Zemřel Rudolf Zahradník, jeden ze zakladatelů české kvantové chemie. Učil Merkelovou

"Profesor Zahradník byl nejen výraznou vědeckou osobností, ale byl to také velmi milý a šarmantní člověk. Jeho noblesa, vtip a vždy dobrá nálada nám budou chybět. Byl navíc velmi důležitou osobou, která pro nově se ustavující Akademii věd ČR udělala tolik, co nikdo jiný," sdělila současná předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

R.I.P.
Rudolf Zahradník
Český fyzikální chemik zabývající se kvantovou chemií a bývalý předseda Akademie věd ČR.

"Nemůžete si od života brát jen to příjemné."

Foto © Jan Bartoš pic.twitter.com/56Gk6EkDLj

— Veronika Mikešová (@MikesVerca) October 31, 2020

"Rudolf byl světově oceňovaným teoretických chemikem a skutečným gentlemanem s obrovským charismatem," uvedl místopředseda akademie a někdejší ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Zdeněk Havlas.

Zahradník stál v čele Akademie věd dvě funkční období v letech 1993 až 2001. Ve funkci se výrazně angažoval v boji za budoucnost české vědy. Na začátku jeho působení se celá instituce potýkala s dědictvím po své předchůdkyni, Československé akademii věd (ČSAV). Do roku 1997 prošla akademie rozsáhlou redukcí, zanikla jedna čtvrtina ústavů a počet zaměstnanců se snížil ze zhruba 13.000 na polovinu.

Svá funkční období věnoval Zahradník také popularizaci české vědy a jejích úspěchů. V této souvislosti kritizoval přístup českých médií k vědecké práci. Tvrdil, že často dávají prostor různým nevědeckým a obskurním názorům, zatímco úspěchy českých vědců podle něj zůstávají veřejnosti skryty. Velký boj sváděl o zlepšení financování AV i vědy jako takové, často poukazoval také na "macešský" přístup vlády k výzkumné obci.

Rudolf Zahradník také hovořil o problémech českého školství, upozorňoval zejména na nezbytnost kvalitního vzdělání mladé generace - byl zastáncem vzdělané společnosti, protože pouze ta má podle něj šanci na úspěch v mezinárodním srovnání. Zasazoval se také o zlepšení situace mladých vědců, kteří kvůli špatnému materiálnímu zabezpečení často opouštějí výzkum.

Nobelovu cenu dostaly dvě biochemičky, podílely se na vývoji "molekulárních nůžek"

Číst článek

Jako předseda Akademie věd se aktivně zapojil do některých mediálně sledovaných případů, postavil se kupříkladu proti myšlence těžbě zlata v Mokrsku na Příbramsku. Rozsáhlou výměnu názorů v tisku pak přinesly Zahradníkovy kritické výroky o představiteli sudetských Němců Franzi Neubauerovi i jeho reakce na články o česko-německých vztazích. Zahradníkova všeobecná známost přispěla i k tomu, že jeho jméno zmiňovali v lednu 1996 před volbou prezidenta někteří senátoři jako protikandidáta Václava Havla. Zahradník však podobné úvahy odmítal; jak několikrát zopakoval, jeho prioritou byla věda.

Rudolf Zahradník se narodil 20. října 1928 v rodině českého důstojníka sloužícího v Bratislavě. V mládí byl členem skautského hnutí. Začátkem 50. let absolvoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, spolu se svým učitelem Jaroslavem Kouteckým se stal zakladatelem české i středoevropské kvantové chemie.

V letech 1952 až 1961 pracoval v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze a poté působil v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského v Praze. V 80. letech patřila mezi jeho studentky i současná německá kancléřka Angela Merkelová, která tehdy byla v ČSAV několikrát na stáží. Merkelová například před dvěma lety osobně poblahopřála u příležitosti stého výročí vzniku Československa svému pedagogovi k jeho devadesátinám. Setkali se několikrát. Zahradník svou někdejší "žačku" chválil jako vzácnou bytost, zároveň ji káral za německý odklon od jaderné energetiky.

Od roku 1990 byl ředitelem Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie Jaroslava Heyrovského a v čele akademie věd nahradil v roce 1993 Ottu Wichterleho, o čtyři roky později jej ve funkci předsedy akademie potvrdil její sněm. Společně s Wichterlem například založili Učenou společnost České republiky. Zahradník byl jejím prvním předsedou.

Zahradník byl autorem či spoluautorem více než 350 vědeckých článků a deseti knih. V minulosti byl hostujícím profesorem na několika středoevropských a západoevropských univerzitách. Byl jedním z asi 120 členů Mezinárodní akademie kvantově molekulárních věd a členem či čestným členem řady domácích i zahraničních vědeckých institucí.

Za svou vědeckou činnost získal mnohá vyznamenání a stal se čestným doktorem několika univerzit. V říjnu 1998 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy, o rok později byl vyznamenán rakouským Čestným křížem za vědu a umění.