Kontrolovat jídlo čichem není dobrý nápad. Salmonelu nosem nezachytíme

Některé mikroby při svém růstu skutečně způsobují zápach. Například kvasinky při kynutí těsta. Mikroby můžeme cítit i v našem ranním dechu nebo když „vypustíme plyn“. „Tyto plyny vznikají, když mikrobiální populace rostou a jsou stále početnější – když metabolismus každého mikrobiálního obyvatele přeměňuje uhlík a další prvky na zdroje energie nebo stavební kameny pro vlastní buněčnou strukturu,“ líčí server The Conversation s odvoláním na evropské vědce.

Jenže některé mikroby zápach nevypouštějí, často to bývají právě ty nejnebezpečnější. Bakterie listérie nebo salmonelózy cítit nejsou vůbec, ať jsou rozmnožené, jak chtějí. „I kdyby byly přítomny – a riziko je naštěstí relativně nízké – tyto bakterie by se v potravině pravděpodobně nacházely v tak malém množství, že by jakákoli metabolická činnost (a následně produkce zápachu) byla pro náš nos zcela nepostřehnutelná.“

Salmonelózu v sobě může mít i rajče. Pokud ho vytáhneme z lednice a pokoušíme se čichem zjistit, zda mu něco není, tak salmonelu rozhodně nezjistíme. „Pokud se tento patogen na rajčeti vůbec vyskytoval, pravděpodobně se do něj dostal kontaminovanou vodou na farmě, když rajče rostlo, takže není na povrchu rajčete, ale uvnitř rajčete a je dvojnásob nemožné ho ucítit,“ pokračuje Convesation. 

A pokud bychom dokázali například bakterie listérie cítit, rozhodně by se nelišily od svých „neškodnějších“ příbuzných. Lépe řečeno těch, které nám po přičichnutí nezpůsobí žádné zdravotní potíže. 

Vhodnější je tedy věnovat pozornost dostatečné tepelné úpravě jídla a šetřit s ním tak, aby nemělo šanci se kazit. Doporučení jsou většinou napsaná na obalech. Výrobci uvádějí kromě dat spotřeby také teplotu, v níž se potraviny mají skladovat. Většina z nás asi už zpaměti zná, že mléko není dobré nechávat otevřené v lednici po dobu delší tří dnů.