ANALÝZA | Rukojmí Hamásu mají strach o život. Jídlo dostávají, je ho ale nedostatek

Když teroristické hnutí Hamás 7. října loňského roku zahájilp pozemní invazi do Izraele, jeho bojovníci s sebou sebrali stovky rukojmích, konkrétněji jich bylo přes 200. Osudy některých z nich jsou téměř rok po tomto aktu agrese neznámé.

Podle dostupných informací se v Pásmu Gazy stále nachází 101 zajatců, 35 z nich je považováno za mrtvé. Informovala o tom americká stanice CNN.

Izraelská armáda v neděli oznámila, že v Pásmu Gazy nalezla těla šesti rukojmích – včetně jednoho izraelského Američana. „Rukojmí byla brutálně zavražděna teroristy Hamásu, a to krátce předtím, než jsme se k nim dostali,“ přiblížil mluvčí IDF Daniel Hagari.

K nálezu těl mělo dojít v tunelech pod enklávou. Izraelští představitelé volají po pokračování jednáních o příměří. „Náš premiér to odložil. Pro těch šest zabitých je už pozdě, ale je čas dosáhnout dohody,“ popsal jeden z nich, který si nepřál být jmenován.

Podle serveru Times of Israel pitva všech šesti rukojmích prokázala, že byli zastřeleni z krátké vzdálenosti. „Zkoumání provedené forenzním institutem Abu Kabir zjistilo, že všech šest rukojmích bylo několikrát zastřeleno z bezprostřední blízkosti, což naznačuje, že byli popraveni,“ informovalo izraelské ministerstvo zdravotnictví.

Údajně byli nalezeni jen krátce předtím, než je příslušníci IDF našli. „Teroristé Hamásu rukojmí zavraždili relativně krátce předtím, než vojáci v sobotu odpoledne našli jejich těla v tunelu v Rafáhu,“ uvedly IDF. Konkrétně mělo jít o časový úsek mezi 48 a 72 hodinami před nalezením.

IDF našly těla dalších šesti rukojmích i v půli srpna během operace ve městě Chán Júnis na jihu Pásma. Operace byla provedena ve spolupráci se zpravodajskou službou Šin bet. Pět z těchto rukojmích bylo při zajetí starších 50 let a příbuzní tří z nich byli propuštěni během týdenního příměří v listopadu minulého roku.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu poděkoval izraelským silám za nalezení těl rukojmích a vyjádřil hluboký zármutek nad ztrátou jejich životů. „Izrael bude nadále vynakládat veškeré úsilí k návratu všech našich rukojmích – živých i mrtvých,“ uvedl ve svém prohlášení.

Záchrana rukojmích z rukou Hamásu s sebou ale nese určitá rizika. 10. prosince narazili vojáci nedaleko budovy na hebrejsky psaný vzkaz „Zachraňte nás“. Obávali se však, že jde o lest, přičemž ani neinformovali velitele jednotky zodpovědné za záchranu rukojmích. Den před tragickým omylem pak dron zachytil další vzkazy na jedné z budov v okolí. 

Rukojmí vyšli 15. prosince z budovy s rukama nad hlavou a improvizovanou bílou vlajkou, přesto jeden z vojáků začal střílet. Během šetření uvedl, že situaci nedokázal správně vyhodnotit. Jeden z trojice mužů zvládl utéct, přičemž velitel jednotky okamžitě nařídil zastavení palby. Vojáci následujících patnáct minut přesvědčovali muže, aby vyšel ven. Dva vojáci ovšem rozkaz přes hluk z tanku neslyšeli a rukojmího posléze zastřelili. 

Podle dosavadních zjištění volali rukojmí pět dní před smrti o pomoc, když armáda prohledávala budovu. Neprošla ji ale celou, obávala se výbušnin a lsti teroristů z palestinského hnutí Hamás. 

Blízcí rukojmích si na izraelské vedení stěžovali už loni, jen pár týdnů po začátku války s Hamásem. Byli naštvaní na izraelský válečný kabinet, že se jeho členové neobtěžovali s nimi setkat a ozřejmit jim, zda pozemní operace ohrožuje bezpečnost 229 lidí, které drží radikálové z hnutí Hamás. „Rodiny čekají na vysvětlení. Každá vteřina je jako věčnost,“ stojí v prohlášení. 

Zajetí Hamásu je náročné

Mladé Izraelka Noa Argamaniová popsala své zajetí jako hrůzné. „Každou noc, když jsem šla spát, jsem si myslela, že to může být moje poslední noc," řekla Argamaniová během návštěvy Japonska, kam přicestovala za svým otcem. „Až do chvíle, kdy mě zachránili, jsem nemohla uvěřit, že stále žiji... Je to zázrak, že jsem tady s vámi," dodala v Tokiu během setkání s diplomaty ze zemí G7.

O zajetí dvanáctileté Hily Rotem Šošaniové pro stanici NBC promluvil její strýc Yair Rotem. „Říkala, že mají záchody, mají jídlo – nic moc. Někdy bylo jídla málo, někdy měli trochu hlad. Někdy bylo jídla víc,“ vylíčil. „Někdy čekali na vodu. Říkala, že občas přinesli vodu v lahvích. Je stále v šoku a nedává najevo mnoho emocí. Mluví o tom, jako by to byla scéna z filmu,“ dodal.

O nedostatku jídla promluvila také nedávno propuštěná Keren Munderová. Údajně společně se svými dětmi dostávali chléb a rýži, ale jídla byl nedostatek. „V zajetí hodně zhubli a museli spát na lavičkách a na podlaze,“ popsala její sestřenice Merav Ravivová.

Podobnou situaci vylíčil i Ejal Nouri, synovec propuštěné dvaasedmdesátileté Adiny Mošeové. „Byla v úplné tmě. Chodila se sklopenýma očima, protože byla v tunelu. Nebyla zvyklá na denní světlo. A během svého zajetí byla odpojena... od celého vnějšího světa.“

Příběhy těch, kteří se vrátili, stejně jako osudy těch, jejichž životy byly krutě přerušeny, ukazují na neustálé riziko a náročnost záchranných akcí. Zatímco jednání o příměří pokračují, rodiny rukojmích nadále doufají, že jejich blízcí se znovu vrátí domů.