ANALÝZA | Proč tolik lží? Trumpova tabulka nedává smysl z žádného úhlu pohledu

Klasické mylné výroky

O některých z těchto tvrzení informovala například americká stanice CNN v rámci své rubriky Facts First. Prezident mimo jiné nepravdivě uvedl, že během jeho prvního funkčního období Spojené státy „získaly stovky miliard dolarů“, které údajně zaplatila Čína v důsledku uvalených cel. Ve skutečnosti však tento výrok opět odhalil jeho nepochopení základních principů celní politiky. Clo totiž platí dovozce, tedy v konečném důsledku americký spotřebitel.

Trump se dále zmínil, že Spojené státy byly mezi lety 1789 a 1913 „proporcionálně nejbohatší, jak kdy byly“. Přestože použil termín „proporcionálně“ poněkud vágně a bez vysvětlení, jeho tvrzení neodpovídá realitě. Dnešní hrubý domácí produkt je mnohonásobně vyšší než tehdy a podle profesora ekonomie Douglase Irwina z Dartmouth College je to patrné i v běžném životě. „Zřejmě to není pravda, protože reálný příjem na hlavu i životní úroveň jsou dnes mnohem vyšší než v minulosti. Je příjemné mít vnitřní vodovod a tekoucí vodu – ne pouze přístřešky.“

Jeden z jeho zavádějících výroků EuroZprávy.cz ověřily už během toho, co mluvil. Trump tvrdil, že Kanada uvaluje až 300% cla na dovoz amerických mléčných výrobků. Realita je ale podstatně složitější. Kanada totiž neuplatňuje automaticky 270% nebo 300% clo na tyto produkty. Místo toho využívá systém tarifních kvót (Tariff Rate Quotas – TRQ), který stanovuje, jaké množství zahraničních mléčných výrobků může vstoupit na kanadský trh bez celních poplatků.

Pokud však dovoz překročí povolený objem, začínají platit výrazně vyšší cla – a ta skutečně mohou v některých případech dosáhnout až 300 %. Klíčové ovšem je, že Spojené státy tyto kvóty nikdy nevyčerpaly. Jinými slovy: teoreticky vysoká cla sice existují, ale v praxi se vůči americkým produktům dosud neuplatnila.

Tabulka jako z generátoru náhodných čísel

Během svého projevu Trump před zraky publika vytáhl tabulku, která obsahovala tři sloupce: v prvním byla uvedena jména jednotlivých zemí, ve druhém údajná cla, která tyto státy uvalují na americké zboží, a třetí sloupec představoval takzvanou „reciproční odpověď“ Spojených států na tato opatření.

Trump ve svém projevu mimo jiné tvrdil, že Evropská unie uvaluje na americké zboží cla ve výši 39 %. Toto číslo se objevilo i v přiložené tabulce. Jenže realita je jiná. Podle údajů Světové obchodní organizace (WTO) činí průměrná celní sazba Evropské unie zhruba 5 %, přičemž Evropská komise uvádí, že průměrné clo v obchodě mezi EU a USA dosahuje pouhého 1 %. Tvrzení o 39% clech tak pravděpodobně vychází z velmi nejasných výpočtů, které zahrnují nejen cla samotná, ale i další faktory – například domnělé měnové manipulace či netarifní obchodní bariéry.

Obdobně nepřesné je i Trumpovo tvrzení, že Čína uvaluje na americké zboží clo ve výši 67 %. Podle WTO byla průměrná celní sazba v Číně v roce 2023 přibližně 7,5 %, přičemž u zemědělských produktů se pohybovala okolo 14 %. V době obchodní války mezi USA a Čínou však došlo k výraznějším změnám. Analýza Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku ukazuje, že v červnu 2019 zvýšila Čína clo na americké zboží na průměrných 20,7 %, zatímco současně snížila cla na zboží ze zbytku světa na 6,7 %.

Také tvrzení, že Vietnam a Tchaj-wan uvalují na americké zboží cla ve výši 90 %, respektive 64 %, jsou nepřesná a neodpovídají skutečným průměrným celním sazbám těchto zemí.​ Konkrétně Vietnam čelí clům ve výši 46 % na většinu svých exportů do USA, což je druhá nejvyšší sazba po Kambodži. Informoval o tom server Viet Nam News.

Podle údajů WTO činila v roce 2023 průměrná celní sazba Vietnamu 9,4 %, přičemž pro zemědělské produkty byla tato sazba vyšší, konkrétně 17,1 %, a pro nezemědělské produkty 8,1 %. Vietnam uplatňuje vyšší cla na určité produkty, například na některé zemědělské komodity, ale tato cla se výrazně liší podle konkrétního zboží.

Dokonce podle americké vládní Mezinárodní obchodní administrativy činila v roce 2023 průměrná celní sazba Tchaj-wanu pro průmyslové produkty 4,13 % a pro zemědělské produkty 15,06 %.

Proč tolik lží?

Je otázkou, zda šlo o nepochopení čísel, záměrnou manipulaci, nebo snahu o efektní zjednodušení reality. V každém případě ale tabulka, kterou Trump během svého projevu vytáhl, působí jako výkladní skříň ekonomické dezinterpretace. Tvrzení o tom, že Evropská unie uvaluje na americké zboží 39% cla, či že podobně neúměrně vysoká cla vybírají Čína, Vietnam nebo Tchaj-wan, se totiž rozcházejí nejen s oficiálními statistikami WTO, ale i se základní logikou mezinárodního obchodu.

Vysvětlení tohoto omylu může být několik. Trump a jeho tým mohli například do čísel zahrnout i netarifní bariéry, odhadované efekty měnové politiky, nebo dokonce obchodní schodky – tedy faktory, které se standardně do výpočtu cel nezahrnují. V takovém případě ale nejde o „reálná cla“, nýbrž o hybridní ukazatel vytvořený k politickým účelům. Pro publikum, které nečte poznámky pod čarou, tak může působit dojmem, že svět systematicky škodí americkému exportu, zatímco USA hrají fair play.

Zarážející je i to, že tato zavádějící čísla byla prezentována s takovou sebejistotou a vizuálním doprovodem – tabulkou, která svou jednoduchostí zakrývá složitost tématu. Cla totiž nejsou jedno číslo, ale soubor velmi různorodých sazeb lišících se podle kategorie zboží, jeho původu i množství. Navíc, například v případě polovodičů, jde často o produkty, na které se v rámci mezinárodních dohod žádná cla ani neuplatňují.

Je tedy možné, že šlo o čistý populismus – zjednodušení složité reality do podoby jasného nepřítele „tam venku“. A právě v tom je Trump mistr. Jenže pokud má být obchodní politika založená na chybných číslech, není to jen problém přesnosti, ale i důvěryhodnosti.