KOMENTÁŘ | Opusťme americké korporátní sociální sítě. Variant je dost v Evropě i USA

Internet je dnes přehlídkou sociálních sítí, kterým vévodí osvědčené americké stálice z dílny společnosti Meta: Facebook, Instagram, Threads a WhatsApp. V závěsu pak najdeme síť X, dříve Twitter, nyní majetek Elona Muska – technovizionáře, miliardáře a nově i samozvaného arbitra svobody slova. A pro ty, kteří mají rádi pravdu v uvozovkách, je tu ještě Truth Social, osobní digitální megafon Donalda Trumpa.

Obsah na těchto platformách je, čistě náhodou, často laděn v tónině, která rezonuje s názory jejich majitelů. Mark Zuckerberg, který se ještě nedávno snažil působit jako neutrální technologický lídr, i Musk, jenž si z X udělal něco mezi diskusním fórem a osobním deníčkem, mají ke Trumpovi blíž, než by se slušelo přiznat. Jejich sítě se tak postupně proměňují v nástroje ideologického ladění veřejného diskurzu. 

Svoboda projevu v USA balancuje na hraně – nebo už možná klopýtla přes ni. To ovšem neznamená, že by Evropa měla automaticky následovat. Závislost na amerických platformách není totéž jako povinnost sdílet jejich ideologickou výbavu. Ani když ji doručuje expresní linka z Mar-a-Lago.

Pojďme se přeorientovat na nekorporátní sítě

Stejně jako velká část Američanů netuší, kde přesně leží Česká republika (a zaměňují ji s Čečenskem nebo snad se státem v bývalém Sovětském svazu), možná nastal čas, abychom i my přestali automaticky důvěřovat všemu, co přichází ze Spojených států. Skutečnost, že většina lidí komunikuje, pracuje a sdílí své životy skrze americké sociální sítě, sice může být praktická, ale zároveň to vytváří nepříjemnou závislost. Alternativy přitom existují – jen se o nich příliš nemluví.

Například XING je německá profesní síť, která nabízí v zásadě to samé jako LinkedIn: budování kariérních vazeb, pracovní nabídky i oborové skupiny. V německy mluvícím prostředí jde o běžný nástroj, zatímco v Česku se o něm ví minimálně. Důvodem zřejmě není kvalita služby, ale síla zvyku.

Na osobnější rovině se o návrat autenticity pokouší francouzská síť BeReal. Každý den uživatele náhodně vyzve, aby během dvou minut pořídil dvě fotografie – z přední a zadní kamery. Žádné filtry, žádná příprava, žádný čas na inscenaci. Jde o jednoduchý pokus narušit esteticky přehřátý algoritmický svět Instagramu a TikToku. Funguje to? Otázka zůstává otevřená, ale z hlediska formy je to přinejmenším zásah do stereotypu.

Komu nestačí BeReal a hledá platformu pro veřejnou debatu mimo kontrolu korporací, může zkusit Mastodon. Německý projekt vznikl v roce 2016 jako decentralizovaná odpověď na Twitter. Namísto jedné firmy za vším stojí tisíce serverů spravovaných komunitami. Žádné reklamy, žádné algoritmy, žádní miliardáři u kormidla. Přesně to, co platformy jako X a Threads už dávno nenabízejí.

Pro ty, kterým Mastodon připadá až příliš komunitní nebo nepřehledný, existuje ještě Bluesky. Tato síť, původně vyvíjená vedle Twitteru, se osamostatnila a staví na vlastním otevřeném protokolu. Slibuje větší svobodu pro vývojáře, uživatele i samotné platformy, méně toxického obsahu a transparentnější pravidla. Je stále americká, ale není řízena ani společností Meta, ani Elonem Muskem – a to už dnes něco znamená.

Ani v oblasti komunikace nejsme odkázáni výhradně na WhatsApp. Alternativy, které kladou důraz na ochranu soukromí, přitom existují už roky. Signal je open-source messenger s end-to-end šifrováním, bez sledování a reklam. Podporuje ho mimo jiné i Evropská komise. I když formálně sídlí v USA, hodnotově je blíž Evropě než Silicon Valley.

Ještě dál jde Session, který nevyžaduje telefonní číslo a funguje na decentralizovaném modelu s důrazem na anonymitu. A pak je tu Threema – švýcarská aplikace, která nevyžaduje vůbec žádné osobní údaje, nabízí silné šifrování a těší se důvěře zejména mezi novináři, právníky a dalšími profesionály, pro které není soukromí abstraktní pojem, ale pracovní nástroj.