ROZHOVOR | Příchod Cyrila a Metoděje se slavil v březnu, Hus nebyl průkopník komunismu, říká pro EZ historik Šebek

„Cyril s Metodějem jsou pro nás aktuální tím, že spojovali Západ s Východem,“ tvrdí člen Historického ústavu Akademie věd České republiky docent Šebek o světcích, kteří roku 863 přišli na Velkou Moravu šířit staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk, křesťanství i písmo hlaholici. Specialista na česko-německé vztahy nabízí moderní formou i pohled na Jana Husa. „Byl to vlastně takový dnešní influencer, tedy názorový ovlivňovatel pro ostatní. Nesmíme ale zapomenout na jeho nesmírnou odvahu a přesvědčení,“ konstatuje Šebek o kazateli Husovi, od jehož upálení uplyne 6. července 605 let.

Vyvrací chiméru, že by svatí bratři ze Soluně Cyril a Metoděj, které v roce 1980 papež Jan Pavel II. prohlásil spolupatrony Evropy, přišli na Velkou Moravu 5. července 863, a právě proto toto datum slavíme jako státní svátek jejich příchodu. „Musím zdůraznit, že se jedná o velký omyl. My totiž neznáme přesný termín, kdy je kníže Rastislav povolal z Byzanstké říše na Velkou Moravu. Někdo z badatelů tvrdí, že to bylo na jaře, jiní hovoří o přechodu léta a podzimu,“ vysvětluje pro EuroZprávy.cz historik Jaroslav Šebek.

A svůj objev dále rozvíjí: „Vůbec se nemluví o tom, že příchod věrozvěstů slavíme 5. července teprve od roku 1863, kdy měli tisícileté výročí. Do té doby se příchod svatého Cyrila i svatého Metoděje připomínal 9. března, jak to stanovil panovník Karel IV. Jelikož ale v tomto období byla postní doba, všude tehdy ještě ležel sníh, a tak se nehodily velkolepé oslavy, protože nešlo o ideální čas,“ líčí docent svůj objev. Posun významného dne proto učinil papež Pius IX. „Bylo to logické rozhodnutí, 5. července totiž už byly senoseče hotové a ještě nezačaly žně, bylo i pěkné počasí. Určitou roli ve stanovení 5. července ale mohlo sehrát určitou i skutečnost, aby se svátek věrozvěstů posunul blíže k mistru Janu Husovi, který je hned následující den,“ tvrdí Šebek, jemuž roku 2006 byla udělena prémie Otto Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky.

Historik se také v rozhovoru ostře vymezuje proti dezinformačnímu tvrzení, že mistr Jan Hus byl prvním komunistickým revolucionářem, jak tvrdí marxisticko-leninské učení. „Mnozí totiž vycházejí z pramenů, že když husité vyhlásili zákaz soukromého vlastnictví a kritizovali církev, pak Hus byl prvním komunistou či průkopníkem komunismu. Prosím vás, toto je naprostý nesmyl a nejde středověk s komunismem srovnávat. Po Husově smrti totiž lidé uvěřili, že brzy nastane konec světa, a tak se vzdávali majetku, protože pro ně neměl žádnou cenu. Ale po Únoru 1948 se žádný živnostník dobrovolně nevzdal svého majetku či obchodu, tam šlo o ideologii, ne o žádné přesvědčení jako za středověku,“ napravuje nesmyslné mínění Jaroslav Šebek. Významný teolog, kazatel a církevní radikální reformátor mistr Jan Hus, jehož jeho kritici nechali upálit 6. července 1415 v Kostnici, byl pro řadu kněží velice nepohodlný. „Když to zjednoduším, tak Jan Hus neuznával autority, chtělo by se i říci, že byl jakýmsi anarchistou. Říkal, že je nutné ctít Ježíše Krista, ale pokud třeba papežovy názory jsou v rozporu s Biblí, pak se nemusí poslouchat ani on,“ přibližuje Husa absolvent magisterského studia historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1993.

