Před 75 lety, 8. ledna 1949, skončila v Moskvě čtyřdenní konference, jejímž hlavním výsledkem bylo založení Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Organizaci, která představovala faktickou odpověď Sovětského svazu a jeho evropských satelitů na Marshallův plán a počínající ekonomickou integraci západního světa, zpočátku tvořilo šest zemí ovládaných komunistickými stranami, včetně Československa. Jedním z jejích hlavních úkolů bylo zbavit socialistické státy závislosti na dovozu klíčového vybavení, technologií a surovin ze Západu. Tento cíl, stejně jako mnoho dalších, se nikdy nepodařilo naplnit.
RVHP existovala více než čtyři desetiletí, než byla na troskách někdejší sovětské zájmové sféry v koncem června 1991 rozpuštěna. K zakládajícím členům – Bulharsku, Československu, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Sovětskému svazu – se brzy přidala Albánie, o rok později Východní Německo a s odstupem času i tři mimoevropské socialistické státy Mongolsko, Kuba a Vietnam.
Na papíře představovala RVHP rozsáhlý hospodářský prostor s výrazným potenciálem, který se ale v praxi nedařilo naplnit. Ostatně nejpozději ve druhé polovině padesátých let si sovětské vedení uvědomilo, že dosavadní spolupráce členských zemí není efektivní a je záhodno pokusit se proměnit její mechanismy. Výrazným impulzem byly posuny v hospodářské integraci v západní Evropě, především založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957, jednoho z pilířů, z něhož později vznikla dnešní Evropská unie (EU).
V té souvislosti připomeňme, že v posledních letech některé tuzemské veřejně činné postavy přirovnávaly EU právě k RVHP. Tato v zásadě čistě pejorativní komparace, k níž se uchýlili i čelní politici jako Václav Klaus nebo Andrej Babiš, má zpravidla za cíl získat si sympatie euroskepticky orientované části společnosti, případně zpochybnit přínos současného evropského integračního procesu. Co může v situaci, kdy antikomunismus zůstává pro nezanedbatelnou část českého obyvatelstva silným mobilizačním tématem, delegitimizovat EU víc než její ztotožnění s neefektivním předlistopadovým mocholech?
Účelovost a zároveň nepřípadnost kladení rovnítka mezi obě organizace dobře ukazuje mimo jiné skutečnost, že enormní kontrast mezi úspěchy západoevropské integrace a stagnujícími výsledky RVHP si ve své době uvědomovali sami vrcholní komunističtí představitelé. Lapidárně řečeno, RVHP se před rokem 1989 snažila mnohokrát inspirovat fungováním západoevropských hospodářských institucí, nikoliv naopak.
Vypovídající je v tomto směru situace z poloviny osmdesátých let. Na summitu RVHP v roce 1984 museli přítomní straničtí lídři otevřeně přiznat, že jejich země zaostávají za vyspělými západními ekonomikami jak v kvalitativních ukazatelích rozvoje, tak na poli vědy a techniky. Kritika výsledků, které přinášela tehdy více než třicetiletá spolupráce pod záštitou uvedené organizace, zesílila po nástupu Michaila Gorbačova do čela Sovětského svazu. Zdaleka nezaznívala pouze z tábora reformních komunistů – vznášeli ji i takoví dogmatici, jakými byli Wojciech Jaruzelski či Todor Živkov.
Pokusů o reformu RVHP proběhlo během její existence několik. Žádný nepřinesl výraznější úspěch. Podobně tomu bylo s velkými projekty, které se pod záštitou organizace v průběhu let realizovaly. V roce 1971 byl s velkou pompou zahájen Komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace. To, že výrazně nezlepšil neutěšenou úroveň vzájemné kooperace ani konkurenceschopnost socialistických zemí ve vztahu k vyspělým tržním ekonomikám, musely po několika letech přiznat i samy členské státy.
Podobným krachem skončil Komplexní program vědecko-technického rozvoje členských států RVHP do roku 2000, který byl spuštěn pár měsíců po Gorbačovově nástupu. Přestože měl do konce milénia dostat socialistické země v mnoha oblastech „na světovou špičku“, v praxi k zásadnímu posílení vědecko-technologické spolupráce a úrovně nevedl. Důvod spočíval mimo jiné v tom, že část členských zemí si uvědomovala iluzornost vytýčených cílů a raději se pragmaticky orientovala na partnerství se západními ekonomickými subjekty. Do značné míry se projevila rezignace zemí RVHP na vizi stát se v budoucnu jedním z globálních hospodářských a technologických center. Smířily se s rolí semiperiferie, kterou je ostatně bývalé členské státy hrají i dlouhé roky po zrušení organizace.
