Nacisté před 80 lety popravili řeholnici Marii Restitutu Kafkovou

Prvního májového dne roku 1894 přišlo na svět do rodiny obuvníka Antonína Kafky v obci Husovice (dnes jedna z městských čtvrtí Brna) jako šesté dítě - děvčátko, které dostalo jméno Helena. Když byly holčičce dva roky, rodina Kafkova se přestěhovala do Vídně. Právě v tomto rakouském městě se Antonín seznámil se svou ženou Marií, také sňatek uzavřeli zde. Zpět do Vídně nevedly manželský pár romantické vzpomínky, ale spíše pracovní příležitosti. 
 
Ve Vídni a okolí pak Helena strávila zbytek života. Když jí bylo patnáct let, poprvé se svěřila svým rodičům s přáním stát se řeholnicí a ošetřovatelkou, ti jí to ovšem nedovolili. Po několik let tak pracovala jako kuchařka, posluhovačka nebo trafikantka, svého snu se ale nevzdávala. Během všech vyzkoušených profesí se dostala do blízkého kontaktu s lidmi z nejrůznějších společenských tříd, které trápily i nejrůznější problémy, s nimiž se Heleně svěřovali. Ta jim empaticky naslouchala a snažila se jim alespoň vlídným slovem pomoci. Tyto zkušenosti postupem času ještě více umocňovaly její původní rozhodnutí pomáhat potřebným coby řádová sestra. 
 
Na podzim roku 1913 se tedy vzepřela zákazu rodičů a stala se ošetřovatelkou v nemocnici ve vídeňské čtvrti Lainz, kde pracovala po boku sester františkánek. A právě do této kongregace o dva roky později i vstoupila a od té doby užívala jméno Marie Restituta. Ve vídeňském zdravotnickém zařízení působila jako zdravotní sestra a posléze jako instrumentářka na operačním sále až do roku 1919, kdy se přesunula do města Mödling nedaleko Vídně. I zde pomáhala lékařům při operacích. 
 
V nemocnici byla Marie Restituta velice schopnou zdravotní sestrou, na kterou se mohli lékaři plně spolehnout a která se obětavě starala o pacienty. Těm pomáhala nejen ošetřovatelskou péčí, ale také duchovní podporou. Dobře si totiž uvědomovala, že pro nemocné je velmi důležitá i víra. Proto ze stěn nemocničních pokojů odmítala odstranit kříže, čímž neuposlechla jedno z nařízení, které vydali nacisté po nástupu k moci v Rakousku. Tímto vzdorem se řeholnice stala totalitnímu režimu trnem v oku. V tomto případě se jí lékařský personál zastal s argumentem, že v nemocnici je akutní nedostatek zdravotních sester a Marie Restituta navíc svou práci vykonává výborně. 
 
Gestapo však nepřestalo řádovou sestru sledovat a hledat důvod k jejímu zatčení. Ten nakonec našel lékař Lambert Stumfohl v odpadkovém koši a nacistům, s nimiž spolupracoval, ho ochotně poskytl. Jednalo se o kus papíru, na němž se nacházel text zesměšňující Adolfa Hitlera a odsuzující probíhající válečný konflikt.  
 
Dne 18. února 1942 (byla zrovna Popeleční středa) přišli nacisté Marii Restitutu zatknout rovnou na operační sál. Ve vězení strávila více než rok, po který statečně snášela kruté zacházení. I přes prožité útrapy neztratila svou laskavost a snažila se pomáhat svým spoluvězenkyním, kterým poskytovala svým vlídným slovem útěchu a ochotně jim dávala i svůj příděl jídla. Dne 30. března 1943, tedy před 80 lety, byla popravena. 
 
Marii Restitutě bývají připisovány vlastnosti jako je odvaha, spolehlivost, neústupnost, sebejistota a laskavost. Měla prý také smysl pro humor a ráda si dopřávala guláš a pivo. V červnu roku 1998 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena. Její svátek si katolická církev připomíná 29. října, tedy v den, kdy jí bylo oznámeno odsouzení k trestu smrti. Památkou na odvážnou řeholnici je pamětní deska na jejím rodném domě v Husovicích nebo kostel dostavěný roku 2020 v Lesné, brněnské městské části.