ANALÝZA | Útok Izraelců na pracovníky mírové mise OSN připomíná jejich zranitelnost. Jak a kde působí?

„Dva příslušníci mírových sil byli zraněni, když dnes bylo pozorovací stanoviště OSN na velitelství UNIFIL v Naquoře zasaženo palbou z tanku. Bezpečnost mírových sil je nyní stále více ohrožena,“ upozornil podle americké stanice CNN zástupce tajemníka OSN pro mírové mise Jean-Pierre Lacroix.

Izraelské obranné síly (IDF) v reakci na toto prohlášení uvedly, že jejich jednotky „operovaly v oblasti Naquora, vedle základny UNIFIL a IDF daly pokyn silám OSN v oblasti, aby zůstaly v chráněných prostorách, načež tyto síly zahájily palbu v oblasti“.

Dva zranění příslušníci jsou v pořádku. „Oba příslušníci mírových sil, oba z Indonésie, zůstávají hospitalizováni, ale jejich zranění nejsou vážná,“ prohlásil zástupce mluvčího OSN Farhan Haq.

Mírová mise UNIFIL (Prozatímní síly OSN v Libanonu) byla založena v roce 1978 Organizací spojených národů. Jejím cílem je dohlížet na příměří mezi Libanonem a Izraelem a podporovat libanonskou vládu při obnově kontroly nad jižním Libanonem. Mise působí v nestabilní oblasti, kde dochází ke střetům mezi izraelskou armádou a ozbrojenci Hizballáhu.

OSN mezi Libanonem a Izraelem navíc vytvořila takzvanou „Modrou linii“. Anglicky „Blue Line“ je demarkační linie vytvořená OSN v roce 2000 pro potvrzení izraelského stažení z jižního Libanonu, které proběhlo po 22 letech okupace. Tato linie není oficiální státní hranicí, ale slouží jako praktické rozdělení mezi Libanonem a Izraelem. UNIFIL dohlíží na dodržování této linie a zabraňuje eskalaci konfliktů mezi oběma stranami.

Vyšetřovatelé OSN ve čtvrtek obvinili Izrael z útoků na zdravotnická zařízení, pracovníky a zraněné civilisty v Pásmu Gazy. Podle nich Izraelci v rámci „neúnavných a záměrných útoků“ uvalují na Palestince „kolektivní trest“. „Izrael musí okamžitě zastavit bezprecedentní bezohledné ničení zdravotnických zařízení v Gaze,“ zdůraznila šéfka vyšetřovatelů Navi Pillayová podle amerického listu New York Times.

Krvavá historie misí OSN

OSN měla jednu ze svých prvních misí během korejské války (1950–1953), když schválila vojenskou intervenci po invazi Severní Koreje do Jižní Koreje. V rámci mandátu Rady bezpečnosti vedly Spojené státy koalici 16 zemí, aby bránily Jižní Koreu před šířením komunismu. Boje skončily příměřím, avšak bez mírové dohody, a Korea zůstala rozdělena dodnes.

Během korejské války zemřelo zhruba 36 000 vojáků OSN, přičemž většinu z nich tvořili příslušníci americké armády. Přesný počet se může lišit podle různých zdrojů, ale celkový počet zahrnuje oběti z dalších 15 zemí, které se podílely na vojenské misi pod vedením OSN. Největšími přispěvateli do mise byli Spojené státy, Spojené království, Kanada, Turecko a Austrálie.

Během studené války se OSN zapojila hned do několika mírových misí a operací, které měly zmírnit konflikty spojené s geopolitickým napětím mezi Východem a Západem.

Mezi lety 1956-1967 byli vojáci OSN nasazeni v rámci mise UNEF na Sinajském poloostrově, kde se během suezské krize snažili držet egyptské a izraelské jednotky od sebe.

V 60. letech pak proběhly mise v Kongu a na Kypru. Mise v Kongu (MONUC) začala roku 1960 během krize po získání nezávislosti, kdy OSN zasáhla, aby pomohla obnovit pořádek a zabránit občanské válce. Mírová mise na Kypru (UNFICYP), která byla zřízena po vypuknutí násilí mezi řeckými a tureckými Kypřany. Mise trvá dodnes a dohlíží na příměří a trvá od roku 1964 dodnes.

Po Jomkippurské válce mezi arabskými státy a Izraelem byla v roce 1974 na Golanských výšinách na izraelsko-syrské hranici zřízena mise UNDOF, která – stejně jako UNFICYP, trvá dodnes.

Kde je OSN přítomna dnes?

Mírové mise OSN pokračují stále a jednotky s modrými přilbami jsou rozmístěny na jedenácti místech světa.

