„Nikdo nás nezachrání před bombami ani režimem.“ Jak se žije lidem v Íránu pod každodenními nálety?

Přístavní město Bandar Abbás ležící u Hormuzského průlivu, které slouží jako základna íránského námořnictva, čelí bombardování téměř každou noc od začátku poslední eskalace. Sedmatřicetiletý spisovatel Sorúš, jenž tajně dokumentuje porušování lidských práv, popisuje pro The Guardian situaci jako nový normál. Podle něj si lidé museli na neustálou hrozbu zvyknout, protože ztratili naději, že by je někdo zachránil před bombami či režimem. Přijetí této reality je pro ně jediným způsobem, jak s neustálým strachem bojovat.

Pro obyvatele žijící v blízkosti přístavu se staly běžnou součástí života silné výbuchy následované rozsáhlými výpadky elektrické energie. Devětatřicetiletá Mehnaz, která je pracovně závislá na internetu, se potýká s obrovskými finančními ztrátami kvůli vládním blokádám sítě. K dosavadním omezením se nyní přidaly delší odstávky elektřiny, což jí znemožňuje obživu. Situaci pod neustálým bombardováním a bez základního spojení popisuje jako skutečné peklo.

Cílem amerických úderů se stalo také přístavní město Džask. Podle íránských státních médií zasáhly útoky stovky civilních plavidel a poškození odsolovací stanice v Bondží připravilo o pitnou vodu dvacet vesnic. Místní obyvatel Moein potvrdil, že ačkoliv byly dodávky vody dočasně obnoveny, lidé podléhají panice. Vzhledem k rostoucím teplotám se snaží zásobit vodou na dlouhou válku, neboť bez ní hrozí smrt horkem a žízní.

Podobná situace nastala již během červnového zásahu vodohospodářských zařízení v pobřežním městě Sírík, kde tisíce lidí musely začít přídělovat vodu. Analytik Nik Kowsar upozorňuje na to, že ničení kritické infrastruktury má na civilní obyvatelstvo drastické dopady. Lidé mohou odmítat íránský režim a požadovat rozpad Revolučních gard, ale zároveň být zděšeni z toho, že jejich rodiny přicházejí o elektřinu, léky a vodu. Při teplotách přesahujících 40 stupňů Celsia se totiž ztráta vody stává otázkou života a smrti.

Podle Kowsara útoky na základní infrastrukturu nepřimějí běžné obyvatele k podpoře těch, kteří na ně útočí. I když tyto akce mohou oslabit vládu, okamžitou cenu platí obyčejní lidé a celá země utrpí škody, jejichž náprava potrvá roky. Situaci v Íránu navíc dramaticky zhoršuje vnitřní stav lidských práv. Od začátku roku bylo v zemi popraveno nejméně 400 lidí, mezi nimiž byli mladiství, protestující i bývalí političtí vězni.

Stovkám dalších lidí podle lidskoprávních organizací stále hrozí trest smrti. Obyvatelé se obávají, že americká odveta za zabité vojáky vyvolá ze strany íránského režimu další vlnu zatýkání a poprav dospívajících. Sledování tohoto začarovaného kruhu vyvolává v mnoha Íráncích pocit bezmoci a hlubokého smutku. Další íránské životy jsou tak v ohrožení jak ze strany Spojených států, tak ze strany domácího režimu.