Navalnyj a spol. míří do nelidských podmínek ruského vězení. Bývalí trestanci popsali hrůzné zážitky

Ruský soud v pátek udělil opozičnímu lídrovi Alexeji Navalnému další trest odnětí svobody, tentokrát na 19 let. Prokuratura požadovala let dvacet. Opozičník byl shledán vinným z vytváření extremistické komunity, účasti na ní, financování extremistických aktivit, organizování extremistického společenství, veřejného vyzývání k extremistickým akcím a zapojení nezletilých do činností ohrožujících život.

Jak už server EuroZprávy.cz informoval, soudy posílají do vězení také jeho spolupracovníky. V ruském sibiřském městě Barnaul poslal za mříže například Vadima Ostanina. Bývalý šéf místního Navalného štábu, dostal devítiletý trest odnětí svobody za svou údajnou účast v extremistické organizaci.

Tito lidé nyní zamíří do vězení – nebo spíše trestaneckých kolonií. Podmínky zde jsou velice tvrdé, o čemž svědčí slova několika bývalých vězňů. Napříč největší zemí světa je zavřeno zhruba půl milionu lidí, což činí 334 trestanců na sto tisíc obyvatel. 

Naprostá většina věznic v Rusku stojí na modelu trestaneckých kolonií s baráky, což je nízkonákladové a velkokapacitní „řešení“. Roku 2021 takto bylo konstruováno 684 ze 692 vězeňských zařízení na území Ruské federace. 

Co je čeká v trestanecké kolonii?

Ruské trestanecké kolonie jsou velice odlišné od běžného vězeňství, jaké známe na Západě. Debatu o tamních podmínkách vyvolalo uvěznění americké basketbalistky Brittney Grinerové z loňského roku za pašování drog. 

Už samotný proces převozu do kolonie probíhá v naprostém utajení a příbuzní či advokáti vůbec nevědí, kam je vězeň poslán. Polský think-tank Centrum východních studií (OSWÚ uvedl, že „naprostá většina ruských věznic je ve skutečnosti trestaneckou kolonií“. Vězni jsou ubytováni v barácích místo cel a jsou nasazováni do práce. Po celém Rusku existuje až 800 takových zařízení. 

Jsou jakousi „památkou“ na období Sovětského svazu a různé think-tanky či lidskoprávní organizace je k nechvalně proslulým gulagům z éry vůdce Josipa Stalina přirovnávají. Ne ve všech se ale vyžaduje práce, záleží to na typu věznice. Různí vysoce postavení disidenti, aktivisté nebo cizí státní příslušníci popisovali otřesné a těžké zážitky, pokud jde o přísné kolonie. 

„Navzdory několika pokusům o reformu vězeňského systému v Rusku stále připomínají sovětský gulag: porušování lidských práv a mučení jsou běžné,“ popisuje OSW. 

Své zážitky z kolonie pro CNN vylíčil například Konstantin Kotov, který si v kolonii č. 2 nedaleko Moskvy odpykával tresty za porušení ruských zákonů proti protestům. „Od prvních minut, co jste tady, zažíváte psychický a morální tlak. Jste nuceni dělat věci, které byste v normálním životě nikdy neudělali. Máte zakázáno mluvit s ostatními odsouzenými.“

Podle Kotova musí znát seznam jmen zaměstnanců, podmínky jsou extrémně náročné fyzicky i psychicky. „Jste celý den na nohou, od šesti ráno do desíti večer, nesmíte si sednout. Nedovolí vám číst, nedovolí vám napsat dopis. Může to trvat dva týdny, může to trvat tři týdny,“ popsal muž, který ve vězení strávil dohromady deset měsíců v rámci dvou trestů. 

Vězňové spí v barácích na železných palandách. Například v pokoji s Kotovem spalo 50 až 60 dalších trestanců. Vstávali v šest ráno, kdy vycházeli na dvůr a poslouchali hymnu Ruské federace. „Například jsem se skoro celý den díval na televizi, na ruské federální kanály. To je mučení televizí,“ poznamenal. 

K podmínkách ve vězení se vyjádřil i sám Navalnyj, když mu povolili „sdílet dojmy“ po loňském příjezdu do zařízení. „Netušil jsem, že je možné zřídit skutečný koncentrační tábor sto kilometrů od Moskvy. Byla mi oholena hlava. Všude jsou videokamery, každý je sledován a při sebemenším porušení pravidel se podává hlášení. Myslím, že někdo nahoře četl Orwellovo 1984,“ kritizoval místní poměry opozičník. 

Uvězněna byla mimo jiné členka aktivistické skupiny Pussy Riot Marja Aljochinová. „Tohle není budova s celami. Vypadá to jako podivná vesnice, jako pracovní tábor gulag. Ve skutečnosti je to pracovní tábor, protože podle zákona by měli všichni vězni pracovat. Docela cynické na této práci je, že vězni obvykle šijí policejní uniformy a uniformy pro ruskou armádu, a to téměř bez nároku na mzdu,“ vysvětlovala.

Své k tématu ruského vězeňství napsal také server listu New York Times. Vyzpovídal jednoho z bývalých trestanců jménem Alexandr Margolin. Podle něj se trestanci postupně rozdělují na kasty. Margolin totiž byl svědkem události, kdy byl surově zbit jeho spoluvězeň, načež každý den „poslušně čistil záchod“. Uvedl, že to byla „ponižující povinnost signalizující, že se ve vězeňské hierarchii zařadil do nižší kasty, takzvaných degradovaných“.