Pražský groš? "Středověká koruna" dobyla Evropu. Co jste si za ni mohli koupit?

Pražský groš se v Českém království razil od roku 1300, kdy za vlády krále Václava II. vešel v platnost nový horní zákoník s názvem „Ius regale montanorum“, což by se dalo přeložit jako „ Královské horní právo“. Tento zákoník v sobě zahrnoval horní a mincovní reformu. Je celkem obsáhlý – tvoří ho čtyři knihy, tematicky orientované.

Na jeho tvorbě se podíleli italští právníci, zejména pak Gozzius z Orvieta. V dané době se jednalo v podstatě o moderní dílo, které se inspirovalo starými zákoníky, římským právem i novými právními postupy. Některé novinky se v tomto zákoníku objevují vůbec poprvé a později je převzaly i jiné země. Dílo bylo původně psáno latinsky, ovšem později se objevila celá řada různojazyčných překladů.

Zákoník platil v některých oblastech prakticky až do 19. století! Zahrnuty v něm jsou například podmínky pro těžbu stříbra, jeho následné zpracování, dále se pak zákoník věnuje bezpečnosti práce, výplatám mezd nebo stanovuje pracovní dobu. A také se zde objevuje zpráva o ražbě nové mince – pražského groše.

Jedná se o stříbrnou minci, která byla velká a těžká – vážila zhruba tři a půl gramu. Vyznačovala se také velkou ryzostí – našli byste v ní více než 90 procent ryzího stříbra. Takto kvalitní mince byla proto platidlem velmi váženým nejenom u nás, ale také v zahraničí.

Razit se začala ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Vzorem jí byl tzv. tourský groš, tedy francouzský groš Ludvíka IX. z roku 1266. Pražský groš byl dále dělen na 12 tzv. parvů, menších dílů mince, halířů. Vzhled mince je dodnes poměrně známý. Na lícní straně se nacházela česká koruna s opisem DEI GRATIA BOHEMIE (tedy „Z Boží milosti král český“). Na rubu mince byl umístěn český heraldický lev s opisem „GROSSI PRAGENSES“ („Groše pražské“).

Václav II. se tehdy domníval, že jeho mince bude věčná, tedy s věčnou platností. K tomu však nedošlo. Jedním z důvodů bylo postupné snižování zásob stříbrné rudy, kvůli čemuž se postupem času začaly razit mince s nižším obsahem stříbra. O návrat ke starým normám se pokusil Karel IV., ovšem zřejmě neúspěšně.

Další velkou ránu pro pražský groš představovaly husitské války, kdy došlo hned dvakrát k vypálení Kutné Hory. Pro město i ražbu mincí to představovalo velkou ránu. Teprve roku 1469 znovuzavedl ražbu pražského groše král Jiří z Poděbrad. Dalším zlatým věkem stříbrné mince byla však až vláda dynastie Jagellonců, kdy se stal pražský groš znovu hlavní mincí království. Příčinou toho byl jistě také technologický pokrok, který umožňoval lepší těžbu stříbra.

Stále však pokračovalo snižování obsahu stříbra v groších. Mince tak postupně ztrácely svou hodnotu. Spolu s objevem nových ložisek stříbrné rudy u Jáchymova se ražba pražského groše začala pomalu chýlit ke konci. Tehdy se začalo s ražbou mincí nových – tolarů. Definitivní konec pro pražský groš znamenalo začlenění českých zemí do Habsburské monarchie, kdy se začal formovat jednotný systém měny pro celý státní útvar.

V roce 1547 se s ražbou pražského groše skončilo, roku 1644 byla mince definitivně stažena z oběhu. Představa krále Václava II. se tedy nenaplnila, ovšem ražba pražského groše je mezi numismatiky pokládána za velmi důležitou událost (nejen) našich zemí.

A co byste si mohli ve 14. století za pražský groš pořídit? Dva parvy (tedy dva haléře) stálo jedno vejce. Za jeden groš byste si tehdy koupili kus sýra, másla nebo třeba nůž. Za tři groše byly k dostání boty nebo sekera. Padesát grošů stál pluh. Nejvíce ceny kolísaly u zvířat. Za prase byste zaplatili 5 až 29 grošů, za slepici 2 až 3 haléře a za krávu 22 až 55 grošů. Co se týče tehdejších příjmů, tesař si za týden vydělal 16 až 20 grošů, nádeník jenom 4 až 6 grošů.