Západ se poučil ze vzestupu IS. A něco takového už nehodlá znovu připustit

Schopnosti Talibanu se podle analýzy ukázaly již v prosinci 2014, kdy se chýlila afghánská mise Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ke konci. „Cílem mise bylo přejít od protipovstalecké operace na méně intenzivní protiteroristické aktivity, díky čemuž mělo být usnadněno očekávané politické jednání s Talibanem. Ale i přes zdlouhavá mírová jednání zůstává afghánského povstání stejně nepoddajné jako dřív," varuje Stratfor.

Loni pak Taliban letními útoky zdůraznil některé z nejvíce znepokojujících bezpečnostních nedostatků afghánské vlády. „Dne 27. září se Taliban zmocnil severního města Kunduz, a i když afghánští vojáci město s pomocí amerických sil získali zpět, povstalci od té doby udržují přítomnost na severu země. Do konce roku 2015 Taliban řídil nebo měl velké zastoupení zhruba ve 30 procent afghánských okresů. Kábul ztratil dalších 5 procent svého území v první polovině letošního roku. Nyní Taliban drží přibližně jednu třetinu země - více území, než měl od doby, kdy Spojené státy svrhly v roce 2001 tamní vládu," připomíná analýza.

USA zvolily aktivnější strategii 

Sílící povstání spolu se selháním mírových rozhovorů přinutilo Washington, aby přehodnotil svou strategii v Afghánistánu. V březnu se americký generál John Nicholson stal velitelem sil USA v Afghánistánu i mise Support Resolute. Od té doby Nicholson vede aktivnější strategii, která klade důraz na útočné údery proti Talibanu, zejména na východě. Dne 9. června americký prezident Barack Obama rovněž zvýšil počet vojáků v zemi na 9800. Kromě toho oznámil , že Spojené státy v zemi nechají 8400 amerických vojáků místo aby snižovaly jejich počet na 5500 jak bylo původně plánováno.

„Afghánští vojáci opírající se o jejich americké protějšky zahájili sezonu tím, že napadli Talibanu v okrese Maiwand v provincii Kandahár. Pak přesunuli svou pozornost na východ do hornaté oblasti podél afghánsko-pákistánské hranice, kde napadli Islámský stát a bojovníky Talibanu v provincii Nangarhár. Tyto útoky, které značně podporovala americká letadla a operace speciálních sil, zatlačily zpět obě skupiny a způsobily jim těžké ztráty. Jen Islámský stát pole odhadů ztratil polovinu ze svých 3000 bojovníků v Afghánistánu během posledních šesti měsíců," píše Stratfor.

Taliban z americké strategie těží

Tato vítězství na bojišti však byla zastíněna faktem, že Taliban získal mnohem větší území jinde v zemi. Zejména se to týká provincie Helmand, strategické jižní oblasti, která je domovem početné populace Paštunů a místo výroby značného množství opia. Přes těžké americké nálety v oblasti, Taliban - který již ovládá 80 procent kraje - stabilně narušuje chod provinčního hlavního města Lashkar Gah. Povstalci tam dokonce údajně rozmístili nové komando vybavené výbavou pro noční vidění i osttřelovače s cílem usnadnit jejich postup na Helmand," uvádí analýza.

Mezitím Taliban také zahájil útoky po celé zemi zaměřené na tenčící se afghánské bezpečnostní síly, čímž stupňuje tlak na Kábul. „Taliban přitom využívá nedávno přijaté změny v americké a afghánské strategii týkající se kontrolních stanovišť. Aby mohli uvolnit síly potřebné k jejich proaktivní kampani, museli afghánští vojáci dokonce rozebrat mnoho z jejich kontrolních stanovišť. To poskytlo bojovníků Talibanu v některých oblastech příležitost přerušit hlavní cesty, izolovat dané oblasti a přinutit vesnice chycené uprostřed, aby se k nim přidaly, aniž by museli spustit nákladné přímé útoky. Taliban již tuto taktiku úspěšně aplikoval v několika provinciích včetně Uruzganu a Ghazní," vysvětluje analýza.

Západ je poučen Irákem a vzestupem IS

Dokonce i na východě, kde Taliban a Islámský stát již delší dobu bojují mezi sebou, dosáhly tyto skupiny dočasného příměří, aby mohly zaměřit své úsilí a útočit na vládu. Krátkodobé zastavení nepřátelských akcí umožnilo Talibanu soustředit se na vytlačování afghánských vojáků v provincii Nangarhár, zatímco Islámský stát rozšířil svou působnost v sousedním Kunaru. Snad ještě více znepokojivé jsou snahy Tálibanu o znovuvybudování pozic na severu. Skupina představuje hrozbu pro klíčový silniční okruh Afghánistánu, který obíhá zemi. Hrozba roste zejména v provincii Baghlan, kde se Taliban snaží odříznout část cest a omezit přístup Kábulu do severních provincií.

„Vojenští plánovači Washingtonu původně očekávali, že afghánští vojáci budou více než deset let po počáteční invazi Spojených států schopni udržet území. Ale s nestabilitou, která stále trápí sever, jih a východ Afghánistánu, jsou stále závislí na zahraničních vzdušných sílách i pomoci tak, jako když operace začala. Odchod Spojených států z Iráku - a následný vzestup Islámského státu - slouží jako odstrašující příklad zahraničním partnerům Afghánistánu. V obavě před podobným vývojem budou Spojené státy i nadále posílat vládě v Kábulu tolik pomoci, kolik bude potřebovat, aby se udržela nad vodou - i když Washington a jeho spojenci v NATO stále více touží přesunout svou pozornost jinam," dodává Stratfor.