Trump potvrdil, že ze summitu NATO odjel v kontejneru na jídlo. Rubio a Bessent zůstali v ohroženém letadle

Bezpečnostní varování souviselo s poznatky amerických zpravodajských služeb, které zachytily konkrétní hrozbu ze strany Íránu. Podle dostupných informací se v blízkosti místa konání summitu v Ankaře pohybovala osoba vybavená ramenním raketovým kompletem, jež mohla mít za cíl zasáhnout prezidentský speciál. Bílý dům proto okamžitě schválil tajný plán na bezpečné evakuování hlavy státu.

Celé operaci předcházelo důmyslné divadlo navržené tak, aby případný útočník nepoznal, kterým strojem prezident ve skutečnosti odletí. Trump 8. července před objektivy kamer televizních štábů nejdříve veřejně nastoupil na palubu tradičního prezidentského speciálu Air Force One. Krátce nato se však za využití zásobovacího vozidla pro catering skryl a nepozorovaně vystoupil na druhé straně letadla.

Zásobovací vůz prezidenta tajně dopravil k menšímu vojenskému letounu C-32A, což je upravená verze Boeingu 757 běžně používaná viceprezidentem. Aby přesun nevzbudil podezření okolí, ministr obrany Pete Hegseth nastoupil do tohoto náhradního stroje samostatně po venkovním schodišti. Zbytek delegace i novináři přitom žili v domnění, že šéf Bílého domu stále pobývá v původním stroji.

Zpravodajská kamufláž pokračovala i ve vzduchu, kde oba letouny používaly rozdílné identifikátory. Zatímco menší vojenský stroj s Trumpem na palubě odstartoval pod vojenským volacím znakem Reach 18, návnadový letoun s novináři si ponechal prestižní označení Air Force One. Tímto způsobem se bezpečnostním složkám dařilo dál udržovat iluzi, že prezident cestuje ve své obvyklé vzdušné kanceláři.

Omezení na palubě původního speciálu přesto vyvolala mezi přítomnými zmatek. Cestující novináři a členové personálu dostali přísný příkaz zatáhnout všechny okenní rolety a nevyhlížet ven. Přestože některým fotografům připadaly tyto pokyny neobvyklé, o nepřítomnosti prezidenta neměli až do přistání nejmenší tušení.

Na palubě původního letadla, které sloužilo jako klamný cíl, přitom zůstala řada vysoce postavených představitelů americké administrativy. Mezi cestujícími byli například ministr zahraničí Marco Rubio nebo ministr financí Scott Bessent. Otázka, zda nebyly životy těchto členů kabinetu a novinářů vystaveny nadměrnému riziku, vyvolala podle BBC v USA vlnu debat.

Prezidentská kolona následně zamířila do Velké Británie, kde stroj přistál na vojenské základně Mildenhall. Zde Trump bez poutání pozornosti opět přestoupil do původního velkého speciálu, kterým následně pokračoval v cestě do Washingtonu. Během závěrečné fáze letu již Trump s novináři hovořil, o provedené výměně strojů se však v té chvíli vůbec nezmínil.

K celé věci se šéf Bílého domu vyjádřil až s odstupem času při návštěvě státu Ohio, kde zdůraznil, že čelí neustálým výhrůžkám. Zopakoval, že se dlouhodobě považuje za hlavní cíl íránského režimu, přičemž podrobnosti o konkrétním bezpečnostním riziku v Turecku detailně nezjišťoval. Podle svých slov se spoléhá na to, že odborníci na bezpečnost dělají svou práci správně.

Aféra nicméně vyvolala ostrou reakci ze strany organizací na ochranu novinářů. Zástupci Výboru na ochranu novinářů zdůraznili, že vláda má povinnost dbát na bezpečnost zástupců médií a nevystavovat je zbytečnému nebezpečí. Žurnalisté by podle nich měli být o reálných hrozbách informováni, aby se mohli sami rozhodnout, zda jsou ochotni podobná rizika podstoupit.