USA Rusko nezastaví, čeká nás třetí světová, a takhle bude probíhat, varuje bývalý disident

Na Blízkém východě zbývá podle Urbana už jenom území nikoho, konkrétně prázdný prostor mezi Tureckem, Iránem a Saudskou Arábií. Překreslení mapy Blízkého východu se ale podle něj v tomto okamžiku zdá být už nevyhnutelné, píše v komentáři na serveru Hlídací pes. "Státní hranice byly regionu vnucené po porážce osmanské říše v první světové válce velmocenským handrkováním Západu. Mechanismus dědičných monarchií, víceméně úspěšný v evropských podmínkách, měl stabilizovat roztříštěnou mozaiku kmenových a náboženských vztahů bez historie a potřeby státnosti. Bez koloniální nadvlády se ve většině regionu k moci nejprve dostaly vojenské režimy a umělé státy se pomalu začaly rozpadat. Libanon, Irák i Sýrie putují po stejné cestě k sebezničení," dodal.

Staré státní hranice podle něj možná nahradí dohoda mezi třemi regionálními mocnostmi, nebo nekonečné lokální násilnosti se stále pravděpodobnější možností vypuknutí rozsáhlého konfliktu mezi šíity a sunnity. Pokud k němu dojde, bude to podle disidenta znamenat masové vyhánění, další miliony uprchlíků, přesídlování obyvatelstva - a genocidu.

"Vojenská porážka nebo alespoň zásadní oslabení nejednotné protiasadovské opozice v Sýrii, pro které se rozhodly Rusko a Irán, neobnoví jednotný syrský stát, stejně jako oslabení a následné rozbití struktur takzvaného Islámského státu. To podstatné se odehraje až potom. Turecko a Irán se v každém případě zbaví západního vlivu v regionu, který vždy považovaly za svoji mocenskou sféru – a použijí k tomu služby putinovského Ruska, které ve své protizápadní zášti na Blízkém východě skončí jako žoldnéř v cizích službách. Z ruské strany jde o mimořádně riskantní, ale promyšlenou hru, jejíž cíl i smysl je jen součástí primárního strategického cíle Ruska – oslabení a rozkladu Evropské unie," tvrdí Urban.

Ruská intervence a rozdmýchávání blízkovýchodní krize jsou podle jeho názoru načasovány přesně do „okna bezmoci". Rok před volbami a rok po nich se totiž žádný americký prezident neodváží k žádnému razantnímu kroku ve světové politice nebo k nasazení ozbrojených sil v zahraničí.

"Rusko i jeho dočasní spojenci sázejí na to, že pro příští nejméně dva roky nebudou Spojené státy schopné hrát na Blízkém východě významnější roli. Evropa není v regionu vnímána jako žádná síla - a minimálně na stejné období bude navíc paralyzována dopady takzvané uprchlické krize. Pro změnu statu quo na Blízkém východě se lepší příležitost nemusí objevit dalších několik desetiletí," píše.

Expanzivnost Ruska podle něj vychází z paranoidní nedůvěry v demokracii a touhy obnovit imperiální moc za každou cenu. Cílem Putina ale prý není zničit Evropu, nýbrž rozložit Evropskou unii. "Imperialistické Rusko potřebuje uchovat Evropu znovu rozdrobených národních států jako dodavatele technologií a hlavního odběratele ruských surovin. Nejde tedy o to Evropu vojensky dobýt. Strategie hybridní agrese spoléhá také na to, že pokud by se podařilo nenapadnutelnými „demokratickými" procesy demontovat koncept a instituce evropské integrace, Spojené státy se bez důvěryhodných evropských spojenců stáhnou do izolace," domnívá se.

Podle Urbana Rusko k tomuto cíli v minulosti opakovaně testovalo, jak využít energetickou závislost Evropy na dodávkách ruské ropy a zemního plynu. Testovalo prý také reakce EU na diktaturu v Bělorusku, ruskou agresi proti Gruzii, provokace vojenského letectva poblíž hranic členských států EU, nebo okupaci části Ukrajiny. Připravuje si prý také půdu pro oslabování evropské integrace financováním protievropských a extrémních nacionalistických seskupení v celé Evropě a podporuje stovky jednotlivců i skupin v celé Evropě, "od komunistických, nacionalistických a protievropských stran a straniček po jednotlivé politické loutky typu Václava Klause či Miloše Zemana."

"Skutečné krize se však přibližují velmi rychle. Platnost třístranné dohody mezi Afgánistánem, Pákistánem a Iránem, která s pomocí UNHCR po dlouhá léta afgánského konfliktu zajišťovala bezpečné přežití téměř tří milionů afgánských uprchlíků v sousedních zemích, skončí během několika měsíců. Naděje, že všichni z nich budou souhlasit s repatriací zpět do země bez míru se rovná nule. Kam půjdou?" ptá se.

"Oslabení moci tureckého prezidenta Erdogana ho po volbách může vyprovokovat k obsazení severní části Sýrie a vytvoření „nárazníkového pásma", o kterém se mluví už několik měsíců. Prý se tak vytvoří „bezpečná zóna", kam by se teoreticky mohli přemístit nejméně dva miliony uprchlíků z táborů v Turecku a Jordánsku. Kurdové, kteří v minulých měsících vybojovali velkou část tohoto území od Islámského státu, tomu nevěří, a pro jistotu sami „z bezpečnostních důvodů" už teď vyhánějí arabské obyvatelstvo. Pokud Turecko obsadí ono „nárazníkové pásmo", budou v rámci trvalého řešení naopak vyhnáni Kurdové. O neochotě Turecka a Řecka bránit v minulých měsících převaděčským mafiím v přesunech stovek tisíc uprchlíků do Evropy by se daly napsat špionážní thrillery," dodal Urban.

Nyní podle bývalého novináře stojíme před možností podstatně závažnější uprchlické krize. "Česká republika je v tomto okamžiku slepá, hluchá, nespolupracující - a stále zbytečnější. Je to stát, který ještě nepochopil, že osamocen nemá šanci. Doba naivního dětství a výmluv z doby po roce 1989 skončila. Simon McDonald, tajemník britského ministra zahraničí, prohlásil nedávno v listu Independent, že lidská práva už nejsou na jeho ministerstvu tak důležitá, jako v minulosti. Britská vláda manévruje v otázce referenda o vystoupení z Evropské unie. Francouzští představitelé navrhují odebrat České republice právo čerpat unijní fondy, pokud se odmítne zapojit do evropského řešení uprchlické krize. Německý i polský postoj k českému odmítání solidarity se dá popsat pouze jako drsné rozčarování z pražské nemohoucnosti. Pokud se čeští politici včas nerozhlédnou, bude se v příštích krizích logicky jednat o nás bez nás," podotkl.

A až uprchlická krize v Evropě udeří naplno, na kontinentě podle Urbana posílí populisté všech barev a oslabí demokratické instituce a svobody, obsadí ruská armáda další kus Ukrajiny. "Na území Evropské unie nebude muset vjet jediný tank," uzavřel.