Trump se v Íránu spletl. Nové vedení jmenované Chámeneím prosazuje agresivní přístup

Personální změny, za nimiž oficiálně stojí nový nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí, vyvrcholily jmenováním Mohsena Rezáího do čela národní bezpečnosti. Podle bezpečnostních analytiků oslovených webem CNN tyto kroky představují jasný odklon od opatrnějšího přístupu Modžtabova otce Alího Chameneího, který zahynul na počátku konfliktu. Dnešní Teherán přechází od tradiční strategie odstrašování k agresivnější koncepci, která kombinuje útočnou rétoriku s rychlým rozhodováním.

Většina nově jmenovaných funkcionářů má hluboké kořeny v zpravodajských službách a v Revolučních gardách. Podle odborníků se Írán rychle mění v byrokratický režim zcela podřízený bezpečnostnímu aparátu. Tato transformace upevňuje nekompromisní postoj Teheránu, který trvá na absolutní kontrole nad Hormuzským průlivem, požaduje úplný odchod amerických jednotek z Blízkého východu a pokračuje v rozvoji svého jaderného programu.

Strategie nového vedení spoléhá na prodlužování konfliktu se Spojenými státy a na vyvíjení neustálého tlaku, což má způsobit politické ztráty současné americké administrativě. Na rozdíl od minulosti je současné íránské velení ochotné více riskovat a využívat vlastní vojenské kapacity přímo, bez předchozí zdrženlivosti. V íránských bezpečnostních kruzích totiž převládl názor, že někdejší váhavá reakce na likvidaci generála Kásima Solejmáního zemi spíše oslabila, než ochránila.

Zásadní změny se týkají také vnitřní bezpečnosti a dohledu nad obyvatelstvem. Do čela dobrovolnických milicí Basídž se vrací Hossein Taeb, dlouholetý spojenecký bezpečnostní činitel známý mimořádně tvrdým postupem proti demonstrantům. Taeb, na kterého Spojené státy uvalily sankce už před lety za brutalitu při potlačování protestů, dostal za úkol zásadním způsobem přebudovat a rozšířit veřejnou zpravodajskou síť.

Nová strategie vnitřní bezpečnosti sází na hlubokou infiltraci do místních komunit, sousedských sítí a náboženských center. Tento krok je přímou reakcí na odhalené slabiny z průběhu války, kdy se íránský režim ukázal jako mimořádně zranitelný vůči sabotážím, tajným sítím a selháním vlastní rozvědky. Režim se tak snaží vybudovat detailní systém včasného varování před jakýmikoli náznaky vnitřního odporu.

Upevňování moci skrze zkušené kádry ze zpravodajských a vojenských struktur může být zároveň přípravou na hrozící sociální neklid. Hospodářské těžkosti prohloubené válečným stavem totiž vytvářejí značné riziko nových masových protestů. Zesílená kontrola společnosti má zajistit, že režim dokáže jakékoli případné povstání potlačit hned v zárodku.

Sestava klíčových postav v bezpečnostním aparátu ukazuje na snahu o absolutní konsolidaci systému po válečném otřesu. Přestože současný přístup navazuje na ideologické základy položené v minulých letech, představuje výrazně tvrdší, útočnější a konfrontačnější verzi íránské politiky, která odmítá ústupky vůči vnějším i vnitřním protivníkům.