Zemřel režisér Bertolucci (†77), způsobil jeden z největších skandálů v kinematografii

"Byl posledním císařem italského filmu, pánem všech fresek a frašek. Slavnost skončila: na tango musí být dva," komentoval režisérovo úmrtí s odkazem na jeho filmy bývalý ředitel mezinárodního filmového festivalu v Cannes Gilles Jacob, který Bertoluccimu v roce 2011 předával čestnou Zlatou palmu. Kromě ní dostal rodák ze severoitalské Parmy Bertolucci například i Zlatého lva festivalu v Benátkách za celoživotní tvorbu (2007) a několik amerických Oscarů za velkofilm Poslední císař (1987).

"Opustil nás Bernardo Bertolucci, jeden z největších mistrů italského filmu," komentoval na twitteru úmrtí režiséra italský expremiér Matteo Renzi. "Italská kultura zažívá smutný den. Ztratili jsme velkého mistra italského filmu, jednoho z gigantů 20. století," uvedl k úmrtí italský exministr kultury Dario Franceschini.

Španělský herec Antonio Banderas na smrt režiséra reagoval na twitterusměsicí španělštiny a angličtiny. "Díky za tolik talentu, napsal mimo jiné.

"Odešel největší ze všech, poslední císař italského filmu. Kousek naší rodiny, milující, vřelý a inteligentní přítel plný talentu, nepředvídatelný, předůkladný a nenahraditelný v tom, že nám ukazoval pravdu. Jeho filmy navždy zůstanou mezi divy 20. století," uvedli režisér a herec Roberto Benigni a jeho žena Nicoletta Braschiová, též herečka.

Bertolucci způsobil jeden z největších skandálů v dějinách kinematografie, a to v roce 1972 svým erotickým filmem Poslední tango v Paříži, za nějž byl v Itálii odsouzen k podmíněnému trestu vězení a ztrátě občanských práv na pět let.

Příběh staršího Američana, který hledá útěchu v anonymním sexu s mladou Francouzkou, byl některými označen za perverzní pornografii, podle jiných změnil kinematografii. Hlavní role v tomto kontroverzním filmu ztvárnili Marlon Brando a Maria Schneiderová.

Za svou kariéru trvající více než půl století vytvořil na dvě desítky filmů, začínal v 60. letech jako režisér a scenárista nové vlny. Velký mezinárodní ohlas mu vynesly jeho "východní velkofilmy" - sága o posledním čínském císaři z roku 1987, oceněný devíti Oscary, či epos o střetu dvou rozdílných světů - tibetského buddhismu a moderní americké kultury Malý Buddha z roku 1993.

Režisér o sobě tvrdil, že nemá rád stejně úspěšný vzorec, stejnou atmosféru a stejný druh příběhů, ale vždy se snaží objevovat různé světy. Jeho filmy nicméně mají společné prvky - obsahují téměř psychoanalytickou analýzu postav, vyznačují se barevnou vizuální stránkou, v řadě z nich se objevují erotické scény a příběhy se často dějí na pozadí skutečných politických událostí.

Typickým amalgámem všech těchto témat je pak například Bertolucciho předposlední film Snílci z roku 2003, jímž se autor jakoby vrátil ke svým kontroverzním začátkům. Dekadentní příběh netradičního milostného trojúhelníku v podání Michaela Pitta, Evy Greenové a Louise Garrela se odehrává na pozadí studentských nepokojů v roce 1968 v Paříži. Nechybí v něm odvážné erotické scény ani intelektuálské debaty na téma kinematografie.

Bertolucci se narodil 16. března 1941 (některé zdroje uvádějí i rok 1940) v severoitalské Parmě. Talent podědil po svém otci, básníkovi a filmovém kritikovi Attiliovi Bertoluccim, který se přátelil například s režisérem Pierem Paolem Pasolinim. Jako mladík získal Bertolucci několik literárních cen a zapsal se na studia moderní literatury na univerzitě v Římě, která ale nedokončil. U filmu začal v roce 1961 jako Pasoliniho asistent při natáčení dramatu Accattone.

Bertolucciho debutem se v roce 1962 stal snímek Smrt kmotřička, ve filmu s názvem Před revolucí (1964) se odrazila politika na příběhu levicového mladíka bouřícího se proti konvencím společnosti. S fašistickou minulostí se Bertolucci vypořádal v Konformistovi (1970), kterého natočil podle románu Alberta Moravii. Za scénář k tomuto portrétu muže, jenž se zaprodal fašistickému režimu (v podání Jeana-Louise Trintignanta), byl Bertolucci nominován na Oscara.

Výjimečným dílem, ne jen délkou, je Bertolucciho pětihodinová epopej Dvacáté století (1976), která na osudech kamarádů z dětství (Gérard Depardieu a Robert De Niro), stojících na opačných koncích nejprve jen sociálních a posléze i ideologických, vykresluje Itálii první poloviny 20. století. Ohlas pak režisér sklidil za "východní velkofilmy" - ságu o posledním čínském císaři z roku 1987 a epos o střetu dvou rozdílných světů s názvem Malý Buddha (1993).

Poslední císař je kronikou historických zvratů, které zmítaly nejlidnatější zemí světa ve 20. století: Pchu I byl korunován císařem ve třech letech a mládí strávil v izolaci za branami Zakázaného města, aby se poté opakovaně stal vězněm vlastní země i loutkou v rukou cizích mocností. Dožil jako zahradník. Film vznikl na základě Pchuovy autobiografie z poloviny 60. let. Z celkem devíti Oscarů pro film získal Bertolucci sošku za režii a za adaptovaný scénář. V roce 1988 přijel představit svého Posledního císaře i na Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Bertolucciho posledním snímkem bylo drama dospívajícího chlapce a jeho starší nevlastní sestry s názvem Já a ty (2012).

Bertolucci byl od roku 1990 podruhé ženatý s režisérkou a scenáristkou Clare Peploeovou, která pochází z Tanzanie. Jeho první ženou byla o sedm let starší herečka Adriana Astiová.