Totalita, zatýkání, mučení? Bývalý diplomat varuje před Ruskem

Situace v Sýrii je podle něj celkem jasná. "Povstání proti Asadovu režimu vedlo kromě vytvoření sekulární opozice i ke vzniku několika islamistických skupin včetně tzv. islámského státu. Je naprosto přirozené, že násilí Asadova režimu jehož silové složky pocházejí téměř výhradně z nusajritské (nesunnitské) náboženské menšiny, vyvolalo násilnou reakci i na sunnitské straně. Čím brutálněji potlačoval Asad šířící se povstání, tím více nahrával sunnitským extrémistům," píše na svém blogu na aktuálně.cz s tím, že  i když Erdoğanův turecký režim hraje v Sýrii svoji vlastní hru, je mnoho pravdy na tom, že jeho výzvy Asadovi k reformám a dohodě se sekulární opozicí, pokud by byly vyslyšeny, mohly v Sýrii zabránit eskalaci války. 

Nepopírá, že hlavní vlnu uprchlíků ze Sýrie vyvolaly Asadovy nálety proti opozici a snaha vyhnout se odvedení do Asadovy armády. Připomíná také činy Bašárova otce Háfiza Asada, který krvavě potlačil povstání vedené muslimskými bratry počátkem 80. let minulého století. Tenkrát syrské vládní jednotky povraždily statisíce lidí.

"Tohle náš tehdejší komunistický režim u sovětského vazala nesměl vidět, u nás o tom tehdy nepadla ani zmínka. Dnes si z pohodlí blahobytné Střední Evropy myslíme, že před začátkem protirežimních demonstrací bylo v Sýrii všechno v pořádku. Nebylo. Režim byl totalitní, zatýkal a surově mučil. Měl na to vybudovaný celý sofistikovaný aparát. Odporu proti brutalitě režimu samozřejmě využívali sunnitští extrémisté. Zneužili latentní idealizace ranného islámského státu a jeho historických úspěchů jako reakce na dnešní ponížení muslimského světa, euroamerickou (ale v případě Kavkazu i Střední Asie i ruskou) hegemonii a podporu místních autoritativních režimů na celém Blízkém Východě," píše exdiplomat.

"Islamisté odpověděli na Asadovu brutalitu v Sýrii, resp. šíitskou nadvládu v Iráku stejně krutým „islámským" režimem, který ve vzniklém mocenském vákuu zabral centrální pouštní oblasti obou zemí. Svědectví ukazují, že obyčejní muslimové i přes nelidskost islamistického režimu oceňovali relativní bezpečí pod jeho vládou oproti neustálému přelévání bojů," dodal.

Dohoda s šíitským Íránem o jaderném programu podle něj mohla některé místní mocenské boje otupit. "Jelikož se však do něj s bezohlednými mocenským ambicemi a podporou svého syrského vazala vložilo jednoznačně na šíitské straně Rusko, jen aby si na Blízkém Východě zachovalo vliv, může to sunnitsko-šíítský konflikt, který je jedním z hlavních důvodů syrské a irácké tragédie, jen vyostřit," píše Laně.

Podle něj je také možné, že eskalace konfliktu nažene do Evropy nové spousty běženců. "Destabilizace Evropské Unie pomocí uprchlíků vrážením klínu mezi její západní a východní (bývalé sovětské kolonie) část může být vedlejším (zamýšleným) produktem ruského vojenského angažmá v Sýrii. (Letmý pohled na ruskou propagandistickou televizi v češtině by to potvrzoval.) Říká se tomu zabít dvě mouchy jednou ranou," varuje.

"Udržet si zdání globálního hráče a vnést rozkol do Evropské Unie. To by byl v očích Putinových poddaných triumfální návrat Sovětského Svazu. Jenže v Sýrii může Rusko zabřednout do války a Sýrie se pro něj může stát druhým Afghánistánem," uzavřel.