NÁZOR: Nová studená válka? Politolog upozornil na paradox americko-čínského soupeření

Globální ekonomika s vlastní dynamikou

V této atmosféře by šlo očekávat, že obchod mezi oběma zeměmi oslabí, ve skutečnosti je ale rekordně vysoký, upozorňuje Zakaria. To považuje za ilustraci nového, podivného světa, kdy Čína s Spojené státy vůči sobě vystupují stále více antagonisticky ve všech oblastech, přesto jsou ale součástí globální ekonomiky, která je hluboce provázaná a má vlastní dynamiku.

"Napětí roste, ale obchod také," pokračuje politolog. Vysvětluje, že nejde pouze o Spojené státy, protože Čína má například stále větší spory s Austrálií a obě země na sebe vzájemně útočí - Peking loni vznesl 14 stížností vůči Canbeře, kterou varoval, aby si Čínu neznepřátelila -, přesto dosahuje čínská poptávka po australském zboží rekordní výše.  

Z tohoto důvodu nepovažuje autor komentáře studenou válku za vhodnou analogii k aktuálnímu soupeření velmocí - během studené války Spojené státy a Sovětský svaz obchodovaly v řádech pár miliard dolarů ročně, zatímco aktuální objem americko-čínského obchodu je klíčovou záležitostí.

Sovětský svaz na ekonomické mapě svobodného světa sotva existoval, jelikož řídil přísně kontrolovaný ekonomický blok komunistických zemí, které měly malé obchodní a cestovní napojení na zbytek světa, připomíná Zakaria. Podotýká, že sovětské hospodářství bylo postaveno především na surovinách jako ropa, plyn, nikl či měď.

Proti tomu je Čína hluboce integrovaná do světové ekonomiky a představuje globálního lídra v obchodu se zbožím, uvádí politolog. Dodává, že před dvaceti lety většina zemí vykazovala větší objem obchodní výměny se Spojenými státy než s Čínou, dnes tomu je ale obráceně a loni například Čína nahradila Spojené státy v pozici největšího obchodního partnera Evropské unie, co se zboží týká.

"Čína pro svůj ekonomický růst potřebuje americké zákazníky," upozorňuje autor komentáře. Nastiňuje, že v opačném směru zase velké americké firmy jako General Motors, Apple či Nike potřebují čínský trh, navíc na přílivu zdrojů z Číny je postaven takzvaný efekt Walmartu, tedy schopnost prodejců nabídnou Američanům široké zboží za nízké ceny.  

I pohled na rozšiřující se americkou zelenou ekonomiku odhalí pomyslný čínský stín, konstatuje Zakaria. Vysvětluje, že všudypřítomné solární panely jsou tak dostupné právě kvůli výrobě v Číně.

Studená válka? Studený mír

Pak je zde americký dluh ve výši zhruba bilionu dolarů, který drží Čína, uvádí politolog. Spojené státy proto podle něj potřebují strategii, která bude odrážet složitost americko-čínských vztahů, v jejímž rámci bude Čína souběžně rival, zákazník a protivník.

Část administrativy stávajícího amerického prezidenta Joe Bidena si vede dobře, když se jí daří vytvářet jednotnější frontu spojenců proti Číně v otázkách, jako je například porušování lidských práv, kvituje Zakaria. Vyzdvihuje, že Biden zároveň čelí skutečnosti, že spojenci Washingtonu mají s Čínou těsné ekonomické vazby, jejich cílem je zároveň těsný geopolitický vztah s Washingtonem i silný obchodní vztah s Pekingem a snaha nutit je k volbě mezi těmito póly by mohla přinést více problémů než užitku.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Dalším aspektem je to, že Čína navzdory své síle světu neutíká, naopak čelí výrazným výzvám, poukazuje politolog. Vysvětluje, že díky letité politice jednoho dítěte tamní obyvatelstvo rychle stárne, a zemi se nedaří zařadit mezi vysokopříjmové státy, což je překážka, s níž se potýká mnoho rozvíjejících se ekonomik. Stávající čínský prezident Si Ťin-pching navíc rozšiřuje státní sektor a reguluje soukromé společnosti, dodává autor komentáře.

"A čínská nová, asertivní zahraniční politika vyvolává odpor největších sousedů, od Indie přes Austrálii po Japonsko," píše Zakaria. Připomíná, že Filipíny například minulý týden prodloužily obranný pakt se Spojenými státy, který dlouhodobě plánovaly ukončit.

Otázka podle politologa zní, zda dokáže Washington reagovat na komplexnost této výzvy. Čína totiž představuje ekonomického obra, který na rozdíl od Německa či Japonska není v bezpečnostních záležitostech závislý na Spojených státech, jde o novou velmoc, která není demokratická, má jiné hodnoty a představy, ale zároveň neokupuje a neovládá jiné země jako stalinský Sovětský svaz ve 40. letech, shrnuje Zakaria. Doplňuje, že mezitím se mezinárodní obchod vrací na předpandemickou úroveň.

"Není to nová studená válka, ale cosi mnohem složitějšího - studený mír," míní autor komentáře.