ROZHOVOR | Zpověď lékaře Havránka, kterého viní z mučení dětí. Jak se hájí?

Jak vnímáte situaci okolo vás?

Pro mě je to lidská tragédie, která mě postihla, protože jsem s ničím takovým nepočítal. Teprve z novin jsem se dozvěděl, co se děje okolo mé osoby. Nedostal jsem možnost nahlédnout do spisu a nevím, na co si lidé stěžovali.

Myslíte si, že vaše diagnóza (bipolární porucha) hraje v této kauze roli?

Krátce k té nemoci. Bipolární afektivní porucha, dřív se tomu říkala maniodeprese, nemoc spousty známých a slavných osobností, spočívá v tom, že povětšinu času člověk bere léky a je bez obtíží. Může dojít k přechodnému zhoršení, které se pak musí léčit další léčbou. S tímto onemocněním se léčím řadu let a bylo dlouhou dobu stabilizované. Zhoršilo se to během mého působení právě v Klatovech. Reagoval jsem na to nejdříve tím, že jsem vystoupil ze služeb a následně jsem sám dobrovolně odešel na neschopnost.

Jak se u vás konkrétně bipolární porucha projevuje a mohla u vás ovlivnit práci s pacienty?

V té době se to u mě projevovalo zvýšenou únavou, nesoustředěností, poruchami spánku. Stávalo se i to, že jsem přijížděl na pracoviště i ve dvě hodiny ráno. Tyto problémy se bohužel nikde nezmínily a k těm bych se přihlásil. Ty, co se objevily, jsou buď čisté lži, nebo zkreslené informace. Připouštím, že na léčbě i diagnostice se to mohlo projevit, ale ne v takové míře, v jaké to je popisováno. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že nejsem schopen podávat stoprocentní výkon, jsem odešel na neschopenku.

Od kdy trpíte touto nemocí?

Vím, o tom už od dob studií, tedy zhruba dvacet let. Stejnou dobu se s ní i léčím.

Věděli vaši zaměstnavatelé o této nemoci?

Primárně o ní nevěděli. Bylo to z toho důvodu, že by na mě bylo pohlíženo jinak. Zatímco lidé, kteří onemocní rakovinou, mohou sklidit trochu lítosti, soucitu, možná úlevu, ale na lékaře, který se léčí s psychiatrickým onemocněním, je pohlíženo jinak. Je to můj názor i názor mých přátel. V dnešní době a u nás chce přiznání k tomu, že se člověk léčí u psychiatra, velkou odvahu. Protože je to spojené se slovem 'blázen' a společnost takového člověka vyřazuje.

Lhal jste nebo jste falšoval nějaké dokumenty pro vaše zaměstnavatele?

Ne. Nikdy. (rázně) Jen jsem to neuváděl, když se mě ptali, zda se s něčím léčím nebo na trvalou medikaci. Kdyby padla konkrétní otázka, přiznal bych to.

Ve vaší kauze se mluví o tom, že jste mučil a týral malé děti. Můžete se k tomu vyjádřit?

Tato tvrzení musím zcela odmítnout. Ti, co mě znají, vědí, že všechny zákroky provádím v tzv. analgosedaci, což znamená, že dítě dostane kombinaci léků proti bolesti a sedativ, aby si to ty děti nepamatovaly.

... prý jste měl mít při těchto zákrocích potěšení.

Přijde mi to absurdní. Mám tři děti, jsem mírumilovný člověk. Pediatrii beru jako poslání. Vedle rodiny to je to nejdůležitější, co mám. Toto obvinění, to je úplně... (kroutí hlavou) K tomu se snad ani nemůžu vyjádřit.

Řekl jste, že žijete medicínou a rodinou. Tato kauza ale vám život zřejmě pořádně otočila, že?

Můj život je rodina a medicína a o to druhé teď přicházím. Udělám vše pro to, abych své jméno očistil a mohl dál vykonávat práci lékaře, protože tu práci miluju a nic jiného ani neumím.

Myslíte si, že je v pořádku, abyste ač trpíte bipolární poruchou, nadále vykonával povolání lékaře?

Záleží na aktuálním zdravotním stavu. Ta nemoc má dvě hlavní období - remisi, kdy pacient užívá medikaci, ale je zcela v pořádku, a relapsu. V době relapsu nejsem schopen vykonávat toto povolání.

Je vám líto, že jste o své nemoci neřekl?

(přemýšlí) Nyní bych to řekl, i s rizikem toho nežádoucího dopadu, protože by to pak mohl, kdokoliv použít jako v tom článku (první zprávu přineslo Právo - pozn. red.). To, že mám tuto nemoc, pravda je, ale ta jatka zásadně odmítám.

Jak vnímá tato závažná obvinění vaše rodina?

Mám tři děti, Elišku z prvního manželství, které je čtrnáct, a je fantastická, drží při mě. Dostal jsem od ní smsku i mi telefonovala, chudinka si tím prochází. A ze současného manželství mám dvě holčičky, kterým je šest a čtyři a půl, takže se jich to ještě příliš netýká. Své ženě bych chtěl moc poděkovat, bez ni bych to nedal. Ona se mnou žije s touto diagnózou, ví, že se to může zlepšit, zhoršit.