Herečka Adina Mandlová by ve čtvrtek oslavila 100. narozeniny

Adina Mandlová, vlastním jménem Jarmila Anna Františka Marie Mandlová, se narodila 28. ledna roku 1910 v Mladé Boleslavi. Německé publikum ji znalo pod pseudonymem Lil Adina.

Mandlová pocházela z rodiny inspektora státních drah Jana Mandla, který měl tři syny a toužil po narození dcery. Od dětství byla otcem hýčkána a podporována v uměleckých zájmech. Když bylo Mandlové osm let, zemřel jí otec a rodinné poměry se velmi zhoršily.

V šestnácti letech poslala Adinu její matka do pařížského dívčího penzionátu, kde se naučila vařit a zdokonalila svou francouzštinu a němčinu. Po dvou letech byla vyloučena za špatné chování a začala se věnovat herectví. Mandlová trávila svůj čas s milenci v nočních barech. Stala se i milenkou režiséra filmu Život je pes Huga Haase.

Od roku 1939 chodila s Fredem Chneinerem-Svítilem, který nakonec Mandlovou opustil a ona se pokusila o sebevraždu. Prvním manželem Mandlové se stal malíř Zdeněk Tůma, který však po roce spáchal sebevraždu. Druhým manželem se stal válečný pilot Kočvárek-Knight a poslední hereččin manžel, se kterým žila 37 let, byl módní návrhář a homosexuál Ben Pearson.

První hereckou příležitost dostala Mandlová hned na počátku 30. let od režiséra Josefa Medeotti-Boháče v jeho jediném zvukovém filmu Děvčátko, neříkej ne, kde pronesla pouze jedinou větu. Skutečný zlom v kariéře mladé nezkušené herečky znamenalo až setkání a dlouhodobé partnerské soužití s Haasem, s nímž Mandlová spolupracovala celkem na sedmi snímcích. První film se jmenoval Život je pes. Zpočátku představovala spíše přirozený typ, přitahující především svým atraktivním zevnějškem. Ve filmech jako Mazlíček, Nezlobte dědečka nebo Děvčata, nedejte se! opakovaně ztvárňovala prototyp mladé, moderní, ironické a sportovně založené dívky.

V dalších filmech už se objevovala v rolích zhýčkaných žen z vyšší společnosti. Tyto postavy ztvárnila například ve filmech Velbloud uchem jehly, Švadlenka nebo Kristian. Ve snímcích Kouzelný dům, Pacientka dr. Hegla či Šťastnou cestu se představila v rolích dramatických žen a dokázala se vypořádat s náročnějšími psychologickými charaktery svých postav.

Diváci si ji především pamatují z filmů: Život je pes (1933), Mazlíček (1934), Švadlenka (1936), Harmonika (1937), Mravnost nade vše (1937), Svět patří nám (1937), Bílá vrána (1938), Ducháček to zařídí (1938), Krok do tmy (1938), Kristian (1939), U pokladny stál (1939), Dva týdny štěstí (1939), Katakomby (1939), Pacientka dr. Hegla (1940), Přítelkyně pana ministra (1940), Hotel Modrá hvězda (1941), Noční motýl (1941) nebo Těžký život dobrodruha (1941).

Po odchodu do exilu se jí už nepodařilo na násilně přerušenou a slibně se vyvíjející kariéru nijak navázat.