Názory

Související články:

Zeman byl ve vánočním poselství nepřesný a státnicky chladný. Zapomněl na sváteční empatii i na postižené tornádem

Sváteční slovo farářky Martiny Viktorie Kopecké: Vánoce jsou o putování, nacházení cíle a naději. Zastavme se

Přicházejí každý rok. A pokaždé nás zastihnou v jiné fázi našeho životního příběhu. Vánoc se jednou téměř nemůžeme dočkat, a jindy se zase děsíme, že nevyhnutelně přijdou a s nimi všechny situace, na které nechceme ani pomyslet. Svátky mají mnoho podob, od těch v kostelích, až po ty, které prožívají lidé, kteří jsou sami se svým trápením. Vánoce jsou o putování a nacházení cíle, stejně tak to prožil Josef s Marií, kteří neměli, kde by hlavu složili. Pokud víte o osamělých lidech, prosím, zavolejte jim, anebo jim napište. Přeji vám, aby vám nadcházející dny daly vědět, že přichází naděje. A tu všichni moc potřebujeme, stejně jako určité zastavení, píše exkluzivně pro EuroZprávy.cz farářka Martina Viktorie Kopecká.

Statečná Milada Horáková se narodila před 120 lety. Nikdy ze svých názorů neustoupila, proto vadila totalitám

Dnes slavíme především Boží hod vánoční, kdy si podle tradice připomínáme narození Páně. Na sváteční sobotu ale připadá také 120. výročí narození člověka, který nám může posloužit jako důkaz, že rozhodně Češi nejsou národem zbabělců, jak bývají někdy vykreslováni. A právě politička Milada Horáková v našich dějinách zastupuje statečné a odvážné lidi. Nikdy ze svých názorů a přesvědčení neustoupila, a proto tolik vadila totalitním režimům, jak nacistickému, tak i komunistickému, který ji 27. června 1950 zavraždil. Osud neměla jednoduchý, což platilo nejen pro její politické působení, ale i osobní život, v němž ztratila sourozence. Ani těžkosti, kterých zažila za celý svůj život bezpočet, její vůli nezlomily.

Pandemie radikalizuje část společnosti. Odpor k očkování se stal agendou radikální pravice, tvrdí sociolog Císař

Přísliby jednoduchých řešení ze strany politické reprezentace, které ve skutečnosti nejdou splnit, nejsou šťastné, jelikož se mohou projevit v dalším poklesu důvěry části společnosti v politické instituce. Myslí si to profesor Ondřej Císař, sociolog působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze v Sociologickém ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz rozebral dění v tuzemské společnosti po téměř dvouletém trvání koronavirové pandemie.

Fialova vláda dá lidem šanci chovat se zodpovědně. Neměla by ale covid podcenit

Po letech tristního vládnutí Andreje Babiše se Česko konečně dočkalo demokratické vlády. K její škodě ale přichází do doby, která vyžaduje přesnou koordinaci a v níž musí nad postojem jednotlivce převážit nutnost ochrany celé společnosti. Jak toho dosáhnout, ale zatím ministři nesdělili, navzdory tomu, že jsme se po dvou letech pandemie už mnohé naučili.

Zažije Česko nejdražší Vánoce v historii? Pro mnohé přijde Ježíšek až v lednu

Možná si říkáte, co se to děje. Média s chutí informují o tom, že lidé už na Vánoce nakupují od srpna, ale ten vánoční duch letos trochu vázne. Ani řada vánočních klipů, po kterých nejednomu divákovi ukápne jistě slza dojetím, nám totiž nakonec asi velkou radost nepřinese. Důvodem je totiž velké cenové pozdvižení, a to nejen to z posledních týdnů, které pořádně šponuje cenovky zboží. Jenže ono zdražení nepřichází nečekaně z čistého nebe. Už letos v létě totiž řada ekonomů upozorňovala na to, že Vánoce 2021 budou asi ty nejdražší v historii. A to ještě nebyla na obzoru aktuální energetická, ropná, ani jiná krize. Ale jak s oblibou říkají nejen zlí jazykové: „Nedivte se, milí spotřebitelé, že to tak je, protože všechno souvisí se vším.“

