Pražské povstání proti nacistům: Velitele "ocenili" komunisté doživotním vězením

Velitel povstání generál Karel Kutlvašr za to byl po komunistickém puči "oceněn" doživotním vězením, perzekuováni byli i další představitelé povstalců.

Pražskému povstání předcházela řada vzpour po celém okupovaném území, intenzivní partyzánská činnost, ale i zprávy o brzkém konci války, smrti Hitlera, dobytí Berlína a pověsti o blížících se Američanech. Odbojoví důstojníci připravovali ozbrojené vystoupení v Praze již od února 1945, kdy se snažili podchytit vlastenecky smýšlející občany. Počátkem května se ze zbytků nacisty zdecimované odbojové organizace Obrana národa zformovala velitelství Alex a Bartoš v čele s generály Františkem Slunečkem a Karlem Kutlvašrem. Ještě předtím vznikla ze spolupráce všech složek politického odboje Česká národní rada, jejímž předsedou se stal profesor Albert Pražák.

Kdo byli vlasovci? Pomohli osvobodit Prahu, za komunistů se o tom muselo mlčet

Číst článek

Již 4. května rozhodla protektorátní vláda o zrušení nařízení o dvojjazyčném úřadování, dvojjazyčných nápisech a zákazu vyvěšování československých vlajek a ministr dopravy Jindřich Kamenický pokyn železničním a poštovním úřadům, aby odstranily německé nápisy. Tato aktivita se rychle přenesla i na ostatní obyvatele, kteří začali ničit německé názvy ulic a obchodů. Na Václavském náměstí se scházely davy lidí a šířily se pověsti o blížících se Američanech.

Signál k povstání dalo velitelství Bartoš v sobotu 5. května prostřednictvím rozhlasu. Němci se snažili českému vysílání zabránit, právě o budovu rozhlasu propukly nejtěžší boje, povstalci ho ubránili. Po poledni se z rozhlasových přijímačů ozvalo volání o pomoc, což znamenalo signál k povstání na celém území protektorátu a také příliv bojovníků z venkova. Zapojili se i členové protektorátního vládního vojska.

Praha se stala neprůchodnou pro německé ústupové plány (milionová německá armáda byla obklíčena na Královéhradecku a hodlala se probít do amerického zajetí), proto ráno 6. května začala silná německá ofenziva. V ulicích vyrostlo více než 1500 barikád, které hájilo přes 30.000 povstalců. Rozhlas opakovaně volal o pomoc.

Dnem nejtěžších bojů v Praze byl 7. květen. Špatně vyzbrojení povstalci postupně ztráceli osvobozená území a především stovky životů. V kritických chvílích přišla Praze nečekaná pomoc od Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Vlasova (Vlasov ale tehdy v Čechách nebyl). Tzv. vlasovci byli bývalí rudoarmějci, kteří v německém zajetí vstoupili do nacistických služeb. Koncem války se snažili projít k Američanům. V Praze od 6. května obsazovali důležité opěrné body (například ruzyňské letiště) a část města. ČNR je však z obavy před reakcí Sovětského svazu odmítla uznat za spojence, proto v noci na 8. května Prahu opustili. Přestože zhruba 300 vlasovců v Praze padlo, komunistická propaganda o nich po válce mlčela.

Londýnský exil se snažil přesvědčit americké velení o nutnosti zásahu do bojů o Prahu. Američané však trvali na dohodě s Rudou armádou, podle níž byly Čechy sovětskou operační zónou. Rudá armáda, která zahájila Pražskou operaci 6. května, se musela nejprve probojovat přes Krušné hory.

V návaznosti na všeobecnou kapitulaci německých sil v Evropě podepsal 8. května velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain s národní radou dohodu o kapitulaci. Někteří z velitelů, především z řad SS, se ale dále odmítali vzdát komukoli jinému než Američanům. První sovětské tanky přijely do Prahy 9. května kolem 3:00, poslední bojové akce skončily dopoledne. Již v 7:40 nechala ČNR rozhlasem odvysílat prohlášení začínající slovy: "Slavná Rudá armáda vstoupila na půdu svobodné Prahy..."

V Pražském povstání zahynulo dle různých údajů na 3000 lidí. Vedle Čechů i lidé řady dalších národností, kromě asi 500 vojáků Rudé armády (včetně okolí Prahy) a 300 vlasovců i například uprchlíci ze zajetí. V roce 2015 dějepisci z Vojenského historického ústavu (VHÚ) vydali dosud nejpřesnější seznam padlých, když původní poválečný rozšířili o asi 1200 jmen na 2898. Kartotéka obětí Pražského povstání Oblastní kriminální úřadovny Praha, která je přístupná na stránkách VHÚ, obsahuje údaje o 2753 osobách násilně usmrcených v době Pražského povstání, z toho je 1998 Čechů, 432 Němců a 77 Rusů. Tomáš Jakl z VHÚ řekl v květnu 2016 ČTK, že evidenci "pražských padlých" často unikají mimopražští bojovníci. Počet padlých rudoarmějců při osvobozování Prahy Jakl odhadl na 30.

Velitel Pražského povstání generál Kutlvašr byl po komunistickém puči odsouzen v květnu 1949 za velezradu na doživotí. Na svobodu byl propuštěn v roce 1960 a následující rok zemřel. Hlavní Kutlvašrovou "chybou" zřejmě bylo, že přiměl Toussainta (který byl v 50. letech jeho spoluvězněm v Leopoldově) ke kapitulaci, čímž umožnil, aby půl milionu německých vojáků přešlo do zajetí k Američanům a nesnažili se probojovat Prahou. To se ale nelíbilo sovětské straně, z jejich pohledu prý napomohl k posílení vojenského potenciálu nepřítele. Proto byl s dalšími vůdci povstání prohlášen za nepřítele SSSR.