Konec amerických válek v nedohlednu. Nestabilita poroste, varuje známý analytik

Macho instinkt vítězí nad skepsí

Podle experta Trump nastoupil do úřadu s osvěžující skepsí k americké politice vůči regionu. "Každý, kdo se dotkl Blízkého východu, dostal namláceno...dostáváme namláceno," cituje Zakria Trumpova slova z předvolební kampaně. Dodává, že magnát se ovšem považuje také za tvrdého chlapíka a na svých shromážděních opakovaně volal po "vybombardování" Islámského státu (IS).

"Nyní je v Bílém domě, obklopen množstvím generálů a jeho machistický instinkt zřejmě převládl," soudí analytik. Připomíná, že Trumpova administrativa vystupňovala vojenské operace na Blízkém východě - v Sýrii, Jemenu, Afghánistánu a Somálsku - a do více misí nasazuje stále více vojáků i letounů.

Otázkou podle odborníka zůstává, zda za tím stojí nějaká ucelená strategie. V boji s IS americké síly agresivně útočí, což má za následek velký nárůst civilních obětí v Iráku a Sýrii, zatímco americký sestřel syrského bojového letounu přinesl tento týden dramatickou eskalaci a vyslal Washington na kolizní kurz se syrským spojencem, Ruskem, přičemž hrozí otevřené americko-ruské nepřátelství, poukazuje Zakaria. Za ještě horší označuje fakt, že není jasné, jak tato agrese vůči režimu Bašára Asada přispěje k dosažení jediného deklarovaného cíle amerického angažmá v Sýrii - tedy k porážce IS.

Pokud bude Asad oslaben, je logické, že hlavní opoziční síly - různé militantní islamistické skupiny, IS nevyjímaje - posílí, zdůrazňuje expert. Konstatuje, že nesourodý postup Trumpova administrativa přiživila prohlášením, že nebojuje s Asadovým režimem a setřel byl aktem "kolektivní sebeobrany". "Pár dalších takových aktů sebeobrany a americké bojové jednotky se mohou ocitnou na syrském bojišti," varuje odborník.  

V Afghánistánu Trump ponechal detaily navýšení americké přítomnosti nejméně o 4000 vojáků na ministru obrany Jimu Mattisovi a dalších vysokých vojenských velitelích, ale i uznávaní generálové mají omezenou perspektivu, připomíná Zakaria. Vysvětluje, že vojenští důstojníci mohou kupříkladu konstatovat, že dokážou dobýt kopec, ale již není jasné, zda takový krok poslouží širší americké strategii, zda lze kopec dobýt za přiměřenou cenu a zda taková se mise nerozchází s dalšími zájmy USA ve světě. To jsou podle analytika otázky, na které musí odpovídat vrchní velitel.

16 let válek   

"Spojené státy jsou v Afghánistánu 16 let. Několikrát navýšily počty svých vojsk a v zemi utratily téměř bilion dolarů," shrnuje odborník. Dodává, že loni tvořila americká pomoc Afghánistánu zhruba 40% tamního HDP, Mattis nyní přiznává, že USA "nevyhrávají" a dodatečných 4000 vojáků sotva dokáže to, co nedokázalo 130.000 vojáků.

Amerika se také aktivněji angažuje v Jemenu, v konfliktu, který může sotva přispět k boji s radikálním islámským terorismem, kritizuje Zakaria. Poukazuje, že Washington prostřednictvím posledních zbrojních kontraktů dále živí saúdskoarabskou zástupnou válku proti Íránu, která vyhnala toto království fakticky do spojenectví s al-Káidou v Jemenu.

Nový saúdskoarabský korunní princ Mohammed bin Salmán zřejmě v tomto konfliktu hodlá pokračovat, byť oproti očekáváním neprobíhá dobře a vyústil v humanitární katastrofu, podotýká expert. Dodává, že podle UNICEF umírá každých 10 minut jedno jemenské dítě na léčitelné nemoci a tato nejchudší země v arabském světě se změnila v pustinu, kde budou v následujících desetiletích soupeřit teroristické skupiny.      

Řešení každé uvedené situace, v níž se angažují americké síly, je podle analytika spíše politické než vojenské. To platí především o Sýrii a Afghánistánu, kde mnoho regionálních mocností s velkými zájmy drží pozice a šíří svůj vliv, uvádí Zakaria. Doplňuje, že vojenská síla bez strategie či hlubokého politického a diplomatického procesu je odsouzena k nezdaru a naopak může přinést nezamýšlené konsekvence, jak ukázalo poslední půldruhé desetiletí.

Odborník tvrdí, že během kampaně se zdálo, jakoby Trump skutečně reflektoval americkou roli na Blízkém východě. "Taková slova jsou ode mne neobvyklá, ok, jelikož jsem velmi proaktivní. Ale držel bych se zpátky a říkal si: uvidíme, co se stane," cituje analytik Trumpova slova. Souhlasí s nimi a uzavírá, že po 16 letech neustálého válčení, stovkách tisíc mrtvých, miliardách utracených dolarů a stále větší regionální nestabilitě, si před dalším bombardováním či vysláním vojsk musí někdo ve Washingtonu položit otázku, co se vlastně děje.