Deset let od úmrtí Václava Havla. Oslovoval mě pravdivostí, uměl se obětovat. Na osud si nestýskal, říká biskup Malý

Tuší, že jej přemůže dojetí, až mu při sobotní bohoslužbě v hlavě ožijí všechny vzpomínky na Václava Havla (†75), od jehož úmrtí právě dnes uplynulo deset let. Pomocný biskup pražský Václav Malý, kterého v disentu pojilo s prvním českým prezidentem velké přátelství, přiznává, že po spisovateli a dramatikovi zůstává v jeho duši prázdno, i když na své životní pouti potkal několik dalších statečných lidí. „Havel mě oslovoval pravdivostí, nepletichařil. Řekl na sebe věci, které by jiný skrýval. Dokonale naplňoval svůj citát a o lásce a pravdě, zvláště když se uměl obětovat pro druhé. Nikdy neopustil své myšlenky a přesvědčení,“ říká v exkluzivním obsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz Václav Malý.

Havel byl symbolem, z jeho odkazu může země profitovat i dnes. Měl však i své slabosti

Jeho pouť byla plná absurdit, o čemž svědčí až pohádkově znějící příběh, v němž se jako disident přerodil v prezidenta. Dramatikův život a dílo je i v současnosti předmětem zájmu nejen u odborníků z řad politologů, historiků či filosofů, ale také naprostých laiků. Proto rovněž inspiroval řadu autorů jako byl Michael Žantovský, Jiří Suk, anebo Daniel Kaiser, kteří o něm sepsali několik knih. Už za svého života se stal legendou a ikonou, která byla pro některé předmětem až nekritického obdivu a uctívání. Václav Havel, od jehož skonu dnes uplynulo deset let byl symbolem a z jeho odkazu může země profitovat i dnes. První český prezident měl ale i své slabosti, a proto jakékoli pokusy o jeho zbožšťování jsou nezdravé. Přesto se nesmazatelně zapsal do dějin.

Fialova vláda přebírá rozsekanou zemi, na nápravu Babišových chyb má jeden pokus

Zadlužení země, covidová pandemie, energetická a cenová krize, inflace, nefunkční stát, zanedbaná infrastruktura, hrozba totalitních režimů vojenskými údery, nekonečná řada zákonů, které jsou zapleveleny nesmysly nebo úplně něco jiného? Před takovými výzvami totiž stojí dneska jmenovaná vláda Petra Fialy (ODS) a jeho týmů z pětikoalice. Zdá se ale, že vůbec tím prvním úkolem, který na nový kabinet čeká je prodloužení/neprodloužení nouzového stavu. Hned na začátku je jasné jedno: Ať se stane prioritou cokoli nebude mít vláda pod vedením lídra ODS více pokusů na to, aby udržela důvěru voličů při spravování doslova „rozsekané“ země.

Havel se dobrovolně zřekl vlastního komfortu ve prospěch nespravedlivě stíhaných, tvrdí producentka filmu

Netají se obdivem k bývalému prezidentu Václavu Havlovi, jehož považuje za morální a ideový vzor, který deset let po své smrti tady stále chybí. Mariana Čapková, producentka a spolutvůrkyně česko-amerického dokumentu Umění disentu, který Česká televize vysílala včera na ČT Art, byla okouzlena, jak velkému respektu se spisovatel a dramatik těšil u signatářů Charty 77. „Všechny si získal tím, že se zastával nespravedlivě nařčených a stíhaných, a to na úkor vlastního komfortu a bezpečí. Bojoval za správnou věc, i když v podstatě nemusel a dobrovolně si tím zkomplikoval život. Když jsme pak dávali dohromady druhou část filmu, kdy už byl v úřadu, musela jsem si řadu zažitých postojů trochu poopravit a zvolit jiný úhel pohledu,“ říká ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Umění disentu nabízí pohled na vlastní historii očima americké kultury. Film není jen o Havlovi, říká Čapková

