EU zešílela: Zakážou nám rajčata, brambory a papoušky?

"Jednou z prvních zpráv, kterým jsem po svém příchodu do Evropského parlamentu v roce 2004 nemohl uvěřit a pokládal je za vtip, byla zpráva o tom, že silnější tmavé americké veverky utlačují své původní červené evropské sestřenice," říká europoslanec Cabrnoch.

"Tato absurdita se nám teď vrací na stůl, už v podobě direktivního nařízení, které už nechce jen chránit veverky, ale rovnou vyhlazovat nepůvodní druhy fauny a flóry v Evropě. O tom, co je a co není původní, bude rozhodovat úředník komise. Jen doufám, že se úředníci nezaměří i na brambory a rajčata, která byla do Evropy zavlečena z Ameriky," dodal.

Podle Poce je problém v tom, že Evropská komise skutečně předložila návrh legislativy, který je "nebezpečný a toxický" a mohl by vést k zákazu některých druhů. "Že by to byly zrovna brambory nebo rajčata, to je hloupost. Ale každopádně by ten návrh komise mohl ohrozit chov některých druhů papoušků nebo by mohl ohrozit pěstování některých druhů rostlin jako je vodní hyacint," řekl europoslanec, který je zpravodajem návrhu nařízení. 

"Na řadě je nyní tvrdá bitva s Evropskou komisí o to, jaká bude konečná podoba tohoto nařízení," upřesnil. "Ručím za to, že to nepustím dál, kdyby tam měly zůstat nějaké toxické věci. V tuto chvíli jsme ten návrh upravili, aby byl rozumný, racionální a použitelný, a dokonce navrhujeme, aby bylo možné některé nepůvodní druhy využívat," dodal Poc.

"Pojem invazní druhy má dvě definice. První z nich, kterou často využívají lidé v ochraně přírody, za invazní označuje ty druhy, které způsobují škody životnímu prostředí bez ohledu na to, zda jsou v daném území původní nebo ne. Příkladem v ČR je třeba i prase divoké. Druhé pojetí invazních druhů se omezuje pouze na ty druhy, které nejsou původní, ale dostaly se sem vlivem člověka a nadále se rozšiřují. Nebere se ale při tom v potaz, zda mají nějaký dopad na životní prostředí. Příkladem je z rostlin kejklířka skvrnitá, jejíž dopad je minimální, nebo bolševník, jehož dopad na zdraví je velký," říká v rozhovoru pro EurActiv.cz botanik Jan Pergl.

"Důležité tedy je si uvědomit, že ne každý invazní, nebo v širším pojetí nepůvodní druh, musí být za všech okolností škodlivý. Jedním hlediskem, jak se invazní druhy liší, je právě to, kde a kdy proti nim má smysl zasahovat. Příkladem druhu, který je třeba likvidovat za každých okolností, je bolševník či ambrózie. Na druhou stranu třeba dub červený by se měl likvidovat jen v určitých oblastech kde může docházet k negativnímu ovlivnění přírody, protože pro lesníky je naopak důležitý," dodal odborník.

"Část škodlivých druhů, ale většinou se jedná o druhy škodlivé pro zemědělství, má na starosti Státní rostlinolékařská správa. V rámci jejich legislativy jsou některé druhy monitorovány a likvidovány. Na úrovni krajů, správ CHKO či národních parků je likvidace invazních druhů závislá na jejich uvážení. Oni velmi dobře ví, co je v jejich území potřeba a kam směřovat dostupné prostředky a také, jestli má smysl zasahovat," upozornil Pergl.