Jaroslav Šebek upozorňuje, že výročí Cyrila a Metoděje, mistra Jana Husa, doplňuje i mnich svatý Prokop, pokračovatel cyrilsko-metodějského odkazu a spoluzakladatel a první opat Sázavského kláštera, v němž se jako písmo užívala hlaholice. „Byl kanonizován 4. července roku 1204, a tak se nám výročí významných historických osobností krásně srovnalo, neboť 5. července jsou věrozvěsti a o den později mistr Jan Hus,“ vykládá držitel Ceny předsedy Akademie věd ČR za propagaci a popularizaci výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z roku 2012. Šebek neopomíná vzpomenout i teologa Jeronýma Pražského. „Bohužel jeho odkaz žije ve stínu Jana Husa, ale stejně jako on i Jeroným Pražský byl v Kostnici za své přesvědčení rovněž upálen, a to 30. května 1416.“

Památka příchodu věrozvěstů Svatého Cyrila a Svatého Metoděje na Velkou Moravu roku 863 je v České republice 5. července slavena každoročně jako státní svátek, stejně jako o den později upálení mistra Jana Husa v Kostnici roku 1415.

CYRIL S METODĚJEM I MISTREM POZDVIHLI KULTURU

Pane docente Šebku, existuje ještě něco, co historikům není jasné v souvislosti s věrozvěsty svatého Cyrila a Metoděje i mistra Jana Husa?

Já jsem především odborník na takzvané druhé životy tradic, tedy na proměny jejich odkazu v době 19. a 20. století. Hodně se samozřejmě změnilo i po roce 1989, kdy  se měnily vědecké pohledy s novými interpretacemi. Kdybych měl být konkrétnější, pak musím jmenovat historikaVladimíra Vavřínka, který bádal od 60. let v oblasti toho, jaké měli Cyril a Metoděj vazby mezi Byzantskou říší a Velkou Moravou. Co se týká mistra Jana Husa, jeho dílo se detailně zkoumalo vlastně až v roce 1990 a stojí za tím papež Jan Pavel II., jenž ho při své první návštěvě Československa připomněl. Od té doby už na něj nenahlížíme konfliktně. Jistě k tomu přispěl i rok 1999, kdy papež Jan Pavel II. prohlásil, že lituje Husovy kruté smrti a uznal jej za reformátora církve.

K detailnějšímu objasnění života a díla mistra Jana Husa přispěla i I. husovská komise, která se uskutečnila v prosinci roku 1999 v Římě za účasti papeže Jana Pavla II. Co se ale na ní neprobíralo, byla určitá osa Husových dějin, a to že jeho odkaz zneužívají komunisté, dokonce jej označují za prvního bolševického revolucionáře, neboť husité vyhlásili zákaz soukromého vlastnictví a kritizovali církev za hromadění majetku. Co  na tuto skutečnost říkáte?

Prosím vás, toto je naprostý nesmyl a nejde středověk s komunismem srovnávat. Po Husově smrti totiž lidé uvěřili, že brzy nastane konec světa, a tak se vzdávali majetku, protože pro ně neměl žádnou cenu. Ale po Únoru 1948 se žádný živnostník dobrovolně nevzdal svého majetku či obchodu, tam šlo o ideologii, ne o žádné přesvědčení jako za středověku. Zároveň je nutné zdůraznit, že husitství je náboženství bez motivace sociálně-ekonomických rozporů. To o marxisticko-leninském učení říci nejde. Mistr Jan Hus nebyl žádným průkopníkem komunismu.

Vy osobně jste se v roce 2011 zúčastnil tzv. II. husovské komise. Můžete stručně sdělit, jaký byl její verdikt?

Potvrdilo se na ní už zmiňované zjištění, že i laická veřejnost nevnímá mistra Jana Husa za konfliktní osobnost. Rozhodně nevyvolává takové rozpory i neshody jako například mariánský sloup i bělohorská doba.

Položím asi sci-fi otázku, ale kdyby se mohli Cyril s Metodějem i Janem Husem sejít, byť je dělí několik století, rozuměli by si podle vás? A kdybychom je měli hodnotit dnešním pohledem, jak byste je přiblížil některým lidem, kteří o této trojici mohou říci, že jejich jména kdysi četla v učebnicích dějepisu, ale jinak jim nic neříkají?

Je to těžká otázka, přesto jsem přesvědčen, že by si všichni tři vzájemně rozuměli, podíleli se na vzestupu české kultury. Z jejich odkazu vyvěrá vlastenectví i touha ctít národ. Svatý Cyril a Svatý Metoděj jsou pro nás v současné době inspirující tím, že spojovali svým učením Východ a Západ.  Mistr Jan Hus byl vlastně takový dnešní influencer, tedy názorový ovlivňovatel pro ostatní. Nesmíme ale zapomenout na jeho nesmírnou odvahu a přesvědčení. Ještě na hranici mohl odvolat, ale neudělal to. Stál si za svým přesvědčením a postojem, Nebál bych se říci, že byl stejně statečný jako doktorka Milada Horáková či Jan Palach, jehož upálení v roce 1968 českobratrská církev tím, že Palach byl evangelíkem, spojovala s teologem Husem. Všechny tři osobnosti by v nás měly probudit touhu pátrat po našich historických kořenech a ne jen řešit osobní i státní ekonomické záležitosti.