Zmíněný bulharský vůdce Todor Živkov v roce 1987 na adresu RVHP prohlásil: „Jak to…že v západních zemích je svobodný pohyb pracovní síly, kapitálu a zboží a my jsme stále ve feudálním období rozvoje? Uvědomujeme si, co to všechno znamená?“ Skutečnost, že takto hovořil ortodoxní komunista Živkov, odrážela hloubku zklamání z uvedené organizace jen několik málo let před jejím zánikem.
Stav, kdy postkomunistické evropské země zůstávají z globálního hlediska v mnoha směrech semiperiferií, nelze přičíst malé ekonomické efektivitě dnešní EU, do které před dvaceti lety s velkými očekáváními vstupovaly. Naopak, kořeny tohoto zaostávání sahají právě k letitému dědictví nepříliš výkonného hospodářského modelu, který ztělesňovala právě RVHP. Ukazuje se, že zbavit se tohoto břemena je podstatně těžší, než v době jejího rozpuštění někteří soudili.
Autor je historik.
Související
Fico otočil a podporuje Ukrajinu. Anebo ne?
Fiala získal srdce členů ODS, český volič ho ale odmítá. Musí přeskočit zeď a dostat se k lidem
komentář , Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) , Sovětský svaz , Československo , Michail Gorbačov , historie , EU (Evropská unie)
Aktuálně se děje
před 33 minutami
Bez Číny by invaze na Ukrajinu byla pro Rusko náročná, zní z USA
před 1 hodinou
Předpověď počasí: Bude tepleji a beze srážek, míní meteorologové
před 8 hodinami
Ukrajina dostane od Španělska rakety Patriot
včera
Počasí: Česko čeká poslední mrazivá noc. Pod nulou bude jen na západě
včera
Vinaři vyúčtovali ztráty. Mráz způsobil škody za více než dvě miliardy
včera
Policie večer evakuovala nádraží v Plzni. Někdo vyhrožoval bombou
Aktualizováno včera
Lipavský: Ruský imperialismus je největší hrozbou. Je v zájmu Evropy, aby se Ukrajina ubránila Rusku
včera
Biden poprvé prohlásil, že bude debatovat s Trumpem. Termíny už jsou známé
včera
Válek zmínil, jak české zdravotnictví těží z členství v EU
včera
Erdogan v květnu do Bílého domu nedorazí, potvrdili Turci
včera
Voráček pomalu zavírá dveře za svou hráčskou kariérou. Na 99 procent se na led nevrátí
včera
Rusové cílí na ukrajinskou železnici. Útoky si vyžádaly mrtvé i zraněné
včera
Na Mělnicku leželo bezvládné tělo u havarovaného auta. Případ řeší policie
včera
Kreml: Přístup Ukrajiny k raketám ATACMS válku nezmění
včera
Extrémní počasí spaluje Asii. Kvůli vedrům umírají desítky lidí
včera
Maďarsko převezme otěže EU. Szijjártó řekl, na co se během předsednictví zaměří
včera
Karel III. vzdoruje rakovině a nezapomíná na svou matku. Připomněl si ji v kostele
včera
Gazprom zažaloval v Rusku ČEZ, OMV a slovenský ZSE
včera
"Smrt režimu." Ruská žačka 10. třídy si má odpykat 3,5 roku vazby. Prokurátor požadoval pět let v trestanecké kolonii
včera
Černobyl po 38 letech od výbuchu není mrtvou zónou. Životu se v okolí daří
Výbuch jaderné elektrárny Černobyl je vyjma shození atomových bomb za války dodnes největší jadernou katastrofou, se kterou se kdy lidstvo setkalo. Radioaktivní mrak po výbuchu, k němuž došlo 26. dubna 1986, zahalil celou Zemi a úřady byly nuceny evakuovat nejen nejbližší okolí elektrárny, ale i dvacetitisícové město Pripjať, dnes přezdívané jako město duchů. Nové výzkumy ale odhalují, že do radioaktivní zóny se postupně vrací život.
Zdroj: Libor Novák