10 let od amnestie Václava Klause: Její rozsah vyvolal vlnu kritiky

Oponentům vadilo, že nebudou dořešeny některé kauzy závažné hospodářské kriminality z 90. let. Rovněž poukazovali na to, že amnestie ztěžuje možnost obětí trestných činů domoci se svých nároků. Amnestie byla jedním z důvodů, proč část senátorů podala neúspěšně na Klause ústavní žalobu pro velezradu, první v dějinách ČR.

Prezident prominul nepodmíněné tresty nebo jejich zbytky, pokud nepřevyšovaly jeden rok. Osobám, jež nejpozději v roce 2013 dosáhli věku 75 let, prezident prominul až desetileté tresty. Prezident také s určitými výjimkami podmínečně prominul nepodmíněné tresty v délce až dvou let (u osob nejméně sedmdesátiletých až tří let). Klaus prominul i podmíněné tresty osobám starším 70 let a dále těm odsouzeným, u kterých délka trestu nepřekročila dva roky. Rovněž odpustil tresty obecně prospěšných prací a domácího vězení. Prezident rovněž nařídil, aby bylo zastaveno pravomocně neskončené trestní stíhání, pokud od jeho zahájení uplynulo k 1. lednu 2013 více než osm let. Výjimkou byly kauzy, v nichž podle trestního zákoníku hrozil více než desetiletý trest.

Amnestie se podle údajů ministerstva spravedlnosti dotkla 111.263 odsouzených a obviněných. Nepodmíněné tresty prominula 19.820 lidem. Fakticky ale vyšlo z věznic jen 6443 lidí, neboť řada odsouzených k výkonu trestu vůbec nenastoupila. Podmíněné tresty prominuly soudy na základě amnestie 81.133 odsouzeným. Obecně prospěšné práce nemuselo vykonat 9660 lidí a domácí vězení bylo odpuštěno 385 pachatelům.

Na základě amnestie bylo zastaveno trestní stíhání 265 obviněných. Abolice se týkala některých známých kauz, například Progres Invest, H-System, fondů Trend a Mercia nebo údajných stamilionových podvodů, kterých se podle žalobců dopustil podnikatel a někdejší šéf Českomoravského fotbalového svazu František Chvalovský. Velkou pozornost médií vzbudil také zásah amnestie do kauzy kolem zmanipulovaných konkurzů a někdejšího soudce Jiřího Berky, podle nejvyššího soudu se však vztahovala jen na část případu. O platnosti amnestie i u některých dalších sporných případů rozhodovaly soudy.

K 1. lednu 2013 si v českých věznicích odpykávalo tresty 22.638 osob. Na základě amnestie opustilo věznice 6443 z nich, tedy 28,5 procenta všech vězňů. Nejvíce amnestovaných propustila věznice v Kynšperku nad Ohří (440 osob), následovaná káznicemi ve Stráži pod Ralskem (383 osob) a Světlé nad Sázavou (332 amnestovaných). Naopak nejméně vězňů odešlo na amnestii z Mírova (čtyři lidé), vazební věznice v Teplicích (28 amnestovaných) a věznice v Břeclavi (39 osob). Ministerstvo spravedlnosti v souvislosti s úbytkem vězňů zrušilo či dočasně zakonzervovalo několik věznic.

Amnestie byla jedním z důvodů, proč část senátorů podala na Klause ústavní žalobu pro velezradu, první v dějinách ČR. Ústavní soud však řízení s hlavou státu zastavil s odůvodněním, že Klausův prezidentský mandát krátce po podání žaloby vypršel.

Kritika se v souvislosti s amnestií snesla také na tehdejšího premiéra Petra Nečase (ODS), jenž ji spolupodepsal. Nečas se hájil tím, že amnestie je výsostným právem prezidenta a předseda vlády svým podpisem pouze potvrzuje, že akt není v rozporu s právním pořádkem. Tehdejší opozice a někteří právníci ale takové vysvětlení zpochybňovali. Opozice se dokonce kvůli amnestii pokusila vyslovit vládě nedůvěru, ale neuspěla.

Velkou pozornost vzbudila otázka autorství textu amnestie. Za možné autory byli v médiích označováni Klausův tajemník Ladislav Jakl, bývalý prezidentský vicekancléř Petr Hájek, bývalý hradní právník Pavel Hasenkopf nebo právník Zdeněk Koudelka. Později kancléř prezidenta Miloše Zemana Vratislav Mynář označil za "spoluotce" amnestie Hasenkopfa, Jakla a Hájka. Hasenkopf to odmítl a spor se dostal až k soudu. Spor v létě 2014 skončil smírem, podle kterého Hasenkopf "neměl možnost ovlivnit vyhlášené znění amnestie".

V roce 2013 se po amnestii zvýšila kriminalita. Tehdy vzrostla o sedm procent na více než 325.000 trestných činů a více než polovinu pachatelů tvořili recidivisté.