BRATŘI SI ROZUMĚLI, BYŤ BYLI JINÍ, KNĚŽÍ JE NAPADALI

Pojďme se nyní věnovat Svatému Cyrilovi, původním jménem Konstantinos, a staršímu Metodějovi. Můžete říci, jaké měli spolu vztahy a jak se od sebe lišili?

Odborníci na jejich dobu neuvádí, že by bratři měli nějaké rozpory. Můžeme s klidem říci, že měli spolu opravdu pěkný vztah, navíc oni vše dělali společně, a to by nešlo, pokud by si nevyhovovali. Uznávám ale, že se povahově lišili. Cyril, který prosadil hlaholici, byl takový intelektuál, větší filozof a žil asketičtějším životem, o čemž svědčí, že se z Velké Moravy vrátil do Říma, kde žil řeholním životem. Svatý Cyril zemřel 14. února 869 a v tento den bychom neměli slavit jen svátek zamilovaných svatého Valentina. Naopak právník Metoděj byl dnešním pohledem akčnější a můžeme jej hodnotit jako skvělého organizátora. Oba byli nesmírně vzdělaní, Metoděj se dokonce stal arcibiskupem. Pocházeli z bohaté rodiny, jejich otec Lev měl vysoké postavení ve státní správě a mohl jim dopřát vzdělanost.

Jak si můžeme vysvětlit, že v 9. století už existovali tak vzdělaní a moudří lidé?

To mohu objasnit zcela jednoduše. V Byzantské říši, na území Malé Asie, mimo jiné část území dnešního Turecka, žili filozofové, intelektuálové. Nebál bych se říci, že to byla mekka či středisko bohatých, moudrých lidí.

Proč se kníže Rastislav, vládnoucí Velké Moravě, rozhodl povolat z Byzantské říše Cyrila a Metoděje a jak je možné, že už před svým příchodem ovládali staroslověnštinu?

Velká Morava tehdy soupeřila s vlivem Franské říše a tím, že kníže Rastislav povolal moudré učence, chtěl posílit vliv území, kterému vládnul. Také si přál, aby se bohoslužby vedly v jednotném jazyce, kterým byla na Velké Moravě staroslověnština. Do té doby se kázalo latinsky, hebrejsky a řecky, tyto jazyky všichni neovládali. A Cyril s Metodějem, ačkoli přišli z Byzantské říše staroslověnštinu ovládali, protože řada Byzantinců jí hovořila. Kromě křesťanství, které šířili, přinesli i písmo hlaholici.

Je nutné zmínit, že zejména bavorští kněží fyzicky sourozence Cyrila i Metoděje napadali, proč k tomu docházelo?

Báli se o svůj vliv. Pasovský biskup Hermanareich nechal v roce 870 dokonce ve Švábsku Metoděje uvěznit a za mřížemi byl podroben krutému mučení. Po dvou letech byl osvobozen a v roce 880 vydal papež bulu, která povolovala možnost sloužit liturgii ve slovanském jazyce.

MORAVA JEJICH ODKAZEM ŽIJE, ČEŠI JSOU CHLADNĚJŠÍ

Možná se pletu, ale mám pocit, že odkaz svatého Cyrila a svatého Metoděje se v současnosti už moc nepřipomíná. Je to tím, že jsme ateistickou zemí?

Skutečně vás musím poopravit. V Čechách skutečně jejich učení v současnosti mnoho lidí neprožívá. Ale na Moravě je to přesně opačně. Tam jejich odkaz žije, protože Morava si příchodem Cyrila a Metoděje připomíná uvědomění vzniku svého území. Krásně je to vidět při pouti na Velehradě (zde bylo mocenské centrum Velkomoravské říše-pozn.aut). Všude jsou vyvěšeny i moravské vlajky a pro Moravany je jejich výročí každoročně velkým svátkem. Naopak Češi se více ztotožnili se životem českého patrona svatého Václava, jehož Moravané zase tak nesvětí. Ale cyrilsko-metodějské učení je na Moravě stále znát.

