Čína se v tichosti mění v jadernou velmoc. Státy znervózňuje strategie "harmonického světa"

Komunistická Čína se v rámci mezinárodní konfrontace vyhýbá otevřenému násilí. K prosazení vlivu ze zásady používá nástroje své ekonomiky (2. největší na světě po USA) a diplomatický nátlak. Je to ve shodě s dlouhodobou zahraničněpolitickou strategií tzv. harmonious world neboli harmonického světa.

Mocnosti po celém světě ale mají obavy z čínského jaderného potenciálu. Peking si delší dobu drží určitý počet zbraní (podle zprávy Pentagonu zhruba 200) a patrně hodlá dle dostupných informací jejich počet navyšovat společně s rostoucí konkurencí s Washingtonem.

Nejasná je především strategie Čínské lidové republiky, datovaná do roku 2049. Podle té chce režim dosáhnout „velkého omlazení země“. Pentagon to hodnotí jako „odhodlanou snahu o politickou a společenskou modernitu“, která bude zahrnovat „dalekosáhlé úsilí rozšíření čínské národní moci, zdokonalení jejího systému řízení a revizi mezinárodního řádu“.

Roku 2019 Peking dokonce uznal, že jeho ozbrojené síly by „měly hrát aktivnější roli při prosazování čínského cíle“. Závěry amerického ministerstva obrany tak hovoří o tom, že Čína přisuzuje své vojenské moci „stále globálnější charakter“.

Čína mnohdy k dosažení svých cílů manévruje těsně na hranici násilného konfliktu, nejčastěji se Spojenými státy, které jsou jejími největšími konkurenty. V Jihočínském moři nasazuje flotily rybářských plavidel neboli námořní milice, podporované silně vyzbrojenými loděmi pobřežní stráže. „Pomocí těchto zdánlivě civilních prostředků Čína zasahuje do zákonných práv okolních států, která jsou stanovena Úmluvou OSN o mořském právu,“ píše server The Diplomat.

Peking projevuje ochotu narušovat status quo „prostřednictvím politického tlaku a hrozeb násilím“. Jde například o sankční cla na australské víno, ječmen či hovězí maso poté, co Canberra vyzvala k nezávislému prošetření původu onemocnění covid-19. Když Japonsko zadrželo kapitána čínské rybářské lodi, který neoprávněně vnikl do jeho vod kolem ostrovů Senkaku (Čína si je nárokuje), Peking neváhal a zamezil Tokiu v přístupu k minerálům vzácných zemin.

Čínská zahraniční politika se dlouhodobě jeví jako ta, která odděluje jaderné zbraně od jiných nástrojů, jichž může využívat. Jenže rivalita se Spojenými státy zejména v oblasti Jihočínského moře „tento předpoklad ale popírá,“ píše The Diplomat. Otázkou ale je, jak dlouho potrvá, než Peking vybuduje dostatečnou jadernou sílu, aby se dokázal vyrovnat síle jaderného zastrašení Ruska či USA.

Podle úvah serveru Peking nehodlá využívat jaderné zbraně vůči státům jako Vietnam či Filipíny, jelikož tyto státy jsou dostatečně zastrašeny jeho konvenční silou. Do pravého ohrožení se v důsledku násilné konfrontace může dostat především Japonsko. Díky vyrovnávání sil s USA může Čína ohrozit okolní státy jadernými zbraněmi, protože právě tyto spoléhají na vliv Washingtonu, a to i ten jaderný.

Dosud se všechny krize odehrávaly v situaci, kdy USA měly jasnou jadernou převahu. Okolnosti se ale postupně mění a hrozí, že Peking přestane vnímat hrozby ze strany Washingtonu coby důvěryhodné. „Prostředí, v němž dojde k budoucí velmocenské krizi, bude tedy zásadně jiné než v minulosti,“ uzavírá The Diplomat.