První z nich je UNMIK, která probíhá v Kosovu. Rada bezpečnosti OSN v červnu 1999 rozhodla o konání mise, která má „zajistit dočasnou správu Kosova, v jejímž rámci by obyvatelé Kosova mohli mít značnou autonomii. Jde o jedinou současnou misi na evropské pevnině.

Hned čtyři mise probíhají v Asii. UNMOGIP má za úkol sledovat klid zbraní v Džammú a Kašmíru, kde se už po dekády táhne konflikt mezi Indií a Pákistánem. UNDOF a UNIFIL už byly zmíněny, v Izraeli ale funguje ještě další mise – UNTSO. Vojenští pozorovatelé OSN zde zůstávají už od roku 1948, „aby monitorovali příměří, dohlíželi na dodržování dohod o příměří, zabraňovali eskalaci ojedinělých incidentů a pomáhali ostatním mírovým operacím OSN v regionu plnit jejich příslušné mandáty“.

Posledních pět misí probíhá v Africe. MINURSO byla zřízena rezolucí Rady bezpečnosti v roce 1997 v návaznosti s návrhy na urovnání mezi Marokem a Lidovým osvobozeneckým hnutím Saquie el-Hamry a Río de Oro. Jde o misi konající se v Západní Sahaře, což je území se sporným statusem.

Mise UNISFA je od roku 2011 přítomná v Súdánu. Reagovala na „naléhavou situaci v súdánské oblasti Abyei zřízením Prozatímních bezpečnostních sil OSN pro Abyei“. „Rada bezpečnosti byla hluboce znepokojena násilím, eskalujícím napětím a vysídlováním obyvatelstva,“ uvádí OSN.

V nejnovější zemi na světě, Jižním Súdánu, dnes figuruje UNMISS. Rada bezpečnosti v roce 2011 rozhodla, že „situace v Jižním Súdánu nadále představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v regionu“. Cílem UNMISS je „upevnit mír a bezpečnost a pomoci vytvořit podmínky pro rozvoj“.

Rada bezpečnosti „v souvislosti s bezpečnostní, humanitární a politickou krizí ve Středoafrické republice a jejími regionálními důsledky“ v roce 2014 schválila misi MINUSCA. Největší prioritou této mise je ochrana civilistů ve Středoafrické republice, která je silně nestabilní a působí zde také ruští wagnerovci.

Úplně poslední dnešní misí OSN je MONUSCO v Demokratické republice Kongo. Ta roku 2010 převzala mandát dřívější mise MONUC, aby se „zohlednila nová fáze, které bylo v zemi dosaženo“. Nová mise je oprávněna použít „všechny nezbytné prostředky k plnění svého mandátu, který se mimo jiné týká ochrany civilistů, humanitárního personálu a obránců lidských práv, jimž bezprostředně hrozí fyzické násilí“.

Kdo přispívá nejvíce?

Do misí OSN se zapojují zejména profesionální vojáci a policisté. Koncem července letošního roku byl největším přispěvatelem personálu do misí Nepál – v mírových jednotkách OSN působí 6119 Nepálců. Druhá je Rwanda (5876), třetí Bangladéš (5724) a čtvrtá Indie (5427).

Více než tisícovku mírových jednotek vyslaly Indonésie, Ghana, Pákistán, Čína, Maroko, Etiopie, Tanzánie, Egypt, Senegal, Jihoafrická republika a Kamerun.

Aktuálně v mírových jednotkách OSN působí pouze 11 Čechů. Němců tu najdeme 107, Slováků 245. Přítomní jsou také ruští vojáci, kterých je 85. Jediné země, které v současnosti nemají žádné vojáky na misi OSN, jsou Belgie a Ukrajina.

OSN nemá vlastní armádu, takže závisí na členských státech, které dobrovolně přispívají vojenským, policejním i civilním personálem. Každý stát sám rozhoduje, kolik vojáků nebo policistů pošle do konkrétní mise. Když OSN zahájí misi, vyzve členské státy k příspěvku. Státy pak nabídnou své jednotky, a pokud jsou vybrány, dojde k dohodě o počtu vojáků, jejich vybavení a logistické podpoře.

Každý stát provádí vlastní výběr vojáků pro nasazení. Vojáci musí splňovat základní kvalifikační požadavky OSN, včetně fyzické kondice, odborných dovedností a znalosti angličtiny či francouzštiny. Před nasazením prochází vojáci školením zaměřeným na mírové operace, etiku a pravidla nasazení OSN.

Vojáci jsou nasazováni v souladu s mandátem Rady bezpečnosti OSN, který stanoví konkrétní úkoly a pravidla pro každou misi. Vojáci zůstávají pod velením svých mateřských zemí, ale na místě podléhají pokynům velitele mise OSN.