Což je zajímavé, protože po Metodějově smrti byli jeho žáci a nástupci jako například Gorazd bavorskými žoldnéry uvězněni nebo z Velké Moravy vypuzeni, a to téměř nazí. To je smutné.

Ale odkaz Cyrila a Metoděje nezůstal přesto zapomenut. Musíme zmínit svatého mnicha Prokopa, který byl pokračovatelem cyrilsko-metodějského odkazu a je považován za spoluzakladatele i prvního opata Sázavského kláštera, v němž se jako písmo užívala hlaholice. Svatý Prokop, který zemřel 25. března 1053, byl kanonizován 4. července roku 1204, příchod věrozvěstů si připomínáme 5. července a o den později mistra Jana Husa, a tak se nám výročí historických osobností pěkně seřadila.

Vraťme se ještě k příchodu světců na Velkou Moravu. Kdy vlastně na ni učenci přišli?

Nikdy se nepodařilo vypátrat přesné termín, kdy je kníže Rastislav povolal z Byzantské říše na Velkou Moravu. Někdo z badatelů tvrdí, že to bylo na jaře, jiní hovoří o přechodu léta a podzimu. Proto, kdo říká, že se na Velké Moravě objevili 5. července, dopouští se velkého omylu. Vůbec se nemluví o tom, že příchod věrozvěstů slavíme 5. července teprve od roku 1863, kdy měli tisícileté výročí. Do té doby se příchod svatého Cyrila i svatého Metoděje připomínal 9. března, jak to stanovil panovník Karel IV. Jelikož ale v tomto období byla postní doba, všude tehdy ještě ležel sníh, a tak se nehodily velkolepé oslavy, protože nešlo o ideální čas. Posun významného dne proto učinil papež Pius IX. Bylo to logické rozhodnutí, 5. července totiž už byly senoseče hotové a ještě nezačaly žně, bylo i pěkné počasí. Určitou roli ve stanovení 5. července ale mohla sehrát i skutečnost, aby se svátek věrozvěstů posunul blíže k mistru Janu Husovi, který je hned následující den.

KVALITNÍ PIVO I LEPŠÍ JÍDLO BYLY SILNOU MOTIVACÍ

Plynule tak přecházíme k památce Jana Husa, který v roce 1396 dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Je pravda, že jeho hlavní motivací, aby se stal římskokatolickým knězem bylo získat lepší materiální zabezpečení? Tehdejší stravou studentů byl totiž chleba s hrachem nebo zelím, dále voda nebo špatné pivo.

Je pravda, že kněžské povolání zajišťovalo výhodnější materiální existenci. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že tehdejší rodiny na venkově, Hus se narodil v Husinci u Prachatic, měly velký počet dětí. Být jedináčkem téměř neexistovalo. A všichni potomci se na hospodářství nemohli uživit. Proto si mnozí museli najít uplatnění na živobytí jinde a jednou z těchto variant bylo jít studovat na kněze.

Když pomineme existenční důvody, pak asi není sporu, že Hus byl bystrým člověkem, dokonce se na zimní semestr 1409 – 1410 stal rektorem univerzity. Souhlasíte? Jen připomenu, že mimo rámec teologického učení měl výraznou zásluhu na zjednodušení českého pravopisu. Odstranil spřežkový pravopis a zavedl do české abecedy diakritiku.

Samozřejmě, kdyby nebyl inteligentní, těžko by se uplatnil a stěží by navázal na myšlenky anglického předchůdce teologa Johna Wickliffa (v češtině se běžně užívá jméno Jan Viklef – pozn. aut), který už vyzýval k reformaci církve.

Čím nejvíce dráždil církev?

Hus vlastně neuznával autority. Chtělo by se i říci, že byl jakýmsi anarchistou. Říkal, že je nutné ctít Ježíše Krista, ale pokud třeba papežovy názory jsou v rozporu s Biblí, pak se nemusí poslouchat ani on. Rovněž kritizoval církev za hromadění majetku i mravní problémy římsko-katolické církve. Rovněž vystupoval proti odpustkům.

Tím musel být u obyčejného lidu nesmírně populární?

Ano, jeho kázání v Betlémské kapli, na Kozím Hrádku i Krakovci přitahovalo velkou pozornost. Jak už jsem zmínil, dnes by byl považován za influencera, názorového ovlivňovatele. U lidí byl nesmírně populární. Jeho názory ale vyvolávaly napětí, jako například 11. července 1412, kdy staroměstští konšelé uvěznili tovaryše Jana, Staňka a Martina, kteří se rovněž vysmívali odpustkům. Proto byli i popraveni. Aby Hus více nejitřil atmosféru neúčastnil se jejich pohřbu.

