ANALÝZA | Pravda o americké vojenské pomoci Ukrajině. Má dorazit další, Trump už ji slíbil

Americký prezident Donald Trump v noci na úterý oznámil, že Spojené státy pošlou Ukrajině další zbraně. Zvýšení vojenské pomoci potvrdil při setkání s novináři v Bílém domě. „Pošleme další zbraně. Musíme. Musí se umět bránit. Jsou velmi tvrdě zasaženi,“ řekl prezident s tím, že půjde především o obranné systémy. „V tom chaosu umírá tolik lidí,“ dodal. EuroZprávy.cz o tom informovaly zde. 

Od počátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 sehrály Spojené státy americké klíčovou roli v podpoře ukrajinské obranyschopnosti. Vedle rozsáhlých dodávek protiletadlových a protiraketových systémů zaujímá mezi poskytovanými zbraňovými prostředky mimořádně významné místo kolový raketometný systém M142 HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System), jehož jméno se stalo symbolem přesné a mobilní palebné síly ukrajinské armády.

O první dodávce těchto systémů informoval renomovaný deník The New York Times koncem května 2022, přičemž oficiální potvrzení přišlo začátkem června téhož roku od tehdejšího ministra obrany Ukrajiny Oleksije Reznikova a administrativy bývalého amerického prezidenta Joea Bidena. HIMARS od té doby tvoří integrální součást ukrajinského arzenálu a opakovaně prokázal svou efektivitu při zasahování vysoce hodnotných cílů v hlubokém týlu ruských pozic.

Systém HIMARS je navržen pro rychlé nasazení a vysokou mobilitu v terénu. Je schopen odpalovat různé typy raket, přičemž mezi nejvýznamnější patří americké taktické balistické střely ATACMS (Army Tactical Missile System). Tyto rakety představují podstatný kvalitativní posun ve schopnostech ukrajinské armády zasahovat cíle hluboko za frontovou linií. V závislosti na konkrétní variantě mají dosah od 165 až do přibližně 300 kilometrů a umožňují Ukrajině přesně zasahovat sklady munice, velitelská stanoviště i logistické uzly ruských sil mimo dosah tradičního dělostřelectva.

Některé verze raket ATACMS jsou vybaveny kazetovou bojovou hlavicí, která nese stovky kusů submunice. Tento typ výzbroje je určen zejména k ničení plošných cílů, například soustředěných nepřátelských jednotek nebo techniky, a svým účinkem dokáže způsobit rozsáhlé škody na živé síle protivníka. Nasazení těchto raket přineslo Ukrajině možnost asymetricky reagovat na ruskou početní převahu a zasazovat údery s vysokým dopadem na nepřátelské zázemí.

Spojené státy dosud oficiálně neupřesnily celkový počet dodaných systémů HIMARS ani přesný počet raket ATACMS, které byly Ukrajině poskytnuty. Je však zřejmé, že jejich zapojení do bojových operací výrazně změnilo dynamiku konfliktu a posílilo ukrajinskou schopnost vést přesné a ničivé údery v hloubce nepřátelského území.

Boje na zemi

Zatímco se pozornost veřejnosti často soustředí na protivzdušnou obranu Ukrajiny v kontextu častých ruských raketových a dronových útoků, nelze přehlédnout, že rozhodující část války se odehrává na zemi v krvavé a opotřebovávací pozemní válce, jež má mnohdy charakter zákopového konfliktu podobného první světové válce. V této realitě hraje americká vojenská pomoc klíčovou roli, jak informovala americká stanice CNN. 

Jedním z nejrozsáhlejších amerických příspěvků je dodávka více než tří milionů kusů 155milimetrové dělostřelecké munice. Tato standardní munice NATO slouží k palebné podpoře ukrajinských jednotek a je nezbytná pro vedení proti-bateriového boje i ničení opevněných ruských pozic. Její pravidelný přísun je klíčový pro udržení palebné převahy či alespoň parity v mnohdy statických frontových liniích. Podle magazínu Forbes je Ukrajina schopna tuto munici vyrábět zhruba od poloviny loňského roku. 

Neméně významnou roli sehrály americké protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. Tyto zbraně, určené k ničení obrněné techniky, se staly jedním z prvních symbolů ukrajinského odporu proti ruské agresi. Jejich dodávky byly schváleny již v období první administrativy prezidenta Trumpa v letech 2017-2021, jak informovala stanice ABC News. Spojené státy tímto vyslaly důležitý signál o své podpoře ukrajinské obranyschopnosti ještě před začátkem rozsáhlé invaze. Javeliny se osvědčily zejména v počáteční fázi konfliktu, kdy ruské tanky a obrněnce narážely na pružnou obranu ukrajinských sil v městském i venkovském terénu.

K posílení mobility, ochrany a úderné síly pozemních jednotek přispěly také americké obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty, zejména typy M2 Bradley a Stryker. Vozidla Bradley poskytují jak možnost pro přepravu pěchoty, tak palebnou podporu díky svému kanonu a protitankovým střelám. Stryker je naopak více zaměřen na rychlý přesun jednotek v různorodém terénu, včetně oblastí s omezenou infrastrukturou.

