Paradox. Ruská opozice je po vzpouře kvůli Chordovskému ještě více rozdělená

Bývalý ropný magnát a nynější opoziční lídr Chodorkovskij se stal nejhlasitějším z podporovatelů Prigožina. „Prigožin opakoval slovo od slova to, co my, protiválečná opozice, říkáme od začátku války. Cílem války je barbarství a oficiální důvod války je nesmysl, kterému nikdo nevěří,“ popsal. 

„Nyní, když se prach po Prigožinově neúspěšném puči usadil, máme před sebou krutou pravdu. Putinova všeobecná popularita je umělá iluze,“ psal Chodorkovskij na twitteru. 

Podle opozičního lídra se konec Putinova režimu blíží. „Mnohem dříve, než si lidé mysleli – a nebude to klidný přechod. Existují tisíce lidí, kteří mají vůči režimu výhrady, všichni jsou ozbrojeni a vycvičeni k boji díky Putinově nezákonné válce na Ukrajině,“ varoval. 

„V případě ukrajinského průlomu se horda ruských bojovníků stáhne za hranice, stejně jako když se ruské impérium stáhlo z fronty během první světové války – což vedlo k bolševickému převratu,“ doplnil Chodorkovskij. 

Jeho výroky se ale staly terčem kritiky ostatních členů opozice, píše MT. „Tohle není myšleno vážně a není to nic jiného než hledání nějakého kouzelníka, který přiletí a zbaví nás Putina. O to podivnější je, že to slyšíme od Chodorkovského,“ podotkl jeden z politiků ruské opozice Vladimir Milov. 

S největší kritikou se ozvalo největší ruské občanské protiválečné hnutí Feministický protiválečný odpor (FAR). „Proč měli chuť přidat se k jedné z prohnilých stran tohoto konfliktu? Domnívám se, že důvody jsou dva – omezená politická představivost a obsahová prázdnota jejich politických projektů,“ míní členka FAR Saša Talaverová. 

„Představitelé opozice, jako je Chodorkovskij, zůstávají lhostejní k nebezpečí, které povstání představuje pro civilisty v postižených regionech, uprostřed svých úvah o Rusku po Putinovi,“ pokračovala. 

Chodorkovského závěry podpořili Denisa Nikitin a Ilja Ponomarjov. Nikitin je vůdce Ruského dobrovolnického sboru, což je krajně pravicová polovojenská jednotka ruských občanů bojujících proti Moskvě ve válce na Ukrajině. 

Ponomarjov je zase podporovatelem dalšího takového uskupení – Legie Svoboda Ruska. „Měl by být při výběru spojenců vybíravější. Naším postojem je vybudovat vlastní osvobozeneckou armádu, spolupracovat s partyzánskými formacemi uvnitř Ruska a vybudovat vlastní politické opoziční křídlo,“ vylíčil s tím, že Chodorkovského závěry přesto oceňuje. 

Politický analytik Anton Barbašin si myslí, že si svými výroky mohl Chodorkovskij uškodit. „Myslím, že většina to vnímala buď jako chybu, nebo jako nepochopení situace. Pro Chodorkovského to neznamená nic dobrého. Přinejmenším z komentářů představitelů opozice je zřejmé, že jeho iniciativa nikoho nenadchla.“

Chodorkovský si svůj postoj ale drží. Své kritiky podle Moscow Times dokonce označil za „škodlivé impotenty“. „Jak ruské vedení, tak Prigožin jsou naši nepřátelé, stejně jako všichni bandité,“ popsal ředitel protikorupčního fondu Alexeje Navalného Ivan Ždanov v den ozbrojené vzpoury wagnerovců. 

Polovojenská skupina vedená Prigožinem se po dlouhotrvajících sporech s ruskou armádou během války na Ukrajině postavila proti vedení ruské armády a ministerstvu obrany prostřednictvím ozbrojeného povstání, o němž informovaly EuroZprávy.cz. 

Wagnerova skupina se účastnila ruské invaze na Ukrajinu, v jejím průběhu se ale objevily konflikty mezi jejím vedením a ministrem obrany Sergejem Šojguem, který se snažil žoldnéřské jednotky dostat pod kontrolu úřadů. 

Šéf wagnerovců vyzval Rusy, aby se připojili k jeho bojovníkům, kteří se hodlali vypořádat s bezprávím v zemi. Wagnerovy jednotky dorazily do Rostova na Donu a obsadily štábní budovu Jižního vojenského okruhu. Posléze obsadily také klíčové vojenské objekty ve Voroněži a Lipecku. 

V Moskvě, Moskevské oblasti a Voroněžské oblasti byla zavedena protiteroristická opatření a ruský prezident Vladimir Putin v mimořádném projevu označil jednání Wagnerovy skupiny za vzpouru.

Kolona o síle 5000 mužů pod velením Dmitrije Utkina pokračovala prakticky bez odporu směrem k Moskvě, poté ale došlo za zprostředkování běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka k uzavření dohody o smírném urovnání konfliktu a Wagnerova skupina se stáhla. Prigožin byl následně převezen do Běloruska a jeho mužům byl nabídnut vstup do armády či možnost odejít ze země.