Byli ohromeni, když zjistili, kolik statečných a atraktivních lidí obklopovalo za minulého režimu Václava Havla, o němž původně chtěli natočit film, kterým by bývalému prezidentovi vzdali hold ohledně desetiletého výročí jeho smrti. Poutavé vyprávění od okolí je pohltilo natolik, že jim bylo líto, aby snímek měl jen jednoho hrdinu bojujícího proti komunistické totalitě. Proto se producentka a spolutvůrkyně Mariana Čapková s režisérem a americkým profesorem na Univerzitě v Nebrasce Jamesem Deanem Le Sueurem rozhodli natočit dokument s názvem Umění disentu (The Art of Dissent), který dnes od 22 hodin odvysílá Česká televize na programu ČT Art. „Americký pohled na disent je v mnohém více obdivný, než jakého jsme schopni my. Možnost podívat se na vlastní historii očima jiné kultury přináší překvapivé momenty,“ říká v první části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

K očkování už vybízí Landa i Volný? Lumpenkavárna vrací úder aneb hybridní válka naruby

V posledních dnes se na sociálních sítích začaly objevovat fotografie Daniela Landy, doplněné všelijakými citáty o tom, jak skvělé je očkování. Je to nový trend mezi takzvanými „lidmi z pražské kavárny“ – a zdá se, že si poprvé všimli, jak snadné je vytvářet takový ten druh obsahu, za který by ještě před pár lety ukřižovali kdekoho – totiž fakenews. Je to hezký příklad toho, jak by řekl Machiavelli – účel světí prostředky.

Fialovi se vyplatila slušnost. Zemanovi vyrostl soupeř, na jakého není zvyklý. Babiš byl jen loutkou Hradu

Stává se z něj silný hráč, který dokonale rozptýlil pochybnosti, že navždy zůstane nevýrazným profesorem politologie bez charismatu. Designovaný premiér Petr Fiala však ukazuje, že jeho přednosti, jimiž je slušnost, klid a rozvaha, jej spolehlivě dovedou ke kýženému cíli, aniž by musel měnit svoji rétoriku. Miloši Zemanovi v závěru jeho prezidentského úřadu vyrostl soupeř, s nímž doposud neměl čest. Předseda ODS a šéf koalice Spolu dokázal v minulosti neústupnou hlavu státu přesvědčit, aby do jeho vlády jmenoval i ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, proti jehož odbornosti a názorům se vymezuje. Hrozba kompetenční žaloba zabrala a Zeman už měl možnost poznat, že Fiala si za svým rozhodnutím skálopevně stojí na rozdíl od Andreje Babiše, který byl jakousi loutkou Hradu.

Merkelová měla k Česku ze všech kancléřů nejblíže. Vůči Putinovi ale nevystupovala dostatečně tvrdě

Před několika dny nastal konec jedné velké éry. Z funkce německé kancléřky odešla po dlouhých 16 letech Angela Merkelová. Byla prvním ženou a po roce 1989 i prvním člověkem v čele německé vlády, který žil v komunistické NDR. Její smýšlení formovalo právě mládí prožité v prostředí komunistické totality. V čele vlády strávila dokonce bez pár dní stejně dlouho jako Helmut Kohl, který byl jejím velkým mentorem a dlouhou dobu ji podporoval v jejím vzestupu na politické výsluní.

Babišova vláda víc slibovala, než konala. Pak nenáviděným EET zaklekla konkurenci

Přinese rok 2022 konečně v náladě lidí v České republice změnu, klid a úlevu od starostí s vysokými cenami snad všech položek týkajících se života, jiné chování politiků či změnu ve fungováním státu? Snad každý z nás jistě přemýšlí o tom, zda už konečně s novým rokem přijde vysvobození od pravidelného zveřejňování počtu nakažených covidovým virem nebo si budeme (někteří už tak činí) muset zvyknout a přizpůsobit se všemu, s čím jsme se museli setkávat a potýkat za poslední dva roky. Jedno je jisté. Vláda levicového populisty Andreje Babiše končí. A když s koncem roku přichází ono zúčtování, sečtěme i jí, co se povedlo a co ne.

Škody, které napáchala Babišova vláda během pandemie. Lze je vůbec vyčíslit?