S KRÁLOVNOU NEMĚL MILOSTNÝ POMĚR NAVZDORY FILMU

Hovořili jsme o jeho popularitě u obyčejných lidí. Jak jej ale vnímala aristrokacie?

Ta jeho myšlenek využívala, aby otupila moc církve. K jeho názorům se tak připojovala. Šlo vlastně o politický boj. Mistra Jana Husa si oblíbila česká královna Žofie Bavorská, manželka Václava IV, který byl synem Karla IV. Lze tedy říci, že oblíbený byl i u aristrokacie.

Ve filmu Jan Hus režisér Jiří Svoboda, který snímek natočil v roce 2015 k šestistému výročí upálení, tvrdí, že kazatel měl intimní vztah s českou královnou Žofií Bavorskou. Jaký je na to váš pohled?

Je to jedna z legend, které se o Husovi mylně tradují a vykládají. Zřejmě autoři chtěli mít ve filmu nějakou milostnou zápletku, ale není pravdivá. Historické prameny nic takového nedokládají.

V roce 1414 opouští Krakovec a odjíždí do Kostnice před konsil, který svolal Jan XXIII. Do jaké atmosféry přijel Hus, který zde měl odvolat své kacířské myšlenky a radikální názory?

Je to paradoxní, ale situace se po vyřešení problému s trojpapežstvím a zvolením papeže Martina V. uklidnila a vypadalo to, že se západní křesťanství sjednotí. Ovšem tím, že Jan Hus odmítal své postoje i nadále odvolat, situace byla dramatická. Záhy byl zatčen a uvězněn v dominikánském klášteře. Zde byl bohužel fyzicky týrán, byl na něj vyvíjen nátlak, a i když vše těžce snášel, ze svých postojů neustoupil.

Římský král Zikmund, syn Karla IV., nejdříve Husa hájil, ale později nad ním zrušil glejt, který mu zaručoval bezpečnost, čímž jej vlastně odsoudil k smrti. Bál se případného Husova návratu do Čech, kde by jeho myšlenky mohly podnítit další nepokoje. Jak se v souvislosti s tímto rozhodnutím jako respektovaný historik díváte na Zikmunda?

Mnozí jej právě kvůli zrušení glejtu zavrhují a mluví o něm negativně. Přesto si osobně myslím, že Zikmund byl schopný panovník, který zastiňoval svého bratra Václava IV. Byl například schopen se postavit invazi Turků do Evropy.

Je skutečně pravda, že pokud by mistr Jan Hus své postoje a obvinění z kacířství odvolal, nebyl by upálen?

Jsem o tom přesvědčený. Kdyby odvolal, přežil by. Musel by ale odvolat své názory i teologické nuance, konsil totiž nepřipustil diskuzi, o níž Hus usiloval. Co nejvíce jeho kritikům vadilo, bylo, že skutečně neuznával autority.

KAZATELŮV OSUD PŘIPOMÍNÁ STATEČNOST HORÁKOVÉ I PALACHA

Husův popel byl vysypán do Rýna, aby jej nic nepřipomínalo. Jeho popularita se po jeho upálení paradoxně ještě zvýšila. Můžete uvést nějakou konkrétní lidovou bouři v českých zemí?

Za největší nevoli můžeme považovat pražskou defenestraci z neděle 30. července 1419, kdy byli protihusitští novoměstští radní zabiti svržením z okna radnice. Událost je právem označována za počátek husitských válek.

Co vás na Janu Husovi, který v roce 2005 se v anketě o Největšího Čecha umístil na sedmém místě, nejvíce fascinuje i 605 let od jeho upálení, které vzpomeneme v pondělí?

Určitě je to jeho přesvědčení o své pravdě. Pro Čechy je tímto stále inspirující a vzkazuje tím, že bychom měli zůstat věrni svým názorům za každé situace. Znovu opakuji, mohl si zachránit život, kdyby odvolal. Pravda pro něj byla cennější než život. Jeho statečnost a odvaha se dá přirovnat k osudům doktorky Milady Horákové i Jana Palacha.  Je nutné připomenout, že Hus nebyl jediný, který byl v Kostnici upálen. V jeho stínu žije teolog Jeroným Pražský, jehož za své názory i přesvědčení 30. května 1416 upálili. Také on byl nesmírně statečný i odvážný.