KOMENTÁŘ | Izraelská rozvědka je na pranýři, útok Hamásu nikdo nečekal. Stojí za jeho úspěšným začátkem spiknutí?

Země, kterou židovský národ vnímá jako útočiště, se nachází v bezprostředním ohrožení. Jak již bylo řečeno, izraelskou rozvědku zformovala válka. Je tedy na místě očekávat, že její práce bude perfektní. Samozřejmě, každý má prostor chybovat. Pro mnoho lidí je ale těžké či dokonce nemožné uvěřit, že rozvědka o sobotním útoku Hamásu dopředu nevěděla.

Izraelské obranné síly (IDF) zprvu působily překvapeně, a radikální palestinské uskupení ovládající Pásmo Gazy i díky tomu kvapně obsadilo několik vesnic a měst. Ke štěstí většiny Izraelců dobře funguje systém protivzdušné obrany Iron Dome, který čelil už několika tisícovkám palestinských raket.

Na selhání rozvědky upozorňoval například přední americký list New York Times. Ten citoval americké představitele, podle kterých Hamás dosáhl naprostého taktického překvapení, což se odráží na počtech mrtvých Izraelců.

Žádná ze zpravodajských služeb neměla konkrétní varování o plánovaném útoku, při němž Hamás dokázal koordinovat pozemní, vzdušné i námořní výpady. Izraelce ale podle nových informací varovali i Egypťané, a to přesto, že mají se židovským státem velice napjaté až konfliktní vztahy už od jeho vzniku ve 40. letech minulého století. Izraelci teď dokonce žádají Káhiru o pomoc při vyjednávání o propouštění zajatých civilistů a vojáků.

Jak je ale možné, že takto kvalitní zpravodajské služby neměly žádné informace o možném útoku? Pásmo Gazy i Západní břeh Jordánu jsou izraelskými rozvědkami velice dobře sledované. Dokazuje to například červencová akce z uprchlického tábora v Dženínu, kdy si IDF de facto „došly“ pro podezřelé z terorismu. Bez dobré práce rozvědky by to velmi dobře nebylo možné.

Existuje několik variant, o nichž probíhají velice živé diskuze – mimo jiné na všech sociálních sítích. První z nich je dokonalé maskování Hamásu. Úspěch takové činnosti mimo zraky izraelské rozvědky je ale krajně nepravděpodobný.

Nashromáždit dostačující síly pro pozemní invazi a raket pro takto silné vzdušné útoky je nemožné dokonale zakrýt. Síly Hamásu musely minimálně dlouhé hodiny „stát na značkách“ v bezprostřední blízkosti hranic s Izraelem.

Druhou variantou je pomoc zevnitř Izraele. Taková možnost se zřejmě stane objektem masivního vyšetřování. Nelze ale vůbec odhadovat, jak rozsáhlé spiknutí by umožnilo utajení takové operace.

Nehovoříme totiž pouze o vysokých politických činitelích či zaměstnancích rozvědek, nýbrž o samotných terénních pracovnících, kteří jsou v Pásmu Gazy přítomni zcela běžně.

Vzhledem k mentalitě a vlastenectví židovského národa je velice těžké věřit spiknutí z jeho strany. Izraelci si svou samostatnost vybojovali a stejně tvrdě bojují o její udržení. Taková zrada by židovské útočiště zřejmě postavila před otázku vlastní existence – pokud je někdo z Izraelců ochoten spolupracovat s Hamásem, bude pro každého z nich velice těžké v budoucnu komukoliv věřit.