Dodávka amerických hlavních bojových tanků M1 Abrams z USA a Austrálie na Ukrajinu byla široce vnímána jako jeden z klíčových milníků ve vývoji vojenské podpory Západu. Tento krok měl symbolický i praktický význam, protože šlo o první nasazení těchto vysoce sofistikovaných strojů v rozsáhlém konvenčním konfliktu v Evropě od jejich zavedení do výzbroje americké armády. Tanky M1 Abrams jsou dlouhodobě považovány za jedny z technologicky nejvyspělejších obrněnců na světě, a jejich přítomnost na ukrajinském bojišti měla být demonstrací americké podpory i technologické převahy.

Z hlediska technických parametrů se však ukázalo, že konkrétní verze tanků dodaných Ukrajině vykazuje jistá omezení, napsal o tom server Defense News. Spojené státy předaly Kyjevu celkem 31 repasovaných kusů, které nebyly vybaveny nejmodernějšími prvky, jakými jsou například pokročilé pancéřování z ochuzeného uranu či nejnovější generace systémů řízení palby. Tato omezení byla důsledkem jak bezpečnostních úvah, tak potřeby urychleného dodání.

Původním záměrem bylo využití tanků Abrams především v klasických obrněných střetech typu „tank proti tanku“. Realita moderní války na Ukrajině však ukázala, že tento přístup je nedostačující. Bojiště je v současnosti extrémně saturováno drony, včetně útočných bezpilotních prostředků typu FPV, a moderními protitankovými zbraněmi, které útočí shora nebo zezadu, tedy v sektorech, kde je i těžce obrněná technika nejzranitelnější, upozornil na to server Defense Mirror. 

Tato změna povahy boje vedla k výrazným ztrátám mezi nasazenými tanky Abrams. Podle veřejně dostupných informací byly všechny ztracené kusy – s výjimkou jednoho – zničeny útoky dronů nebo jinými prostředky působícími shora. Jediný tank, který byl vyřazen v přímém střetu s ruským tankem, byl zasažen palbou hlavního kanonu tanku T-72B3.

K červnu letošního roku zůstávaly v provozuschopném stavu pouhé čtyři z původních 31 kusů, vyčíslil to server Military Watch Magazine. V reakci na tuto situaci oznámil americký Pentagon záměr vynaložit stovky milionů dolarů na vývoj a implementaci protiopatření, která by zvýšila přežití tanků Abrams v podmínkách současného ukrajinského bojiště. Jak informoval ukrajinský zpravodajský portál Kyiv Post, tato opatření mají zahrnovat vylepšení aktivní obrany, ochrany proti dronům a modernizaci detekčních a varovných systémů.

Největší téma války

Dodávka amerických víceúčelových stíhaček F-16 Fighting Falcon představuje další zásadní posun ve vývoji vojenské pomoci Ukrajině. V létě 2024 obdržela ukrajinská armáda první stroje díky koordinované iniciativě „fighter jet coalition“, do níž se zapojily Dánsko, Nizozemsko, Norsko, Belgie a Spojené státy. Letouny, které byly Ukrajině předány, odpovídají standardu Block 15 MLU a byly upraveny tak, aby splňovaly základní podmínky provozu v prostředí intenzivního konfliktu.

Do tohoto července bylo podle dostupných údajů dodáno více než třicet letounů, přičemž celkový závazek spojenců čítá až 85 kusů. Nizozemsko dokončilo převod všech 24 slíbených strojů již v květnu, Dánsko pokračuje v dodávkách svých 19 letounů, Norsko navýšilo svůj příspěvek na 14 a Belgie oznámila plán dodat až 30 stíhaček do roku 2028.

Stíhačky F-16 začaly být nasazovány do bojových operací bezprostředně po jejich převzetí, jak podle serveru Kyiv Independent informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ukrajinské letectvo je využívá především k ochraně vzdušného prostoru, k zachytávání ruských střel a dronů, ale i k útočným misím proti pozemním cílům. Letos v lednu byl podle serveru Insider například zaznamenán případ, kdy ukrajinský pilot na F-16 sestřelil během jedné mise šest ruských řízených střel.

Současně se však potvrdilo, že i tyto pokročilé stroje čelí vysokému riziku, o čemž napsal například server Newsweek. K červnu Ukrajina evidovala tři potvrzené ztráty F-16. V květnu došlo k havárii jednoho letounu během obranné operace, pilot se úspěšně katapultoval. Tragédií skončila mise 29. června, kdy ukrajinský pilot padl při snaze odrazit dosud největší raketový útok Ruska – jeho stroj byl zasažen a pilot na místě zahynul. Na tento případ upozornila americká stanice CNN. 

Navzdory těmto ztrátám pokračuje podpora spojenců nejen v dodávkách letounů, ale i v technickém zázemí a výcviku. Ukrajinští piloti procházejí výcvikem ve speciálních střediscích v USA, Rumunsku, Švédsku i dalších státech NATO. Zároveň Spojené státy zintenzivnily podporu v oblasti náhradních dílů a modernizace vybavení, včetně přestavby některých letadel z rezervních skladů.

Nasazení F-16 mění charakter letecké války nad Ukrajinou a posiluje schopnost obrany proti ruské vzdušné převaze. Stroje se osvědčují jako flexibilní nástroj v boji proti balistickým střelám, dronům i pozemním cílům. Přestože jejich počet zatím není dostatečný k dosažení úplné parity, představují zásadní technologický skok vpřed a posilují odolnost Ukrajiny proti pokračující agresi.