Extrémní počasí padá politikům na hlavu. Šéf klimatické politiky EU lobboval v Německu

Hoekstra, člen Evropské lidové strany a bývalý ministr zahraničí Nizozemska, se v průběhu jednání o nové německé koalici – složené z křesťanských demokratů (CDU/CSU) a sociálních demokratů (SPD) – aktivně zapojil do tvorby klimatické kapitoly koaliční dohody. Podle několika zdrojů zúčastněných na rozhovorech naléhal, aby byla do dohody zahrnuta podpora pro 90% snížení emisí do roku 2040, přičemž klíčovou podmínkou bylo právě zapojení zahraničních uhlíkových kreditů.

Zmiňovaná koaliční dohoda, zveřejněná začátkem dubna, skutečně uvádí, že 90% cíl je přijatelný, pokud bude možné část emisí kompenzovat prostřednictvím „vysoce kvalitních, certifikovaných a trvalých“ klimatických projektů v chudších zemích. Tyto kredity však mohou pokrýt maximálně 3 procentní body z celkového cíle a musí se týkat pouze takzvaných „reziduálních emisí“ – tedy těch, které je extrémně obtížné snížit jinak.

Podle europoslance Petera Lieseho, který vede environmentální agendu Evropské lidové strany v Evropském parlamentu, sehrál Hoekstra při prosazování tohoto kompromisu zásadní roli. „Bez možnosti využít uhlíkové kredity by nebyla pro cíl 90 % dostatečná podpora,“ řekl Liese pro Politico.

Německá podpora takto formulovaného cíle se stala výchozím bodem pro diskuse na úrovni EU. Vedle Německa se k myšlence využití uhlíkových kreditů přihlásily i Francie a Polsko, žádná z těchto zemí však nepředložila tak podrobný návrh jako právě Berlín.

Komise plánovala předložit oficiální návrh 90% cíle do konce března, ale kvůli chybějící většinové podpoře v členských státech byla publikace odložena a očekává se nyní v červenci. Mezitím Hoekstra aktivně propagoval zahrnutí uhlíkových kreditů jako kompromisní řešení.

Zástupci německých Zelených však varují, že mechanismus kreditů by mohl EU poškodit. Europoslanec Michael Bloss zkritizoval Hoekstru za „ohrožení důvěryhodnosti klimatické politiky EU“ a označil jeho jednání za „křiklavé porušení slibu“. „Přislíbil nám nekompromisní podporu cíle 90 %. Nyní ho aktivně rozmělňuje,“ uvedl Bloss.

Kritici rovněž upozorňují na riziko podvodů – uhlíkové kredity se v minulosti staly předmětem rozsáhlých podvodů, například při nákupech pochybných čínských kreditů. I když byl loni v rámci Pařížské dohody vytvořen nový globální certifikační systém, panují obavy, že umožnění kreditů místo domácích opatření povede k vyšším emisím uvnitř EU.

Hoekstra se k samotným jednáním nevyjádřil, ale v rozhovoru z konce května ocenil německý přístup jako „kombinaci ambice a pragmatismu, která by mohla inspirovat ostatní“.

Podle Andrease Junga, vyjednavače za CDU, byla přítomnost Hoekstry důležitá, ale prý neovlivnila výsledek. „Nešlo o nátlak, ale o hledání souladu s myšlenkami Komise,“ uvedl.

Zda se tento kompromis nakonec stane evropskou normou, bude záležet na dalších jednáních mezi členskými státy a Evropským parlamentem. Jisté však je, že Hoekstrova aktivní role v německých rozhovorech výrazně ovlivnila směr, kterým se debata o evropském klimatickém cíli pro rok 2040 ubírá.