Blízký východ se řítí do katastrofy? Profesor doporučuje vnější zásah

Obě země jednají racionálně

Moghaddam připomíná, že uvedený krok okamžitě odsoudil Írán a saúdská ambasáda v Teheránu byla napadena rozzuřenými demonstranty, přičemž Rijád v reakci přerušil se zemí diplomatické styky a v pondělí ho následovaly Bahrajn, Súdán a Spojené arabské emiráty.

"Navzdory aktuální válce slov je nutné mít na paměti, že tato krize je pouhým mikrokosmem na širší geopolitické šachové partii mezi Saúdskou Arábií a Íránem," konstatuje profesor. Nevylučuje však, že bude potřeba nějaké vnější pomoci, aby se zabránilo další eskalaci situace.     

Většinově sunnitská Saúdská Arábie musela podle Moghaddama vědět, že popravou významného ši'ítského klerika vyhrotí existující tense v regionu, především napětí s většinově ší'ítským Íránem. Odborník vysvětluje, že obě země si koneckonců nárokují vůdčí roli v oblasti i širším okolí a využívají sektářství jako nástroje k podpoře svých cílů.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Skutečností nicméně zůstává, že tento poslední vývoj je spíše o mocenské politice než nějaké zásadní bitvě mezi sunnity a ši'íty," konstatuje Moghaddam. Zdůrazňuje, že Írán a Saúdská Arábie měly historicky vřelé vztahy - především kvůli tomu, že si uvědomovaly své národní zájmy a jednaly podle nich. Obě země nejsou ideologicky zaslepené a spíše se řídí vlastními zájmy než emocemi, míní profesor. Jako příklad uvádí skutečnost, že Saúdská Arábie vehementně odmítá Muslimské bratrstvo, které je jednou z největších sunnitských organizacích v arabském světě. Íránští vůdci pak zřídka mluví o ši'ítské nadvládě, jelikož ši'íté jsou muslimském světě menšinou, a tudíž by taková strategie omezovala zahraničněpolitické možnosti země, dodává expert.      

Americké a evropské angažmá bude nutné

Za zlomový moment pro postoj Saúdské Arábie považuje Moghaddam americkou invazi do Iráku v roce 2003, jelikož poprvé v moderních dějinách začal Írán pěstovat přátelské vztahy s Bagdádem. Teherán přitom již udržoval dobré vztahy se Sýrii a prostřednictvím silné vazby na Hizballáh měl i přístup do Libanonu, pokračuje profesor. Právě myšlenka vzniku osy propojující Teherán a Bagdád v Perském zálivu s Damaškem a Bejrútem v Levantě byla pro Saúdskou Arábii neakceptovatelná, uvádí profesor.   

"K saúdské frustraci přispívá fakt, že jejich vojenská intervence v Jemenu proti hútijským povstalcům nepřinesla žádné významné, dlouhodobé zisky," podotýká expert. Podle jeho názoru se hroutí i poslední iniciativa Rijádu, ohlášení vzniku islámské aliance proti terorismu, kterou jednoznačně považuje za další snahu marginalizovat Írán.  

Profesor připomíná též jadernou dohodu mezi Íránem a západními mocnostmi, která v Saúdské Arábii vzbuzuje skepsi, jelikož až do jejího uzavření byl Teherán příhodný strašák pro veškerá krize v regionu. Nyní se však otevírají diplomatické kanály mezi Iránem a USA, přičemž Rijád zřejmě ztratí svou téměř exkluzivní roli regionálního vyjednavače, dodává Moghaddam. Soudí, že Írán navíc bude v lepší pozici pro prosazování své zahraniční politiky v mezinárodních institucích. Více zdrojů, které bude mít Teherán k dispozici v důsledku jaderné dohody, mu pravděpodobně umožní hrát prominentnější roli v regionu a okolí, předvídá expert s odkazem, že Írán již ohlásil svůj záměr usilovat o obnovení svého členství ve Světové obchodní organizaci.      

"To vše naznačuje, že Perský záliv může začít dost dobře připomínat to, co bývalý americký prezident Richard Nixon v 70. letech nazval politikou dvou pilířů, když spoléhal zároveň na Saúdskou Arábii a Pahlavího Írán jako strážce bezpečnosti v regionu," domnívá se Moghaddam. Zdůrazňuje přitom, že doba se změnila a Írán a Saúdská Arábie se budou snažit zabránit své závislosti na Washingtonu.

Skutečností však podle profesora zůstává, že současná diplomatickou krizi nedokážou Teherán a Rijád vyřešit samostatně a budou pravděpodobně potřebovat nějaké zapojení ze strany Spojených států a Evropy. V praxi to může znamenat pomoc s vytvoření nějaké organizace pro mír a spolupráci v západní Asii podobnou Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která pomohla pacifikovat starý kontinent, který zažil dvě světové války, přemítá expert.

Dle Moghaddamova názoru je každopádně zřejmé, že s ohledem na rozložení sil v regionu je ke zchlazení stále vznětlivější situace nutné kreativní diplomatické řešení. Pokud mají aktéři skutečný zájem na stabilitě regionu, toto řešení si zřejmě vyžádá zapojení USA a Evropy, konstatuje závěrem profesor.  

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.