Dvacátá léta jednadvacátého století se do historie planety Země dozajista zapíšou jako Doba covidová. Zápisky budou jistě obsahovat z pohledu příštích lidí „suchá“ konstatování o tom, kolik obyvatel té které země umřelo, jak kvůli covidu klesly počty pracovních míst, výkon ekonomik a jaké následky řešení tohoto problému muselo lidstvo překonat, aby pandemii dokázalo vzdorovat. Nyní se nám zprávy o tom, že bude líp a že najdeme onen klíč, otevírající dveře ke klidu, zdají jako nereálné. Snad bude ale i pro tuto éru nakonec platit okřídlené moudro známé z českých pohádek, totiž, že vše dobře skončí.

Japonci před 80 lety napadli Pearl Harbor. Útok paradoxně udělal ze Spojených států supervelmoc

Probudili spícího obra a donutili jej udělat strašlivé rozhodnutí, i když původní varování podcenili. Přesně před 80 lety, v neděli 7. prosince 1941, Japonci pod vedením admirála Isoroka Jamamoto ráno napadli námořní základnu Pearl Harbor nacházející se na havajském ostrově Oahu. Jednalo se bezesporu o jeden z nejdůležitějších okamžiků největšího světového konfliktu v dějinách lidstva. Do druhé světové války vstoupily USA, což mělo zásadní význam nejen v dalším průběhu války, ale i po jejím skončení. Paradoxem je, že právě útok na Pearl Harbor udělal ze Spojených států amerických supervelmoc.

Češi platí za mobilní tarify nejvíc v Evropě. Politici selhali a lidem je to jedno

Z některých států východní Evropy se stávají stále více, chce se říct „bolestivé rány“ kontinentu, plné zbytečných problémů. Stačí se třeba podívat na evropskou mapu „promořenosti“ zákeřným koronavirem kvůli antivaxerským náladám a postojům obyvatel a brzy zjistíte, kde jsou na „starém kontinentu“ ty největší obtíže. Anebo nejnověji pohled na mapu nejdražších mobilních služeb. A hned vám bude jasné, kdo v Evropě platí „jako mourovatej“ za služby, které jinde na tomto kontinentu dokážou nabídnout o dost levněji. Je jasné, že nejsem proto, aby něco někdo diktoval a že jsem pro zachování různorodosti cen, ale co je moc, to je moc. Bohužel je to tak. Čechy nejsou nejen best in covid, ale i „most expensive in mobile services“. Tedy nejdražší v mobilních službách.

Nad potrestáním zločinů na železné oponě vysvitl paprsek naděje. Proud slz však neslábne

Jejich potemnělé duše částečně prosvítil tenký paprsek naděje, který alespoň na chvíli ztišil společný tragický žal. Nález Ústavního soudu, který v pátek zrušil rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze o zastavení trestního stíhání komunistických prominentů bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala a někdejšího federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara za mrtvé a zraněné na železné oponě, znamená pro pozůstalé obětí i poškozené střelbou či zásahy vojáků na hranici povzbuzení, že spravedlnost není jen abstraktní pojem. Dosavadní ignorace zločinů ze strany zodpovědných funkcionářů špiní tvář demokratické země, která se zrodila při Sametové revoluci. Zlu se nesmí ustupovat.

V Česku bují skrytý problém. Někteří Češi už nejsou schopni žít od výplaty k výplatě

Jedno procento lidí, nebo chcete-li přes tři procenta zaměstnanců, má v Česku druhou práci. Podle evropského statistického úřadu Eurostat totiž ve druhém čtvrtletí letošního roku stoupl v tuzemsku počet těch, kteří chodí i do druhé práce, na 132 tisíc. Oproti stejnému období loňského roku se jejich počet zvýšil o třináct tisíc. Podle dat je takových lidí v České republice i v porovnání s koncem loňského roku či s prvním čtvrtletím roku letošního opravdu více. Stejný zdroj dat z twitterového účtu říká, že v průměru musí do druhé práce v členských zemích Evropské unie chodit méně než čtyři procenta lidí. Nejvyšší míru v tomto ukazateli mají přitom země jako Nizozemsko (10 %), Finsko a Dánsko (7 %) a Estonsko a Litva (po 6 %).