KOMENTÁŘ | Německo se tvrdě opřelo do Izraele. Netanjahu si už musí uvědomit, že dělá něco vážně špatně

Německý kancléř tvrdě zkritizoval izraelskou ofenzívu v Pásmu Gazy v pondělí. „Upřímně řečeno, už nechápu, jaký je cíl izraelské armády v pásmu Gazy. Způsobovat civilnímu obyvatelstvu takové utrpení, jak tomu v posledních dnech stále více bývá, již nelze ospravedlnit bojem proti terorismu Hamásu,“ popsal podle serveru Politico.

Připomněl historickou paralelu, která nutí Berlín být vůči Izraelcům zdrženlivější. „Německo musí při veřejném vyjadřování k Izraeli postupovat s větší zdrženlivostí než jakákoli jiná země na světě. Ale když jsou překročeny hranice, když je skutečně porušováno mezinárodní humanitární právo, musí se k tomu vyjádřit i německý kancléř,“ připustil Merz.

Německo patří k nejvýznamnějším evropským spojencům Izraele, což je dáno souhrou několika klíčových faktorů, především však hluboce zakořeněným vědomím historické odpovědnosti za holocaust. Závazek ke státní bezpečnosti Izraele je pevně zakotven v německé politické kultuře a bývá vnímán jako nedílná součást poválečné identity Spolkové republiky. Na tomto pozadí působí výjimečně, když německý kancléř zaujme vůči Izraeli veřejně kritický postoj. Signalizuje to, že se situace dostala do mimořádně vážné roviny.

Vedení izraelské vlády pod premiérem Benjaminem Netanjahuem v posledních týdnech přistoupilo k rozsáhlé pozemní operaci v Pásmu Gazy, jejímž zjevně zamýšleným cílem je získání plné kontroly nad tímto územím. Oficiálně deklarovanými prioritami zůstávají neutralizace teroristického hnutí Hamás a osvobození rukojmích unesených při jeho útoku na Izrael v říjnu 2023.

Jedná se o téma mimořádně citlivé a široce diskutované, což výrazně ztěžuje jeho objektivní hodnocení z pozice nezávislého pozorovatele. Mezinárodní organizace dlouhodobě upozorňují na závažné porušování práv civilního obyvatelstva v Pásmu Gazy. Západní spojenci Izraele však až donedávna vnímali tamní vojenské operace primárně prizmatem izraelské národní bezpečnosti.

Tento postoj však v uplynulých dnech doznal velkých změn. Výrazná kritika aktuálního postupu izraelské vlády, zejména kabinetu premiéra Benjamina Netanjahua, zazněla ve společném prohlášení britského premiéra Keira Starmera, kanadského premiéra Marka Carneyho a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Zároveň zazněly i varovné signály ohledně možných diplomatických a ekonomických opatření. Nejzásadnější změnu lze pozorovat v britském přístupu, kdy Londýn mimo jiné pozastavil jednání o dohodě o volném obchodu s Izraelem.

Kanada, Francie a Velká Británie jsou země, jejichž historická pozice jim, ve srovnání s Německem, umožňuje aktivněji a jednoznačněji komentovat vývoj na Blízkém východě. Německo, i osmdesát let po skončení druhé světové války, zůstává v mnoha částech světa vnímáno prizmatem své historické odpovědnosti.

Právě proto může mít postoj německého kancléře mimořádnou váhu a zároveň silný dopad na mezinárodní vnímání izraelské politiky. Pokud se ke kritice připojí i Berlín, země, jejíž historická odpovědnost za zločiny druhé světové války je dodnes zásadním prvkem její zahraniční politiky, signalizuje to, že vývoj v Gaze překročil hranici, kterou i tradiční spojenci považují za únosnou.

Skutečnost, že právě Německo zpochybňuje izraelské operace vůči civilnímu obyvatelstvu, má silný symbolický i diplomatický dopad. Pro premiéra Netanjahua to představuje varovný signál. Bez zásadní změny přístupu může čelit stále tvrdší reakci mezinárodního společenství – včetně těch zemí, které Izrael tradičně podporují.

Manévrovací prostor Izraele na globální scéně přitom zůstává omezený a odklon Západu znamená velký problém. Zatímco Čína rozvíjí své vztahy s muslimskými státy a usiluje o vliv v regionu v rámci iniciativy Pás a stezka, Rusko posiluje strategické partnerství s Íránem, jedním z nejvýraznějších oponentů izraelské politiky.

Izrael se může velmi brzy ocitnout v mezinárodní izolaci a odpovědnost za tento vývoj ponese především současné vedení země v čele s premiérem Netanjahuem. Situace je krajně vážná a vyžaduje zásadní přehodnocení dosavadního postupu.

Legitimní boj proti hnutí Hamás lze vést i způsobem, který bude v souladu s mezinárodním právem a morálními standardy. V takovém případě by Izrael nejen minimalizoval civilní utrpení, ale mohl by si zároveň udržet či dokonce posílit podporu svých klíčových spojenců.