Adina Mandlová se narodila před 115 lety. Sláva jí štěstí nepřinesla

Dne 28. ledna roku 1910 se manželům Mandlovým v Mladé Boleslavi narodila vytoužená holčička, které dali jména Jarmila Anna Františka Marie. Její maminka Anna, rozená Krýžová, pocházela z rodiny místního hostinského. Tatínek Jan byl inženýr a c. k. vrchní inspektor státních drah. Rodina již měla tři syny, když se jim počátkem roku 1910 narodilo děvčátko. Odmalička dcerušku nazývali doma zdrobněle Adina, což jí později zůstalo i jako umělecký pseudonym. Zejména pro otce pak byla rozmazlovanou princezničkou, které dopřál kvalitní vzdělání a rozvíjel její umělecké nadání. Když jí byly pouhé čtyři roky, už uměla hrát na klavír. Holčičku, které bylo umožněno vše, na co si vzpomněla, velmi zasáhlo, když jí v osmi letech věku zemřel milovaný otec. Tím ztratila nejenom nejbližší osobu v rodině, ale i výsadní postavení.

Smrt Jana Mandla představovala ránu pro celou rodinu, která se začala potýkat mimo jiné s finančními problémy. Vdova navíc vystřídala několik partnerů (a to i z finančních důvodů), což pravděpodobně mohlo mít vliv na budoucí vztah Adiny k mužům. Matka dceři navíc prý radila, že se má brzy vdát, a to za co nejbohatšího muže. Tehdy také dívka začala mít problémy s chováním. Ty se ještě zhoršily v období puberty, když studovala v Paříži na dívčí škole. Odtud ji dokonce po dvou letech kvůli kázeňským prohřeškům vyloučili. A tak se Adina vrhla na herectví.

Zmíněné kázeňské problémy Adiny na škole v Paříži souvisely převážně s muži, s nimiž navazovala milenecký poměr, obrážela bary a užívala si hříšný noční život. To jí bylo pouhých 16 let. Tehdy dívka také přišla s jedním francouzským milencem do jiného stavu a podstoupila potrat.

Později ji další milenecký vztah dostal do světa filmu. Udržovala totiž poměr s hercem a režisérem Hugo Haasem. Ten nastartoval její hereckou kariéru. Adině bylo dvacet let, když mezi milenci vášeň vyprchala a rozešli se. A mladá žena si tehdy začala užívat života plnými doušky, noci trávila po barech a šla z náruče do náruče. Mnohokrát se zamilovala a zažila zklamání, když jí jeden z milenců zlomil srdce, pokusila se dokonce o sebevraždu.

Na lásku ovšem Adina nezanevřela a vdala se, a to za akademického malíře Zdeňka Tůmu. Ovšem krátce po uzavření sňatku se ve vztahu objevily problémy, které vyvrcholily umělcovou sebevraždou na konci roku 1943. První, komu se Adina s touto smutnou zprávou svěřila, byla její herecká kolegyně a kamarádka Nataša Gollová. Později vyšlo najevo, že svatba Mandlové s Tůmou byla spíše promyšleným tahem, než výsledkem lásky. Adina bývala totiž často spojována s nacistickým režimem (v německých filmech hrála, a to pod jménem Lil Adina), naopak Zdeněk Tůma byl znám svým levicovým smýšlením, a sňatek s ním měl tedy Adině vylepšit pověst.

Po smrti svého manžela Adina opět střídala milence. A také ukončila přátelský vztah s Natašou Gollovou, a to kvůli muži, kterého jí herečka přebrala. Dlouhodobější poměr Mandlová navázala pak s hercem Vladimírem Šmeralem. S ním i otěhotněla, ovšem dítě na svět přivedla bohužel mrtvé. Údajně potratila poté, co s ní milenec prostřednictvím dopisu ukončil vztah. Byl totiž ženatý, dal přednost manželce a navíc byl deportován do koncentračního tábora.

Za druhé světové války jí nacisté odvedli do koncentračního tábora i dalšího milence. Sama herečka se ovšem výrazněji nebránila udržovat kontakty i s vlivnými nacisty. Za to byla po válce obviňována z kolaborace, což se nakonec nepotvrdilo. V Československu se už ale jako herečka neuplatnila. Odjela se svým tehdejším manželem do Anglie, kde ještě prožila několik vztahů, a to i těch manželských. K herectví už se nikdy naplno nevrátila. Roku 1954 se počtvrté provdala, pravděpodobně nejšťastněji ve svém životě, což je paradoxní, protože si vzala homosexuála. Jejich vztah byl ovšem plný přátelství a naprosté důvěry i vzájemné úcty. Manželé spolu žili nějaký čas na Maltě a v Kanadě. Zde roku 1990 její manžel zemřel. Adina se tehdy rozhodla pro návrat do Čech, kde za rok, dne 16. června 1991 zemřela. Bylo jí 81 let a za všechny ty roky štěstí moc nezažila. Život krásné, obdivované, milované, ale velmi nešťastné ženy, by se dal charakterizovat jejími vlastními slovy, které si sama dala do úst v roli prostitutky Kiki ve filmu Noční motýl roku 1941:

„Všichni mužský jsou neřádi. Jeden větší, jeden menší, ale neřádi jsou všichni. A já měla to štěstí, že jsem potkala vždycky toho největšího.“