysokého komisaře OSN pro lidská práva Volkera Türka jsou masové útoky v Dárfúru „zřejmým důkazem ceny, kterou platí civilisté za nečinnost světa“.

Súdán dnes stojí na pokraji totálního kolapsu. Miliony lidí hladovějí, miliony dalších nemají kde žít a pomoc často nepřichází. Mezi troskami války zůstává jediná jistota – zoufalství lidí, jejichž utrpení stále uniká pozornosti světa.